Rudolf Urbanec
začal s hudbou již od šesti let, kdy se učil hrát na bratrovu diatonickou harmoniku. V osmi letech se učil hrát na housle a v sedmnácti vstoupil na tehdy dvouletou Vojenskou hudební školu v Praze. Byl nejlepším žákem svého ročníku ve hře na housle a tenor. V r. 1926 zde skončil studium a byl přidělen hudbě pěšího pluku Foligno č. 35 v Plzni. S touto hudbou pod vedením kapelníka Josefa Chládka koncertoval v sezóně v lázních Poděbrady. Zároveň se zdokonaloval ve hře na housle, navštěvoval plzeňskou městskou hudební školu. Po sedmi a půl letech opustil vojenskou službu, hrál v Eisnicově luhačovickém lázeňském orchestru. Hře na housle věnoval stále pozornost. Studoval u profesora konzervatoře Bedřicha Voldána a na pražské konzervatoři u profesora Jaroslava Křičky, kde v r. 1936 získal absolutorium. Po prázdninách v r. 1936 hrál ve FOK a studoval dirigování u prof. Konzervatoře Pavla Dědečka. Od 2. ledna 1937 se stal poručík kapelník Urbanec zástupcem velitele Vojenské hudební školy v Praze a 15. 2. 1938 kapelníkem hudby 17. pěšího pluku v Trenčianských. Po okupaci našich zemí uprchl 31. 3. 1939 do zahraničí a stal se v Teheránu profesorem na konzervatoři. Dne 5. 11. 1941 vstoupil do čs. Jednotky na Blízkém východě a sestavil zde vojenský smyčcový orchestr. V červnu 1943 se jednotka nalodila a po obeplutí celé Afriky se vylodila v Liverpoolu. Po červnové invazi 1944 pracoval v šifrovém oddělení MNO v Londýně. Dne 5. 6. 1945 se vrátil do Prahy a stal se kapitánem kapelníkem posádkové hudby v Praze a brzy na to majorem kapelníkem hudby Hradní stráže. Po návratu do vlasti přijel s posádkovou hudbou do rodných Dačic a uskutečnil zde řadu vystoupení. S hudbou Hradní stráže koncertoval v Dačicích v r. 1946 a v r. 1947. Výtěžek koncertů byl určen na stavbu dačické nemocnice. V letech 1951 – 1952 působil jako velitel Vojenské hudební školy ve Spišském Podhradí. Od 1. 8. 1952 pracoval jako dirigent orchestru Gramofonových závodů v Praze, kde nahrával na standardních a dále na dlouhohrajících deskách naší a světovou dechovou hudbu. Díky tomu se stal mezi příznivci dechové hudby světoznámým. Urbanec je však znám nejen jako dirigent, ale i jako hudební skladatel. Mezi nejznámější patří valčík Květy jara. Květinová polka. V rámci IX. Ročníku Festivalu dětských a mládežnických dechových orchestrů byla 14. 6. 1987 odhalena na rodném domku v Dačicích (Komenského ul. Č. 3) pamětní deska k jeho nedožitým 80. narozeninám.
Zdroj: z mé absolventské práce- Rudolf Urbanec- Život a tvorba
Vladimir Fuka
se narodil v Dačicích v řemeslnické rodině. U Fuků bylo známé štukatérství a kamnářství. Rodiče neměli hudební vzdělání, ale hudbu měli rádi a syna v jeho hudebním vzdělávání podporovali. Již v šesti letech se začal učit hře na housle u ředitele kůru a hudební školy Františka Obsta v Dačicích. Ten ho později učil i hře na klavír a klapkový trombon a zároveň ho zasvěcoval do harmonie a hudebních forem. První písničky začal skládat již ve čtrnácti letech. Další vzdělání pro svou dráhu učitele získal na Učitelském ústavu ve Znojmě, kde maturoval v r. 1939. V době studií ve Znojmě se dále učil hře na housle, hrál zde ve znojemské filharmonii, komponoval skladby. Po maturitě nastoupil na brněnskou konzervatoř, ale studium nedokončil. Od r. 1942 do r. 1945 byl totálně nasazen v Německu. Hrál ve Farkašově orchestru v Nordhausenu (v Německu vznikla v r. 1943 jeho známá polka Dva šátečky). V září 1945 nastoupil jako učitel do obce Písečné nad Dyjí. Vojnu absolvoval v roce 1947 jako člen orchestru Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Od r. 1948 učil ve Slavonicích, kde se o rok později oženil s Ludmilou Bednaříkovou. V září r. 1955 se vrátil do rodných Dačic, kde začal učit na jedenáctileté střední