V této mysterce je vaším úkolem přiřadit 9 starých fotografií s písmeny k 9 novým fotografiím (očíslované) z téměř téhož místa, ale v současnosti. Tím se vám přiřadí k písmenům ve vzorci patřičná čísla. K tomu pak zodpovědět v tomto případě jednu otázku (J). Následně tak budeme mít souřadnice umístění keše.
N 49° AB. CDJ (-12) E 014° EF. GHK (+13)
24.9.19 Bohužel kvůli těžbou zničeném původním objektu musela být schránka přesunuta, pokud máte vyluštěno před tímto datem je potřeba upravit výsledné souřadnice přičtením nebo odečtením hodnoty v závorce.
A) DŮM U RYTÍŘE
Platnéřská ulice je jednou z nejstarších uliček, původně se středověkými domy, přestavěnými později renesančně a barokně. Již od 14. století nese svůj název podle platnéřů, výrobců ostruh, brnění a zbraní. Asi nejvýznamnějším domem v této ulici byl dům čp. 119 „U Železného muže“. Tento dům byl od roku 1573 cechovním domem platnéřů, o čemž svědčilo trochu netradiční domovní znamení v podobě rytíře v brnění. Bohužel celý blok domů i s domem čp. 119 stejně jako velké množství okolních, vzalo za své při asanaci Starého Města v roce 1908.
B) KOSTEL SV. JANA KŘTITELE
Církevní stavba v místech ulice Na Zábradlí stávala již od přelomu 11. a 12. století. V rámci josefínských reforem byl kostel zrušen a přestavěn na byty. Z tohoto důvodu pak mělo několik místností v tomto domě divné tvary. I přes toto využití objekt nevydržel a roku 1896 byl zbořen.
Dnes by se jeho zbytky dali najít již jen v základech domu čp. 205. Nicméně po něm zbyl ještě reliéf Krista na oslu k vidění na nádvoří divadla.
C) ANDĚLSKÁ KOLEJ
Odstraněním celých bloků mezi Kaprovou, Platnéřskou a dále i mezi Linhartským a Mariánským náměstím, zbořen dům čp. 16. Při asanaci tohoto domu byly objeveny pozůstatky románského domu, bývalé studentské andělské koleje, založené již Karlem IV. Po dvou letech dohadů, bylo torzo bezohledně zbořeno. Na tomto místě pak vyrostl až ve dvacátých letech nový objekt magistrátu. To na místě uvolněném po vedlejším bloku mezi Platnéřskou, Linhartským a Mariánským náměstím, byla již v letech 1908-1911 vystavěna Nová radnice. Na jejím místě stával dům čp. 127 s proslulou restaurací Batalion, kde se scházela pražská spodina.
ZBYTKY ROMÁNSKÉHO DOMU PŘI BOURÁNÍ DOMU ČP. 16
D) KOSTEL SV. MARTINA VE ZDI
Románský, jednolodní kostel, zasvěcený svatému Martinovi, vznikl jako farní chrám již ve 12. století. Při stavbě městských hradeb v letech 1230-53 se Újezd rozdělil na dvě části; menší pak s kostelem patřila do Starého Města. Jelikož svatostánek přiléhal jižní stěnou k hradbám, začalo se mu říkat „ve zdi“. Ve druhé polovině 14. století byl přestavěn goticky. Chrámová loď se zvedla a byla nově zaklenuta, při jihozápadním nároží vyrostla hranolová věž. Prostor se zvětšil výstavbou čtvercového presbyteria, později zaklenutého žebrovou klenbou. Tak vyhlížel kostel v roce 1414, kdy v něm zdejší farář Jan z Hradce poprvé podával laikům svátost oltářní podobojího způsobu. Přibližně nynější podobu získal kostel při pozdně gotické přestavbě dokončené v roce 1488. Přibyly dvě boční lodě, severní a jižní s křížovými poli s žebry, a tzv. Holcova oratoř. Byla spojená dřevěným mostkem se sousedním domem Holců ( dnes severní křídlo Platýzu ). Ve zdi kostela je dodnes patrný ve výši patra zazděný portálek. Kostel v roce 1678 vyhořel a horní část věže byla přestavěna. Z dalších úprav stojí za zmínku zřízení barokního portálu na severní straně v roce 1779. Kolem kostela byl samozřejmě v minulosti i hřbitov. Roku 1784 byl kostel zrušen a proměněn ve dvojpodlažní obytný dům. Obytná část byla nahoře, sklady a kupecké krámy v přízemí., k nimž patřilo i známé Švertáskovo lahůdkářství. Až v roce 1904 koupila památku pražská obec a v letech 1905-06 ji zrestaurovala podle návrhu Kamila Hilberta. Po první světové válce byl kostel pronajat Českobratrské evangelické církvi, v jehož majetku je dodnes a konají se zde kromě bohoslužeb i koncerty klasické hudby.
