Kamenna tvar Krkonos EarthCache

Geologie Krkonoš v Podkrkonoší? I zde najdete moc zajímavé informace o horninách a geologii Krkonoš. Prohlédnout si horniny, z kterých jsou Krkonoše složené a dokonce si zde můžete přejít Krkonoše od západů k východu za pár minut.

Zde Vás chceme přivést na místo, které sice je dost daleko od Krkonoš, v jejich podhůří, ale přesto má s Krkonošemi mnoho společného. V areálu Vstupte bez klepání totiž můžete najít nejen miniaturní Krkonoše, ale i malé geologické minimuzeum, kde najdete jednotlivé horniny Krkonoš přehledně rozdělené podle výskytu v samotných Krkonoších. Jedná se o takovou pozvánku na cestu do Krkonoš samotných. Menší ochutnávku, co můžete v Krkonoších spatřit.

Krkonoše

Poloha Krkonoš

Krkonoše jsou nejvyšším horským celkem Sudetského pohoří. Leží na česko-polském pomezí v délce 36 kilometrů. Krkonoše v klimaticky pohnutých časech raných čtvrtohor poznamenalo ledovcové sevření od severu k jihu. Hlavní (vnější) krkonošský hřeben kopíruje státní hranici a je vyšší (Violík, Vysoké Kolo, Sněžka). Vnitřní hřeben dělí řeka Labe na západní část (Lysá Hora, Kotel) a východní část (Kozí hřbety, Studniční hora). Z těchto hřebenů pak vybíhají na jih krkonošské rozsochy (Žalý, Zadní Planina, Rýchory.

Geologie Krkonoš

Krkonoše spadají do Českého masivu a stejně jako ten jsou geologicky velice pestré. Většina Krkonoš spadá do geologického celku zvaného krkonošsko-jizerské krystalinikum. Jen okrajově sem zasahuje podkrkonošská pánev. Nejvíce se zde vyskytují metamorfity (krystalické břidlice), které jsou doplněny hlubinnými (žula) a vzácněji i výlevnými vyvřelinami. Na jihu a východě Krkonoš se lze setkat i s usazenými permokarbonskými horninami.

Začátky geologické historie Krkonoš se začaly psát na konci starohor asi před 700 miliony let, kdy došlo k pohybu zemských ker, zvrásnění a původní mořské usazeniny byly přeměněny na nejstarší krystalické břidlice. Ty obsahovaly hlavně vložky křemenců, někdy i erlanů a amfibolitů. Z této éry pocházejí také ortoruly, které vznikly přeměnou vyvřelin a tedy se svojí skladbou velmi podobají žulám. Tento horninový komplex (též zvaný velkoúpská skupina) je velmi starý a nachází se na velké části východních Krkonoš od Malé Úpy přes Černou horu až po labské údolí.

Z usazených hornin, které vznikly během období prvohor (siluru), kdy byla oblast Krkonoš naposledy zalita mořem, a z podmořských vyvřelin vznikly během dalších období prvohor (devonu a karbonu) při dalších horotvorných procesech (kaledonské a variské vrásnění) mladší krkonošské metamorfované (přeměněné) horniny. Při těchto pochodech vznikly nejčastěji chloriticko-sericitické a grafitické fylity, doplněné polohami krystalických vápenců, kvarcitů a zelených břidlic. Tyto horniny většinou vznikaly za nižších teplot a tlaků. Zahrnujeme je do tzv. ponikelské skupiny a vytvářejí jihozápad Krkonoš, vybíhají v úzkém pruhu k východu přes Vrchlabí a Jánské Lázně, odkud se stáčí k severu, kde vytváří hřeben Rýchor.

Před asi 300 mil. let (v karbonu) pod starší horniny proniklo mohutné žulové těleso, které dnes tvoří Slezský (hraniční) hřbet Krkonoš od úpatí Sněžky až po Harachov (a skoro celé polské Krkonoše a Jizerské hory). Žhavá žulová masa výrazně působila na své okolí. Svou teplotou a tlakem dala z krystalických břidlic vzniknout odolným tzv. kontaktním rohovcům (morfologicky výrazné tvary Sněžky a Českého hřbetu).Dále z těkavých magmatických roztoků se (zvláště na kontaktu s karbonátovými horninami) vytvořila některá slavná krkonošská rudní ložiska (Obří důl, Svatý Petr). Tímto byla dokončena základní geologická "výstavba" Krkonoš. Hory byly erozí obnažovány a řeky odnášely a usazovaly materiál na jejich úpatí v podkrkonošské permokarbonské pánvi. Třetihorní pohyby pak jen vyvolaly ojedinělé výlevy čedičových vyvřelin na severním svahu (např. Malá Sněžná jáma).

