Všechno se ale změnilo v prosinci loňského roku, kdy jsem si díky článku publikovaném v místních internetových novinách na toto místo znovu vzpomněl. Psalo se zde o pověsti z valchovských lesů - o Zabořenýmu mlénku.
Tenkrát prý ve mlýně pod Valchovem hospodařil starý bělovlasý mlynář. Ženu už neměl. Žil ve mlýně se svou dospívající dcerou. Dívka byla neobyčejně hezká a když poklízela v mlýnici či zametala před prahem, prozpěvovala si písničku za písničkou. Když se na ni mlynář zadíval, vzpomněl na nebožku – tolik jí byla podobná. Tak tady žili společně na samotě, lidé chodili k nim. Mleči po žních přiváželi do mlýna obilí a odváželi si pytle mouky. Ve mlýně nic nechybělo. Pokud bylo přece jen něčeho třeba, zašla mlynářova dcera do Boskovic, aby tam nakoupila. V neděli pak chodívala do kostela. Tam se potkala s učitelským mládencem, který hrával na varhany. Mladí lidé v sobě brzy našli zalíbení, a jelikož mlynář nic nenamítal, začali pomaloučku myslet na svatbu.
V ten čas se však v daleké Vídni chystala jiná svatba, slavná, panská. Walter František Xaver Antonín z Dietrichsteina (25) si bral dědičku boskovického panství Zuzanu Kateřinu Liborii Morkovskou ze Zástřizl (60). Ta dva roky před tím pochovala svého manžela Jana Václava Bohuše Morkovského ze Zástřizl. Jejich manželství bylo bezdětné, Kateřina se tak stala výhodnou partií.
(To, že starobylé šlechtické rody vymíraly bez potomků, nebylo nic překvapivého. Své partnery totiž museli vyhledávat mezi šlechtici sobě rovnými a těch zase tolik nebylo. Často tak docházelo ke sňatkům vysloveně mezi příbuznými, aby se majetek zvětšoval. Walter František Xaver působil jako kanovník v Olomouci, ale po smrti svého bratra musel zachraňovat dietrichštejnský rod. K tomu potřeboval logicky i hodně peněz - proto se co nejdřív oženil právě s Kateřinou ze Zástřizl. S tou však děti už mít rozhodně nemohl).
Bylo tedy jen otázkou času, kdy se mladý Dietrichstein po příjezdu do Boskovic zahledí do sličné mlynářovy dcery. Šlechtickým novomanželům bylo tehdy připraveno v Boskovicích slavné přivítání. Mladý kantor musel přednést uvítací proslov a mlynářova dcera byla pro svoji krásu vybrána, aby předala milostivé vrchnosti věnec. Walterovi padla ihned do oka a poté si okamžitě vypátral, o koho se jedná. Když se dozvěděl o mladých snoubencích a jejich lásce, rozhodl se jim svatbu za každou cenu překazit.
Walter si tedy vymohl si, aby byl učitelský mládenec ze školních služeb propuštěn. Pak začal schválně při honech zajíždět ke mlýnu v lesích, pod různými záminkami přicházel k mlynářově dceři a snažil se lichotkami a dary získat její náklonnost. Když jej dívka při jedné z návštěv odmítla, začal na ni dotírat. Náhodou se však nablízku objevil učitelský. Ten na nic nečekal a srazil záletného pána k zemi.
Byl to zajisté čin, na tu dobu vcelku odvážný a uražený Dietrichstein se pomstil nejen učitelskému, ale také mlynáři a jeho dceři. Nechal dole na kraji Boskovic postavit nový panský mlýn a zakázal poddaným vozit mletí do mlýna v lesích. Od té doby začalo být, celkem pochopitelně ve mlýně bídné živobytí. Mlít nebylo co. Jednoho dne pak nalezli lidé mlýn opuštěný. Jen nade dveřmi bylo křídou napsáno: „Jdem po vodě.“ Opuštěný mlýn pak chátral, až zanikl. Nakonec po něm nezbylo ani stopy. Zato panský mlýn (respektive jeho ruiny), dole v Boskovicích dodnes stojí. Prý je to právě ten mlýn, který nechal zhrzený Dietrichstein postavit, aby se pomstil (zbytky stavby najdete u odbočky na Vratíkov z hlavní cesty z Boskovic na Prostějov - viz. waypoint a foto níže).