škole, později na devítileté základní škole. K prvním skladbám využíval Vladimír Fuka texty dačického holiče, lidového muzikanta, redaktora Časopejska Karla Pfeifra. Do tohoto období patří i báseň Šlejferna, kterou zhudebnil v 16 letech jako waltz a upravil pro dačickou kapelu Jazz bratří Tománků. (Sám v této populární kapele hrál již od 14 let na housle a harmoniku). Byla to také první skladba zábavné hudby, která mu vyšla tiskem v r. 1939.. Tehdy také vznikla dlouholetá autorova spolupráce s mnoha textaři. Vladimír Fuka se věnoval se především lidové dechové hudbě a vzorem mu byl v tomto hudebním žánru již od mládí Karel Vacek. Psal i hudbu k operetám. Spolupracoval s Karlem Kosinou, který jeho operety uváděl v brněnském divadle a na zájezdových scénách. Zároveň spolupracoval řadu let s rozhlasem, Gramofonovými závody a televizí, kde se účastnil řady pořadů o lidové dechové hudbě. Jeho písně jsou vydávány a interpretovány nejen u nás, ale i v zahraničí. Vladimír Fuka však nepůsobil „pouze“ jako hudební skladatel a aranžér. Celý život se zároveň věnoval profesi učitele hudební výchovy, češtiny a němčiny. Od r. 1955 řídil celých třicet let Dačický dětský pěvecký sbor, který byl známý svými koncerty nejen v Dačicích, ale v celém kraji. Zároveň řídil soubor dačických učitelů a pěvecký sbor při OÚNZ Dačice. Do povědomí obyvatel Dačicka, okresu i kraje se zapsal také Fukův estrádní soubor. Založil a řídil kapelu osvětové besedy v Dačicích (Dačičanka). Stál u zrodu prvních Festivalů mládežnických dechových hudeb v Dačicích (od r. 1979), jejichž tradice pokračuje ve městě dodnes. Z jeho nejznámějších písniček uveďme: Slavonická polka (1953), Dačická polka, Hospůdka pod Landštejnem, Budvarka, Bítovská romance a mnohé další. Z toho Slavonická polka se stala jednou z nejpopulárnějších a nejhranějších polek (vedle Vejvodovy Škoda lásky) v zahraničí a má nespočet nahrávek. Vladimír Fuka odešel do muzikantského nebe 22. listopadu 1996. Jeho písničky nám však zůstávají a přinášejí dál radost a potěšení. Hrají se u nás i v zahraničí. Setkáváme se s nimi v podání jak Dačické devítky a Městského dechového orchestru v Dačicích, tak Telčské dechovky i jiných hudebních těles. Pravidelně se s nimi setkáváme na dačickém Festbandu. Naposledy vyšly písničky Vladimíra Fuky na CD v roce 2004 v podání Telčské dechovky. Na jeho rodném domě v Dačicích, Antonínská ulice č. 10 mu byla 21. května roku 2000 odhalena pamětní deska. V neděli 23. května 2010 otevřelo Městské muzeum a galerie Dačice stálou expozici věnovanou Vladimíru Fukovi s názvem: „Svět písniček Vladimíra Fuky“. Muzeum můžete navštívit denně kromě pondělí od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin a skladatelovy lidové písničky si můžete odnést i domů v podobě CD. (redakčně a mnou kráceno:-)
Zdroj: http://jindrichohradecky.denik.cz/kultura_region/historie-vladimir-fuka-hudebni-skladatel20100616.html
------------------------------------------------------------------------------
Návod jak získat bod?
Stage1
N 49° 04.853
E 015° 26.004
Z pamětní desky odečti rok úmrtí od roku narození AB, z posledního slova na třetím řádku páté písmeno a doplň si do notové osnovy (1. takt), z prvního slova na třetím řádku první písmeno- doplň si do notové osnovy (2. takt)
Stage2
N 49° 04.AA(B-1)
E 015° 26.(A-5)(A-2)(B-4)
pokud máš spočítáno správně, stojíš před rodným domem Vladimíra Fuky. Z pamětní desky si odečti rok úmrtí od roku narození CD, čtvrtý řádek třetí písmeno- doplň si do notové osnovy (3. takt)
Final
první část souřadnice získáš dopsáním indícií
druhou část souřadnice získáš klasickým výpočtem
E 015° 25.B(C+1)(D-A+5)
Znovu připomínám, nechodte do objektu nerozebirejte, neničte, stačí si sáhnout. V hintu je nápověda jak na výpočet, tak i na odlov.