Geomorfologický vývoj Krkonoš

Současný reliéf Krkonoš se začal vyvíjet asi od poloviny třetihor. Během teplého a vlhkého klimatu během druhohor a na počátku třetihor docházelo k obrušování a zarovnávání reliéfu (peneplenizaci). Následky tohoto zarovnání můžete ještě dnes sledovat v podobě úvalovitých depresí, které se zachovaly v oblasti Bílé, Labské a Pančavské louky. Až třetihorní alpinské vrásnění během tektonických pohybů podél zlomových systémů způsobilo pomalé vyklenutí a vyzdvižení pohoří. Krkonoše díky tomu získaly zhruba dnešní tvar a výšku, ovšem bez výraznějších údolí.

Vyzvdvižení Krkonoš mělo však za následek zvětšení sklonů toků a tím pádem i urychlení odtoku vody a urychlení říční eroze, která začala díky zpětnému zahlubování od okrajů do centra Krkonoš vytvářet široká údolí, která oddělila jednotlivé hřbety krkonošských rozsoch. Na severním strmém svahu řeky snadno dospěly až do vrcholových partií. Na mírnější české straně se postup zpětné eroze dočasně zastavil na pásmu odolných hornin kontaktního pásma. To dokázaly prorazit jen Jizera a Labe.

Během čtvrtohor došlo k výrazné změně evropského klimatu. Během několika ledových dob (glaciálů) došlo k velkému ochlazení a až k severnímu úpatí pohoří Krkonoš se přiblížil mohutný skandinávský ledovec. Samotné Krkonoše už nepřekonal, ale krkonošská údolí ležící v jeho blízkosti se zaplnila údolními ledovci alpského typu. Dodnes můžeme spatřit některé jejich pozůstatky – čelní a boční morény, které pocházejí z posledních dvou glaciálů (rissu a würmu). Největší stopy po ledovcích však najdeme v přemodelování říčních horských údolí. Původní říční údolí, která poznáme podle tvaru V, ledovce přetvořila do širokých ledovcových údolí, tzv. trog, s typickým U profilem. Konce (závěry) dolin pak byly prohloubeny do podoby strmých karů. Paradoxně plošně větší a delší ledovce vznikly na sněhem lépe zásobené jižní straně pohoří. Na severní straně zatím došlo k většímu zahloubení ledovcových údolí a za morénovými hrázemi se vytvořila ledovcová jezera (Wielki a Maly Staw, Sniežne Stawki). Chladné podnebí působilo i na nezaledněné oblasti nejvyšších poloh. Střídáním teplot, působením mrazu a ledu se na hřebenech objevují výrazné hranaté žulové skalní útvary, na svazích vznikají skalní stupně (mrazové sruby), kamenná moře a kryoplanační terasy. Výskyt podobných útvarů je ve středoevropském prostředí vzácností a proto je potřeba zdejší přírodu chránit.

V teplejším a na srážky bohatém klimatu doby poledové vznikla na plošinách krkonošských zarovnaných povrchů rozsáhlá rašeliniště vrchovištního typu (Mumlavská, Pančavská a Labská louka, Úpské rašeliniště). Dnes většinou odumírají.

Na konci třetihor a ve čtvrtohorách docházelo také k dalšímu zahlubování řek, které umožnilo vznik krasových jevů v ostrůvcích vápenců a dolomitů (tzv. karbonátové horniny). Nalézají se převážně v pásu mladšího komplexu krystalických břidlic. Bohužel na povrchu je většinou nenajdeme, pouze vzácně. Častější jsou jeskyně, objevené převážně díky lomové činnosti. Asi největší jeskyně se nacházejí v Horních Albeřicích, dále pak také v Maršově, Poniklé a Rokytnici nad Jizerou. Menší jeskyňky lze nalézt i jinde.

Některé horotvorné procesy trvají dodnes. Především se jedná o vodní erozy (především je patrná při povodních). Dále se projevují zvětrávací a svahové procesy. Výrazněji jsou patrné také mury (bahenní proudy). Počet jejich drah se blíží dvěma stovkám. Ménší dopad už mají například soliflukce, nivální eroze nebo sněhové laviny. Ovšem i tyto procesy dále ovlivňují krajinu. Stále výrazněji však ovlivňuje reliéf (hlavně v nižších polohách), antropogenní aktivita, kam řadíme např. hornická díla, výstavbu sídel či komunikací.

