Bludište a labyrinty, znali je již starí Egyptané, ale existovaly zrejme ješte dríve. Nejvíce se proslavil krétský labyrint opredený legendami o Minotaurovi. Renesance a baroko prinesly bludište v zámeckých zahradách pro pobavení panstva. Své kostelní labyrinty meli i krestané. V soucasné dobe se labyrinty ci bludište objevují ve zcela nových podobách, mají své tvurce slavných jmen a jejich obliba trvá. Alespon v pocítacové podobe.
Labyrint
- (recky "labyrinthos") ve staré recké mytologii navrhl a postavil legendární remeslník Daidalos pro krétského krále Mínóa na ostrove Knóssos. Úkolem bylo zadržet strašného Mínotaura - tvora, který byl zpoloviny clovekem a napul býkem. Mínotaura nakonec zabil statecný aténský hrdina Théseus. Daidalos postavil Labyrint tak šikovne a chytre, že on sám mohl jen zteží uniknout poté co stavbu dokoncil.
Pojem labyrint je casto zamenuje s termínem bludište, ale moderní ucenci dávají presnejší definice. Pro ne je bludište skládanka v podobe složite vetvených cest s možností volby cesty a smeru, zatímco labyrint obsahuje do svého stredu pouze jedinou cestu. Labyrint má jednoznacnou trasu do stredu a zpet a je navržen tak, aby bylo jednoduché se v nem orientovat.
Labyrinty mohou být realizovány jak symbolicky nebo fyzicky. Symbolicky jsou zastoupeny v umení nebo jako vzory na keramice, na stenách jeskyní, atd. Reprezentace jsou po celém svete podobné a jsou obecne malovány na zem tak, aby lidé mohli chodit od vstupního bodu do stredu a zpet. Labyrinty se používají pro skupinové rituály a meditace.
Labyrinty ve tvaru ctverce nebo obdélníku jsou zrejme ty nejstarší. První známé vyobrazení a pravdepodobne nejstarší labyrint tohoto typu se našel na hlinené desticce v egyptském Pylosu.
Kulaté nebo kruhové se objevily u Etrusku na konci sedmého století pred naším letopoctem v Itálii; pozdejší nálezy pocházejí z ostrova Knóssos z konce tretího století. Nekterí odborníci se domnívají, že tento Knósský palác a Mínóuv labyrint jsou totožné.
Bludište
- se rozdelují do dvou hlavních skupin. První skupinou jsou klasické labyrinty: Mají jeden jediný vstup a k dosažení stredu se používá jedné cesty, která nenabízí žádnou jinou možnost. Tím, že existuje jedna jediná cesta, nemuže poutník minout cíl.
Druhou skupinou jsou klasická bludište (bludište s alternativními cestami): Mohou mít více vstupu a více výstupu, více nejednoznacných cest a poutník v nich snadno zabloudí. Bludište se zacaly používat v zahradách v Anglii ve dvanáctém stoletía sloužily jako ideální místo pro romantické chvíle. Postupne se rozšírily po celé Evrope, zejména ve Francii a Itálii. Typická bludište jsou napríklad v zahrade Andre Le Notre ve Versailles a Caboni Villa Pisani v Itálii.
Každá z techto dvou velkých skupin se navíc rozdeluje do podkategorií v závislosti na systému a vedení cest:
Klasický nebo Krétský labyrint: labyrint oválného tvaru a velmi jednoduchého tvaru.
Rímský labyrint: labyrint který byl puvodne ctverec, rozdelený do ctyri kvadranty kolem stredu, pozdeji se skládá ze soustredných kruhu, se stejným delení prostoru na ctvrtiny okolo stredu bludište.
Barokní labyrint: má nekolik slepých cest s jednou jedinou správnou cestou ke stredu. Pojmenován je podle období baroka.
Labyrint arboreum: labyrint se strukturou arboreta, na konci chodby je vidlicka ve tvaru "Y". Uprostred bývá strom.
Labyrint typu Hampton Court: nachází se v paláci Hampton Court u Londýna a tvorí jej živé ploty
Stredoveký labyrint: s prídomkem kruhový je typicky použit na podlahách katedrál, obvykle složitejší konstrukce.
