Vánoční idylka
Vánoce byly za dveřmi, všude půl metru sněhu, ptáci mrzli na větvích, prostě idylka.
A tehdy se k manželce doneslo, že je v módě mít nějakého domácího mazlíčka. Tak dlouho do mě hučela, až jsem jí na Štědrý den ráno jednoho přivedl. Když nás spatřila, dočista ztratila řeč. „Konečně klid!", zaradoval jsem se. Inu, divočák s mašlí na krku se nevidí každý den. Mé veselí však nemělo dlouhého trvání, protože po pár vteřinách žena suše pronesla, že jí doma jedno prase stačilo. Já ale vím, že měla radost, vždyť ho pojmenovala po mně – Péťa. A protože je starostlivá, poslala mě do lesa posbírat nějaké nažky (1), aby měl co k obědu. Nikam se mi samozřejmě nechtělo, a tak jsem namítl, že by měl držet půst, aby večer viděl zlaté prasátko. Ale přehlasovali mě. A když už budu v lese, mám dovézt i nějaký vánoční stromeček (2), aspoň ušetříme. V duchu jsem přepočítával uspořený peníz na piva, ale manželka dodala něco o kadeřnici a kosmetičce. (Soused František, zručný klempíř, jí sice kdysi nabízel úpravu fazóny zadarmo, ale ona bůhví proč jeho nabídku odmítla. Od té doby františka nemůže cítit - ani na Vánoce.) Taky mám nasbírat pořádnou fůru kvalitního palivového dříví (3), aby mi žena mohla pořádně zatopit. A bez dárku ať se ani nevracím, Péťu jsem si nadělil beztak pro svoje vlastní potěšení.
Tak jsem se zapřáhl do saní, které máme v obýváku místo moderního ohýbaného nábytku (4), a vyrazil jsem k lesu. Venku se začali ženit čerti. Přes kvílení větru jsem ještě zaslechl hřímající hlas manželky, který volal něco o citrusové vůni (5) k dotvoření sváteční atmosféry. S jazykem na kožichu jsem dotáhl saně až na kraj lesa a zastavil před orientační mapou. Z ní jsem přes přimrzlá víčka stěží vyčetl, kde seženu všechno pro ženu. Ještě štěstí, že v tomhle lese znám každý strom - tedy pokud je u něj cedulka s popiskem. A tak jsem postupně zavítal k jedli kavkazské (A), jilmu habrolistému (B), buku lesnímu (C), jedli bělokoré (D) a habru obecnému (E). Hrabal jsem ve sněhu jak ohař větřící svou kořist a nakládal a nakládal. Když už saním praskaly pod tou tíhou skluznice, zamířil jsem domů.
Vánice však ještě zesílila a já zabloudil. Už ani nevím, kde jsem všude chodil, ale nakonec jsem dorazil ke statnému stromu. Z posledních sil jsem se chytil větve, ta mi však zůstala v ruce a já spatřil poklad. S údivem jsem na něj zíral – to by byl pěkný dárek pro manželku! Vyčerpáním jsem klesl do sněhu a zavřel oči. S myšlenkou na svou drahou jsem se loučil se životem. V tom mi někdo začal dávat pusinky. „Má statečná milující žena, měla o mě strach, že se tak dlouho nevracím!“, pomyslel jsem si. Ale něco se mi nezdálo - manželka má přece štětiny jenom pod nosem. Pomalu jsem otevřel oči a spatřil Péťu. Hlad ho vyhnal ven a vůně krmiva ho pak přivedla až ke mně. Byl jsem zachráněn. Zapřáhl jsem ho do saní a s vidinou teplého piva a studené večeře, vrcholného kuchařského umění mé ženy, jsme se pomalu vydali po jeho stopách k domovu. Tam jsme oba dostali svůj příděl. Péťa do korýtka a já držkovou, kde jsem tak dlouho, vždyť je skoro noc. A dárek? Na něj jsem v té euforii úplně zapomněl, ale co, ten největší poklad jsem přece já sám.
Vánoce jsou ve dveřích, všude metr sněhu, zmrzlí ptáci padají z větví, prostě idylka.
A co vy? Troufnete si vydat se po mých stopách? Mohla by to být pohodová procházka – tedy pokud nebude zase půl metru sněhu. Jestliže je vaše odpověď kladná, z výchozích souřadnic se vydejte po silnici cca 40 metrů jižním směrem z mírného kopečka, až dojdete k Orientační mapě lokality U Stadionu. Kam zamířit dále, už vyčtete z mapy a předchozího textu. A kdo ví, možná na vás na konci cesty čeká i nějaký dárek. Kde je ukrytý, zjistíte, když sestavíte správně dvojice strom – užitek (podle informací uvedených na cedulích u každého stromu) a číselné hodnoty dosadíte do následujícího vzorce:
N 50° 28.(A+E)(2*C)(3*E-B) E 14° 55.(2*D-A)(E+C)(2*B)
Cedule pro buk lesní bohužel momentálně chybí, hodnota je tedy C=1.
Kontrolní součet všech číslic finálky je 62.
Prosíme, nepřipojujte k logu fotky finálky a jejího okolí. Děkujeme.