Já jsem hejkalek Vítek a jsem dobrým kamarádem cvrčka Cvrndýska, který žije kousek ode mne. Jsem opatrovníkem přilehlého borového háje, který je nedaleko. Usídlil jsem se zde z velmi prostého důvodu- kdysi tu bývala smrdutá a škaredá skládka plná suti a různých odpadků dokud ji obec Cvrčovice nekultivovala. Teď tady dohlížím, aby se zde zase neobjevila.
Pár metrů ode mne se nachází polní cesta tzv. píska, která vede na hořejší Brandýsek. Proč píska? Protože pod ornou půdou se nachází křemičitý pískovec.
Koukám, že tě mé hejkání neodradilo. Ani jsi nenapodoboval mé „hej hej“ – to nemám rád. Snad přicházíš s dobrým úmyslem. Jestli ne, tak si mě nepřej. Jsem silný jako obr a mohl bych tě pěkně prohnat. Nebo bych ti mohl do cesty položit pár bludných kořenů a ty bys už nenašel cestu zpátky.
Chceš znát, v co se dokáži proměnit a co na mne platí, abych nebyl zlý? Proměnu zvládám v kámen nebo v kousek dřeva. Takže je velmi těžké mě odhalit. Já tě ale vidím, i když jsem zrovna pařezem nebo kamenem. Jinak na mě platí dvě věci- první je opálené koště a druhá věc je kousek chleba.
Pro milé návštěvníky, kteří mají rádi přírodu, jsem dobrák od kosti. Jsem rád, že jsi se za mnou zastavil a chvilku mi dělal milou společnost právě ty. Vím, že už budeš muset zase běžet. Děkuji ti za tvůj čas a rád s tebou vyměním některý z pokladů z mé skrýše.
A teď malá hádanka:
Víš, kolik váží hejkal?
Ne? Přesně tolik, kolik váží strach. Že to nevíš? Tak až budeš mít pěkně nahnáno, až ti bude úzko a těžko, až budeš mít nohy jako z olova a na těle takovou zvláštní tíhu, zvaž se. Od toho odečti váhu, kterou máš, když se nebojíš, a hned se dozvíš, na chlup přesně, kolik vážil hejkal.