Labyrint Boughton Green: je pojmenován podle stejnomenného mesta
Krétský labyrint
Prestože je krétský labyrint nejslavnejší, známe ho jen z mýtu a povestí. Archeologické vykopávky jeho existenci nepotvrdily, i když se nekterí badatelé domnívají, že mohl být v gortynských jeskyních na Kréte.
Podle legendy mel krétský král Minos a jeho žena Pasifae nekolik detí. Jednou z nich byla princezna Ariadna. Pasifae se ale oddala býkovi a zplodila s ním syna. Mel lidské telo a býcí hlavu, proto byl pojmenován Minotaurus (Minos podle krále a taurus znamená býk). Král byl hluboce pobouren a poveril svého architekta Daidala, aby vystavel labyrint, v nemž Minotaura naveky ukryl. Na rozdíl od vegetariánských býku byl Minotaurus masožravý, a tak mu byli obetováni lidé. Každý rok pro nej dodávalo Recko sedm mladíku a sedm dívek. Skoncilo to až príchodem Thesea, který nestvuru zabil a z labyrintu nebo spíš z bludište chodeb se dostal díky niti, kterou mu na cestu dala princezna Ariadna.
Labyrint v náboženství
Labyrint je v hinduismu symbolem ochrany stredu a také buddhismus pokládá labyrint za magický ochranný prostor. Symbol labyrintu najdeme i u predku jihoamerických indiánu kmene Hopi, kterí nazývali labyrint Matkou zemí. Na Tichomorských ostrovech, napríklad na Tahiti, jsou dodnes lodi zdobeny symbolem labyrintu na ochranu proti špatnému pocasí a bourím na mori.
Také skandinávští rybári kdysi procházeli kamenným bludištem v nadeji, že si podrobí pocasí, zajistí dobrý úlovek a klidnou plavbu. Ve Skandinávii je spousta primitivních kamenných bludišt poskládaných z menších ci vetších balvanu. Nejznámejší je Trojeborg u Visby na ostrove Gotland v Baltském mori. Kresby labyrintu se používaly v rade oblastí jako ochrana proti zlým duchum nebo vlkum.
Když symbol labyrintu prevzali krestané, prizpusobili ho svým potrebám. Cesta ke stredu symbolizovala cestu ke spáse duše. Zrejme nejstarší kostelní labyrint je v bazilice v Orléansville v Alžírsku, nyní v Alžírské katedrále. Pochází z roku 324. Uprostred jsou vepsána písmena slov Santa Eclesia (svatá církev) opakovaná v širokém ctvercovém vzoru. Každá rada má trináct písmen.
Také francouzské katedrály napríklad v Amiens ci v Chartres mají své proslavené labyrinty. V Chartres má prumer trináct metru, ale cesta do stredu je znacne dlouhá, 294 metry. Vine se jedenácti chodbami, má osmadvacet bodu obratu a stred má tvar okvetních lístku.
Katedrála v Chartres inspirovala americkou pastorku Lauren Artress z Grace Cathedral v San Franciscu. Ve svém anglikánském kostele nechala napodobit labyrint z Chartres hned trikrát. Jako podlahový labyrint pred samotnou katedrálou, jako obraz a jako vzor koberce pro chrámovou lod. Kostelním labyrintem tu procházejí staré manželské dvojice treba v den zlaté svatby. Vyrovnaná chuze labyrintem pusobí prý konejšive na tehotné ženy i dosud nenarozené díte. Labyrint uklidnuje pacientky nemocné rakovinou. Lauren Artress dokonce založila svetovou jednotu poutníku labyrintem nazvanou Veriditas - The World Wide Labyrinth Project.
Také v anglických chrámech je rada zajímavých bludišt. Jejich stezky procházeli poutníci casto po kolenou. Nekdy se jim ríkalo Chemin de Jerusalem, jeruzalémské stezky, protože byly jakousi náhražkou skutecné pouti do Svaté zeme, do Jeruzaléma.
Nejmladší kostelní labyrint z roku 1977 je v Nemecku na odpocivadle schodište u severního vchodu do krypty kolínského Dómu. Jeho autorem je stavitel Arnold Wolff.