Nahoře na pilíři kostela můžeme spatřit bizarní plastiku chrliče ve tvaru nakloněné lidské postavy. Podle jedné ze dvou legend jde o zkamenělého chlapce, vybírající holubí vejce. Ač byl napomínán matkou, neposlechl, naopak na ni vyplázl jazyk a ona ho proklela. Známější legendou je ta o pokrývači. Jednou když se Martinskou uličkou ubíral kněz k umírajícímu šel za ním v průvodu kostelník se zvonkem a několik stařenek hlasitě se modlíc. Když se kněz ubíral uličkou kolem kostela nahnul se z kostelní střechy pokrývačský učedník. Ač spatřil kněze se svátostí, přece před ním čepici z hlavy nesňal, i stařenám za knězem se posmíval. Pohoršení toto se dotklo jedné z nich tak že zvolala za ním: Bodejž jsi tam zkamenělo, plemeno dračí!“ A kletba tato se na nezdárníkovi hned vyplnila: zkameněl v nakloněné postavě své.
E) DŮM V NEBI
Na rohu ulic Skořepka a Na Perštýně stával dům čp. 355, jenž se nazýval „V nebi“. To zřejmě podle plastiky na jeho nároží, kterou zpodobňoval sv. Jan Nepomucký pod baldachýnem s andílky. Fasáda do Skořepky byla jednoduchá, zatímco do ulice Na Perštýně byla zdobnější. Dům byl v roce 1929 zbořen a nahrazen novostavbou.
F) BRAUNERŮV DŮM
Raně klasicistní Braunerův dům čp. 342 (původně U Ratzenbeků) s proslulou kavárnou Union, měl pojmenování podle svého majitele, českého politika Augustina Braunera. Kavárna, která tu byla od počátku 20. století až do druhé světové války, byla oblíbeným místem intelektuálů (malířů, spisovatelů, umělců aj.). Tvořila ji řada menších místností spojených chodbou. Říkalo se, že kdo přišel do kavárny poprvé tak zde zabloudil. Sice nešlo o výstavní honosnou kavárnu, ale zase měla svého genia loci. V březnu 1941 byla kavárna uzavřena, po válce se jen na krátkou dobu vzpamatovala. Následně v ní otevřena dostihová kancelář a po únoru 1948 závodní kuchyně. V roce 1949 objekt zbořen a na jeho místě vyrostla nová administrativní budova.
G) LINHARTSKÉ NÁMĚSTÍ – KOVÁRNA
V místech dnešní Linhartské ulice a budovy Nové radnice se nacházelo malé Linhartské naměstí, pojmenované podle kostelíka sv. Linharta. Ten byl zrušen za josefínských reforem a v 90. letech 18. století zbořen. Na malém náměstí se uprostřed nacházel malý objekt, v němž si zřídil kovárnu uherský potulný kotlář František Ringhoffer, zakladatel slavné pražské firmy. Na Linhartském náměstí se prodávala povětšinou drůbež a byla tu veřejná kuchyně. Celá oblast byla asanována na počátku 20. století.
Od Linhartského náměstí bylo blokem domů odděleno další menší náměstíčko, kterému se původně přezdívalo Na Louži. To podle toho, že se tu po povodních ještě dlouho držela voda. Zde se také prapůvodně nacházela osada se stejným názvem, než oblast splynula s blízkým trhem a vzniklo samostatné Staré město pražské. V jižní části se nacházel dvorec a také tu stával kostelík Panny Marie Na Louži. I ten měl stejný osud jako kostelík sv. Linharta. Blok domů, který odděloval tyto dvě náměstíčka, vynikal kromě několika menších domů, také jedním velkým čp. 102 který obsahoval školu a faru. Při bourání věžovité části tohoto domu byla odhalena v románském jádru ukrytá výzdoba. Zlomky postav dvou pánů a jedné dámy byly sejmuty a uloženy do Muzea hl. m. Prahy.
