...crrrr, crrr, zazvoní telefon. Kdo asi volá. Ahoj, strejdo. Ty jsi říkal, že vidíš bytosti a mluvíš s nimi. Už dva roky máte vypuštěný rybník. Můžeš mě, prosím tě, říct kde je Merklínský vodník? To nevím, půjdu se o víkendu k rybníku podívat. Jedno vím, že se k našemu rybníku váže pověst: Kdo jde z Merklína směrem na Přeštice, spatří velký rybník, který z jedné strany obklopuje skála, z druhé les. Tam v létě obchází mužíček, z jehož kabátu kape voda. Občas ho je vidět, jak sedí u vody a kouří fajfku nebo si spívá. Také rád věší různé věci na nějaký stojan u vody a nabízí je lidem ke koupi. Když nechtějí, dává je darem. Tím je láká, aby je mohl utopit...
Hurá už je víkend, půjdu neteři zjistit fakta a vše prošetřím. Vyjdu z baráku. Slyším divné šramocení v okapu. Tak rychle bych našel vodníka, uplně se divím. Zvedám dole litinové víko. Z díry vylétnou tři maladí ptáčci. Štěbetají na mě, děkujime za záchranu.
Jdu na výchozí místo, kde před lety byl spatřen vodník. Rybník je vypuštěný a zarostlí plevelem. To zde dřív najdu Jožina z bažin. Co teď. Rozhlížím se po nějaké vrbě. Tam vždycky vodníci sedí, aby měli přehled o celém rybníce. V místě kde dřív stávala vrba, je už jen pařez. N 49° 33.426 E 013° 12.431 U běhu po mé levé straně vidím rákosí. Jdu tam. Jak se k rákosí blížím, slyším víc a víc kvákat žáby.
U křižovatky N 49° 33.353 E 013° 12.665 jsem zahlédl černý stín auta, jak jede proti stromu. Už jen záznam děje, který se vtiskl na toto místo. Kousek od stromu stál vodník, který do hrníčku vkládal dušičku řidiče. Zahlédl mě a jen smutně konstatuje: kdyby se lidé plně věnovali řízení a nejezdili tak rychle, neměl bych další dušičku. Chceš ukáži ti moji sbírku hrnečků. N 49° 33.315 E 013° 12.643. Sešli jsme společně po schodech až do sklepa. Postavil se k jednomu regálu. Zde jsou pytláci mých ryb z rybníku. Zde jsou duše lidí, co dělali v okolí rybníka nepořádek: pohodily obal z jídla, lechovky, plasty a sklenice od nápojů. Zde mám pár duší nepoctivých keškařů, co kradli věci z kešek a neměnili fér. Vodník přitáhl štafle, vyšplhal po příčkách k horním patrům regálu. Zde mám duše lidí, co ničili přírodu a ubližovali živočichům. Po té slezl dolů k prosklené stěně a vyndal jeden hrníček. Malinko nastevřel pukličku, abych lépe viděl do hrníčku. Podívej se jak dušička v ruce ještě drží motorovou pilu. To je ten lump, co mě pokácel většinu mých vrb. Hrníček, zase zakryl a vrátil na své místo. Pak ukázal na hrníček, který stál hned vedle. Zde je duše jedné paní učitelky, co skočila ze skály a utopila se. Z důvodu, že některý žáci za dobu osmi let v základní škole, neumějí pořádně česky. Podívej se, neznáš jí. Dívám se. Ta na naší základní škole neučila. Otočil se a ze stolu vzal prázdný hrníček. Šel mým směrem. Co jsi provedl ty? Hned pohotově odpovídám, já jsem hodný a poctvý. Vodník se usmál, to je dobře. Pak začal ukazovat dál. Chodím za starou škeblí, která bydlí u mostu. N 49° 33.088 E 013° 11.520 Stará škeble povídá mým dvěma vodnickým dětem, příběhy z dávných časů. Zde N 49° 33.062 E 013° 11.528 mě dává tyto krásné duhové perličky. Rádi ji s celou rodinou posloucháme, je moudrá a vše ví. Odmlčel se...
Ticho prořízl vrzaví zvuk. Otevřeli se staré rezavé dveře, krásně zdobené starými ornamenty. V dveřích se ojevila paní vodnice a povídá. Je čas oběda. Jestli chceš můžeš s námi jít později na malý relaxační piknik N 49° 33.369 E 013° 12.705 Je tam příjemný klid. Ani nestačila dopovědět, v tom do místnosti vběhli dvě vodnické děti, které volali na mě. My rádi skočeme z výšky do vody. N 49° 33.751 E 013° 11.618. V potoce honíme pstruhy. A zde N 49° 33.773 E 013° 11.288 sedáme a čekáme až přijdou rybáři. Nahodí si prut. My se potopíme. Doplaveme k háčku s návnadou, z lehka ji sundáme. Nakrmíme s tím rybičky. Pak si rybyčky sednou do svých křesílek a pozorují nás jak v kině. My opět doplaveme k háčku, a schváně zataháme a taháme. Předstíráme, že chytil rybku. Vodník na to říká, to jste teda malí rošťáci. Paní vodnice, popohnala všechny, je čas k obědu. Jak děti rychle vběhli do místnosti, zase rychle vyběhli ven.
Vodník se ke mě nakloní a šeptem říká: vypadáš, že jsi šikoný. Zde máš malou naběračku. Jdi a naplň s ní můj rybník vodou. Pokud to zvládneš za tři dny, prozradím ti, kde děti mají vodnický poklad. Povolení nosit vodu, potřebuješ u krále bobrů. Támhle bydlí, když půjdeš tam kde vychází slunce. Teď už jdi, voda se sama nenanosí.
S vodníkem jsem se pěkně roznoučil. Jdu hledat krále bobrů. Přešel jsem malý brod a šel po louce. Až jsem došel N 49° 33.127 E 013° 12.976 je zde jeho vizitka: okousaný strom. Zaťukal jsem na vstupní dveře. Dlouho se nic nedělo. Pak přišel král bobr. Pozdravím ho a říkám mu, že potřebuji povolení nosit vodu z jeho hrází, které si postavil. Bobr smutně povídá. Před rokem s velkou slávou jsem zde začal stavět své hráze. Pamatuji si, že jsem tebe zde také viděl, že jsi sledoval moji první hráz s obdivem. Za tu dobu jsem postavil několik hrází. Království se krásně rozrůstalo. Žil jsem si zde pěkně v poklidu. Před měsícem přišli zlý lidé a robili většinu hrází. Dřevo z nich odvezli pryč. Už jsem mluvil s vodníkem, nastěhuji se do Merklínského rybníka. Už jsem s výstavbou začal. Tak zatím ahoj, a naráz odešel pryč.
Co teď budu dělat, rybník je bez vody a v potoku teče jen malí potůček. Jdu pomalu až dojdu k kamenému křížku u silnice. Na stromu jsem zahlédl tři zachráněné ptáčky. Ptáčci na mě volají, nesmutni. Pokus se najít aspoň ten vodnický poklad. Souřadnice už máš. A za to že jsi nám pomohl od smrti, tak ti musíme říci: nehledej poklad na souřadnicích u křižovatky, tam rozhodně není. A dál si z vesela štěbetali.