Soucasnost bludišt a labyrintu
Koncem minulého století obliba bludišt a labyrintu vrcholí. Vznikají cetná bludište v kukuricných polích, zejména v Anglii a v USA. Kukuricná pole jsou k založení bludišt velmi vhodná, protože rostlina dorustá takové výšky, že i dospelí se do zmeti chodeb zcela ponorí, ztratí orientaci a o to tu jde. Navíc každým rokem se vytvárí bludište zcela nové, jehož taje návštevníci neznají, a proto je opet atraktivní.
Nejslavnejším soucasným svetovým tvurcem bludišt je Adrian Fisher. Navrhl už pres dve stovky bludišt ve dvou desítkách zemí. Jeho labyrinty navštívilo už pres dvacet milionu lidí. Každé jeho bludište necím prekvapí, je netypické, necím nové. Jeho první vetší zakázkou byl kostelní labyrint s cetnými krestanskými symboly v britském Greays´ Court. Následovaly bludište z krovin, cihel, v trávnících, bludište vodní, zrcadlová i prekážková.
Napríklad v morském parku v Jersey vytvoril nejvetší vodní labyrint na svete. Je to spíš typické bludište. Jeho steny tvorí proudy vody, které tryskají do vetší ci menší výše, nekdy mizí a vytvárejí chodbicky, které nikam nevedou. Fisher sám odmítá rozlišovat mezi bludištem a labyrintem. Pri jejich tvorbe dodržuje urcité zásady: cesta bludištem by nemela trvat déle než pul hodiny, protože pak se lidé zacnou nudit. Svou podobou by bludište melo lákat návštevníky, ale nemelo by nikdy narušovat ráz krajiny. Už ctyrikrát ve své kariére vytvoril Fisher nejvetší bludište na svete, vždy v amerických kukuricných polích.
Do Guinnessovy knihy rekordu se dostalo nové bludište na britském panství Longleat House vytvorené ze sedmnácti tisíc tisu, jehož cesty se vinou v délce témer tri kilometry. Architektem byl Greg Bright. Británie tak má nejstarší bludište tohoto typu v Hampton Court a do nedávna mela i nejvetší. V roce 1998 ho predstihlo nemecké bludište s délkou cest témer tri a pul kilometru vysázené ze stálezelených thujových keru.
Zrcadlové bludište na Petríne
Z venku pripomíná miniaturní hrad, ale zevnitr je nekonecné. Jde o typický príklad petrínské magie, provozované zde ke konci 19. století Klubem ceských turistu. Zrcadla propojená v dumyslný systém vytvárí tunely napríc Petrínem a nafukují ho donekonecna. Deti tu mohou probloudit detství a dospelí docela ztratit hlavu. Nekolik návštevníku, kterí ješte pred vstupem vedli sporádaný život, odsud odvádeli s tvárí zbrázdenou šíleným smíchem a ocima navždy ztracenýma v nekonecném labyrintu. Skupina mladíku, kterí zde nerozvážne merili síly a zkoušeli bludištem probehnout na cas, se zabehla do nekteré ze zrcadlových chodeb a nikdy už odsud nevyšla. Nebezpecí však stále láká a každý den sem mírí stovky turistu i Pražanu.
Sín smíchu petrínského bludište s množstvím zakrivených zrcadel, je smešná ovšem jenom podle jména. Nekolik generálu, prezidentu i docela obycejných úredníku z ní vyšlo zcela uraženo a jiní se smejí jenom z povinnosti. Jedinými uprímnými obdivovateli vlastních karikatur jsou deti a blázni.
A jak je to dnes? Údajne obliba labyrintu a bludišt v prírode klesá. Velkým labyrintem se stává samotný internet a napetí i zábavu poskytují bludište v nejruznejších pocítacových hrách. Jsou složitejší, napínavejší, pro mladou generaci zábavnejší. Labyrint jako symbol duchovna a hledání sebe sama mizí. Podobne se ztratil smysl bludište jako prostredí k erotickým hrátkám. Ve virtuální podobe však nabývají nový smysl. Jsou výzvou k pokorení a dobytí.
Zdroj:http://oko.yin.cz, http://cs.wikipedia.org, http://google.com, http://www.petrinska-rozhledna.cz