Jedno takové místo vám ukážu, dnes už je možné se tam vydat naprosto legálně. Navštívíte pozůstatky kdysi přísně tajné sovětské raketové základny Точка запад (Točka západ).
Nápis Morie kdosi vyškrábal na vrata jednoho objektu této sovětské raketové základny.
Dne 16. října 1968 přešel Vojenský výcvikový prostor Libavá do společného užívání našich a sovětských vojsk. Během působení sovětských vojsk bylo ve VVP Libavá vystavěno velké množství staveb a tajných komplexů. Objekty byly přísně střeženy a do některých neměla přístup ani generalita Československé lidové armády. Přiblížit se k takovému tajnému objektu znamenalo okamžité zadržení sovětskými strážemi, pobyt v cele tamějšího vězení a problémy s kontrarozvědkou.
Po dobu pěti let (1983-1988) působila na Libavé přísně tajná elitní sovětská jednotka, 122. raketová brigáda o síle cca 1000 mužů, která byla ve stálé bojové pohotovosti a nepodléhala velení ani v Olomouci, ani hlavnímu velitelství Skupiny středních vojsk sovětské armády v Milovicích. Podléhala zřejmě přímo velení v Moskvě. Byla rovněž zcela mimo rozhodování velení Československé lidové armády.
Oficiálně byla 122. raketová brigáda dislokována v Hranicích na Moravě. Více se dozvíte v listingu GC34JCB
Pro potřeby 122. raketové brigády byly v roce 1984 ve VVP vybudovány raketové základny Točka sever nedaleko Staré Vody, Točka jih u Zeleného kříže a Točka západ kousek od obce Mrsklesy. Pozice všech třech základen na Mapy.cz.
Zároveň byla vybudována i technická raketová základna v severní části Kozlova, která byla určená ke kontrolám, skladování a údržbě raketových nosičů a bojových hlavic.
Brigáda disponovala svou vlastní strážní jednotkou, jejíž příslušníci se rekrutovali ze speciálních jednotek - SPECNAZ.
122. raketová brigáda byla pravděpodobně vybavena i jadernými hlavicemi. Přímé důkazy pro to sice zatím nejsou, ale spousta indícií tomu nasvědčuje. Snad se to dozvíme v roce 2054, kdy by Rusko mělo odtajnit a zpřístupnit své archivy.
Vraťme se ale k raketovým základnám.
Všechny tři základny byly z bezpečnostních důvodů (aby se zabránilo nechtěnému zásahu při cvičných střelbách) budovány v okrajových částech VVP, vždy se jednalo o nějaké náhorní roviny.
Jednotlivé stavby základen byly typizované, avšak rozložení objektů v terénu se řídilo místními podmínkami, takže každá základna byla uspořádaná trochu jinak. Každá základna měla svou týlovou část, kde byly ubikace pro mužstvo o počtu až 200 mužů, blok pro strážní jednotku v síle 60 mužů, zvláštní blok pro důstojníky, kuchyně, jídelna, kotelna, sklady a nádrže PHM.
V bojové části základny se nacházelo 6 palebných postavení (základna Zelený kříž jich měla 7) a 8 zodolněných podpovrchových úkrytů typu "Granit" o délce 22 a 35 metrů s těžkými pancéřovými vraty. Z nich 6 sloužilo pro parkování raketových komplexů 9K76B Temp-S (v kódu NATO označovaných jako SS-12 Scaleboard), další fungoval jako průjezdný pohotovostní sklad k uskladnění bojových hlavic pro dvě salvy. Tento skladovací objekt byl speciálně zabezpečen vysokou betonovou zdí a také signální zdí. Prostor kolem objektu chránily kulometné pevnůstky. V podstatě to byla taková pevnost v pevnosti. Zvýšená byla i ochrana tohoto objektu proti zasažení bleskem, a to 10 až 15 m vysokými stožárovými hromosvody. Poslední úkryt fungoval jako velitelské stanoviště typu "Pancíř 2PU" (byl to vlastně modifikovaný Granit s garáží, velitelským stanovištěm a únikovým východem o celkové délce 50 metrů). Součástí palebných postavení byly také 3 bunkry pro mužstvo a různé okopy pro techniku.
Celá základna byla obehnána ploty a velmi přísně střežena.
Na fotomapě je přibližně zakreslena bojová část základny Točka západ s vyznačenými úkryty a palebnými postaveními.
Žlutá 1, 2, 3, 4, 5, 6 jsou podpovrchové úkryty pro parkování raketových komplexů. Žlutá 7 je průjezdný úkryt a žlutá 8 velitelské stanoviště. Modře jsou přibližně vyznačeny odpalovací plochy a oranžově úkryty pro obsluhu.
Dnes jsou na místě základny Točka západ dochované jen Granity č. 5 a 6. Využívají je Lesy ČR, jsou vybaveny novými vraty a uzamčeny.
V roce 1995 byla drtivá většina technických staveb těchto základen zdemolována. Ubikace, jídelny, kuchyně, ploty, signální stěny, kotelny. To vše bylo zbouráno. Poslední demolice proběhly v roce 2015, kdy zmizely některé další Granity a kulometné pevnůstky, takže na místech už se toho opravdu mnoho nezachovalo. Nezachoval se ani nápis Morie.
Keška je uložena naproti Granitu č.5. Jakmile se příroda zazelená, už od ní zřejmě nebude Granit vidět, ale můžete se jít podívat přímo k němu.
Zdroje informací: různé články v novinách a časopisech, www.fortifikace.net, zpravy.idnes.cz, www.vhu.cz, částečně i vlastní průzkum a setkání s pamětníky v letech 1994 a 1995.