Horniny Krkonoš

Jak jste se jistě dozvěděli již v předchozích odstavcích, v Krkonoších najdete několik typů hornin. Něco málo už zde bylo napsáno. Nebudu proto opisovat informační cedule, které najdete na místě, jen uvedu stručný seznam se základní charakteristikou. Na místě si pak o každé hornině můžete přečíst i něco více a pak si prohlédnout rozložení hornin podle výskytu v samotných Krkonoších. To si pak můžete s trochou představivosti srovnat i na nedalekých minikrkonoších.

• Žula
  • hlubinná vyvřelina, která tvoří hřebenové partie Krkonoš. Žula se skládá z křemene, narůžovělých živců a slídy. Pro krkonošskou žulu je typická i černá slída biotit.
• Rula
  • metamorfovaná hornina, nalezneme ji na vrcholech bočních hřebenů. Rula má obdobné složení minerálů jako žula, ale na rozdíl od žuly jsou její zrna protažená jedním směrem.
• Svor
  • metamorfovaný jemnozrnný sediment, v Krkonoších se jedná o nejběžnější horninu. Svory jsou složené převážně z křemene a slíd. Na rozdíl od fylitů jejich zrna rozeznáme pouhým okem. Proběhly silnější metamorfózou než fylity a jsou odolnější vůči zvětrávání.
• Fylit
  • metamorfovaný jemnozrnný sediment, který poznáme podle toho, že se lehce odděluje na tenké desky nebo šupiny (má výraznou břidličnatost). Podléhá tedy snadnému zvětrávání, netvoří tedy skály. Známe mnoho typů fylitů, některé se používaly jako pokrývačské břidlice, z jiných se získával grafit.
• Zelená břidlice
  • metamorfovaná vulkanická hornina, která tvoří malé skalky roztroušené po krkonoších na mnoha místech. Soudí se, že jsou to přeměněné horniny z původní sopečné činnosti.
• Mramor
  • je metamorfovaný sediment, je to název pro přeměněný vápenec. Přírodních mramorových skalek v Krkonoších mnoho není, protože většinou byly odtěženy pro výrobu vápna.
• Zkrasovatělý vápenec
  • Vápenec se řadí ke skupině vodou rozpustných hornin. Tomuto procesu rozpouštění říkáme krasovění. I v Krkonoších se vyskytují krasové jeskyně, kde lze najít stalaktity, stalagmity i stalagnáty. Nejdelší krkonošská jeskyně je Albeřická a měří 250 m.
• Pískovec
  • je sedimentární hornina. Ta je typická pro jižní a východní úpatí Krkonoš, kde se mění typ hornin. Metamorfované horniny se zde schovávají do veliké hloubky pod mladší sedimenty. Sedimentů je celá řada a nejznámější jsou právě pískovce. Typická barva Krkonošských pískovců je tvořena příměsí železa.

Otázky a úkoly

Přes profil mi zašlete následující odpovědi: (v případě nejasností napoví nápověda)

1. Které vystavené horniny jsou bílé barvy (2 druhy – hornina XXX a hornina YYY), pro jednoznačnost barvu posuzujte podle cedule za cestou
2. Kolik kamenů tu je od těchto dvou hornin bílé barvy (tj. X kamenů horniny XXX a Y kamenů horniny YYY)?
3. Čím se tyto dvě horniny od sebe liší - popište dle zde vystavených kamenů, nechci odpovědi z google o složení atp.?
4. Z které horniny je složena nejvyšší hora ČR - Sněžka? (Nápověda: souvisí s nepovinným úkolem)
5. Jakou má barvu pískovec, který zde najdete?
6. Kolik zde najdete kamenů pískovce?
7. Nepovinný úkol: Vyfoťte se na nejvyšší svorové hoře Krkonoš na waypointu K1 (modelu Krkonoš)

Neděste se počtu odpovědí, původně jich bylo 5, ale někteří kačeři na části odpovědí zapomínali, tak jsem otázky musel rozdělit na jednoduché věty. Pokud si nebudete jistí (s barvou či názvem horniny), podívejte se k lavici s popisem hornin, výskyt najdete na plastické mapě!

Logovat můžete bez mého potvrzení. Dodržujte však pořadí – nejdříve odpověď potom log. Logy bez zaslaných odpovědí budou mazány. Doufám, že se vám má keš bude líbit a že se sem budete rádi vracet.