Poté, co kníže Dietrichstein zdědil boskovické panství Kateřina ze Zástřizl zemřela asi po 3 letech manželství. Po její smrti se znovu oženil s krásnou Karolínou Maxmiliánou, hraběnkou z Pruskova. Tady už to byla trefa do černého - byla mladá a kníže vyženil nejen slezský Pruskov (dnes polský Prószków), ale také panství Nové Město na Moravě. Zastával pak různé funkce v zemské správě markrabství moravského a také bojoval ve vojnách s Turky pod slavným vojevůdcem Evženem Savojským.
CACHE
Letterbox Vás zavede na místo, kde prý kdysi stával mlýn z uvedené pověsti a říkalo se tomu zde "U zabořenýho mlénka". Dnes se tomu už skoro nechce věřit, že by zde mohl někdy stát mlýn - nicméně vodní poměry v krajině se mohly za tu dobu změnit. Jestli tomu tak opravdu bylo, vlastně zase až tak nezáleží - důležitější je, myslím, atmosféra tohoto místa.
K úvodním souřadnicím cache je možné dojít dvěma způsoby, resp. ze dvou parkingů - podle toho, jak dlouhou vycházku si chcete udělat (nebo z které strany do Boskovic přijedete :-)
Půjdete-li z prvního parkoviště po „staré valchovské silnici“ z Boskovic směrem na východ k Valchovu, dojdete asi tak v polovině kopce na rozcestí. K tomuto rozcestí se dostanete také ze druhého parkoviště - půjdete-li směrem od hájovny na Ledkové Huti. Z tohoto rozcestí se pak vydáte na sever, cestou směrem k Hrádkovu. Po této cestě budete pokračovat, až dojdete ke křižovatce lesních cest s mokřinou a několika olšemi. Cesta zde tvoří jakousi "hráz" a mokřina bývá obvykle plná vody. Z této mokřiny vytéká téměř neznatelný potůček směřující dolů k Boskovicím. Budete-li jeho tok sledovat a projdete-li "houštím" spodního patra jehličnanů, dojdete po několika desítkách metrů k nádhernému rybníčku. .
Zde měl původně letterbox končit, nicméně při dalším zkoumání okolí se mi podařilo najít ještě něco, co jsem zde (při v úvodu zmíněné vyjížďce) tehdy také objevil. Proto se na hrázi vydejte dál, kolem zbytku velikého pařezu porostlého mechem (u pravého břehu jezírka), po celkem nenápadné stezce směrem severozápadním šikmo vlevo do kopce (azimut 325°). Stezka posléze dostane celkem jasné kontury a dovede Vás až k něčemu, co by se mohlo "Zabořenýmu mlénku" při troše fantazie maličko podobat. Sice bez mlýnského kola, ale myslím, že málokdo by tu něco podobného čekal... :-).
Odsud se pak z pěšiny vydejte dolů, kolem břízy s prohnutým kmenem, směrem k dalším dvěma břízám vedle sebe (azimut 235°) až dojdete po cca 55 m na jakýsi palouček, kde je jediná tráva mezi okolním jehličím. Vpravo budete mít skupinu stromů a vlevo pak celkem velký smrk. Kolem smrku se tedy vydejte směrem do hustníku za ním (azimut 110°). Po cca 65 m byste pak měli, v celkem klasické skrýši, najít hledanou schovku.
Na závěr bych tímto chtěl poděkoval internetovým novinám Ohlasy dění na Boskovicku" a zejména pak RNDr. Hynku Skořepovi, za svolení k publikaci části jeho textu a také za to, že díky němu jsem se po 17 letech opět podíval do míst, která jsem kdysi "omylem" objevil a mohu se o to podělit i s Vámi.