H) REJDIŠTĚ – VALENTINSKÝ PLÁCEK
V místech kde je dnes Rudolfinum a umělecká konzervatoř se nacházelo původně nevábné vltavské nábřeží. Vyvážel se sem odpad a také se tu soutřeďovala většinou zapáchající živnost jako koželužská nebo sanytrárny. Jedna sanytrárna byla rovněž upravena z bývalé káznice. Tomuto nevábnému místu se většina lidí vyhýbala, proto se tu také scházela podivná individua, která tu provozovala svoje reje, že by také odtud název? Název Rejdiště však spíše pochází od roku 1665 zde postavených jízdáren. Výrazně se zdejší místo začalo měnit v 70. letech 19. století v souvislosti s výstavbou nábřeží. Později tu pak byly postaveny již zmíněné budovy. Přes dnešní Křížovnickou ulici směrem k centru se nacházel v místech dnešních ulic Kaprova, Platnéřská, Valentinská tzv. Valentinský plácek, neboli malé náměstíčko. Bylo to jedno z míst, kde se setkávala křesťanská a židovská Praha. Severně od tohoto plácku stával kostelík sv. Valentina, jenž byl románského původu, goticky přestavěný. V roce 1821 byl zrušený kostelík přestavěn na obytný dům. Zanedlouho (1840) však stejně zbořen a nahrazen činžovním domem. Ani ten tu však dlouho nepobyl, na počátku 20. století byl v rámci asanace zbořen, ostatně jako většina domů stojících okolo Valentinského plácku.
J) MOST CÍSAŘE FRANTIŠKA I.
Předchůdcem dnešního mostu Legií byl řetězový most císaře Františka I., vybudovaný v letech 1839-1841 podle projektu ing. Bedřicha Schnircha. Měl na délku 412,74 m a šířku 9 m s mostovkou z měkkého dřeva a řetězové články dlouhé 3,16 m. Jeho achylovou patou však bylo nízké maximální zatížení mostovky. Dokonce na tuto záležitost byl vydán v novinách satirický obrázek. Koňka, která pak byla v Praze zřízena a protažena na Smíchov musela být právě z těchto důvodů ukončena na obou stranách mostu a cestující museli most pěšky přejít. V roce 1898 byl provoz na mostě ukončen a vzniklo dočasné dřevěné provizorium, než byl v roce 1901 dokončen současný nový kamenný most.
otázka: J = ciferace roku kdy byla do provozu uvedena koňka na levobřežní straně (Újezd)
K) STAROMĚSTSKÁ RADNICE
Nebudu zde rozebírat celou historii Staroměstské radnice, to by bylo na dlouho. Pro naši potřebu zmizelé Prahy se budeme věnovat jen jejímu východnímu křídlu. Původně na severní věž navazovalo jen krátké východní křídlo radnice, které bylo různě upravováno. Následně na něj navazovaly domy čp. 938 a 937, ve vnitrobloku pak ještě dům čp. 24. Tyto domy byly radnicí odkoupeny a zbořeny, společně s krátkým východním křídlem radnice. Na jejich místě bylo vystavěno zcela nové novogotické východní radniční křídlo. Původně podle projektu Petra Nobileho, jelikož se však proti vzhledu zvedla vlna veřejné nevole, byl plán přepracován Pavlem Sprengerem. Původní Nobileho plán zůstal zachován jen v uličce mezi radnicí a Krennovým domem. Nutno podotknout, že podobná realizace byla plánována i pro křídlo vedoucí od věže směrem na západ. Naštěstí k tomu nedošlo. Na konci druhé světové války bylo toto východní křídlo silně poškozeno (vyhořelo) a roku 1947 strženo. Nikdy už pak nedošlo k realizaci dostavby a místo zůstalo dodnes upravené na parčík. Vedle východního radničního křídla směrem k dnešní Pařížské stával pak Krennův (Krenovský) dům. Mohutný v jádru středověký měšťanský dům vzal za své v roce 1901 v rámci asanace. Kostel sv. Mikuláše se tak dostal do pohledu Staroměstského náměstí.
Ještě původní domy stávající na místě nového východního křídla můžete vidět právě na Langweilově modelu Prahy. Na tomto modelu také můžete spatřit malé kupecké krámy u paty věže staroměstské radnice. Byly odstraněny někdy v polovině 19. století.
V MÍSTĚ ZAMĚŘENÍ KEŠE BÝVÁ HORŠÍ SIGNÁL, ODCHYLKA JE PRAVDĚPODOBNÁ
V uvedeném knižním zdroji můžete najít další zmizelá místa v této lokalitě. Určitě také doporučuji navštívit Langweilův model Prahy v muzeu hlavního města Prahy.
Zdroje:
starých fotografií jsou uvedeny v detailech obrázku
text: Kateřina Bečková, Zmizelá Praha – Staré Město
Kateřina Bečková a Miroslav Fokt, Svědectví Langweilova modelu Prahy