Někdy na začátku 20-tého století žil v Praze náš slezský rodák, povoláním c.k. geodet a duší tajný vlastenec Jakob František Olszowski. Jakob, levoboček německého žida, který prožil své mládí na Karvinsku v láskyplné péči své matky Polky a otce, místního českého učitele německého jazyka se po studiích přestěhoval do Prahy, kde se živil jako zeměměřič. A právě zde, v roce 1915, v době kdy v Ženevě Masaryk poprvé veřejně vyhlásil požadavek na vyhlášení našeho samostatného státu, se Jakob začal intenzivně zabývat také svým snem. Chtěl se totiž proslavit nějakým výrazným vlasteneckým počinem.
Původně chtěl v Praze, na protest proti Habsburskému útlaku českého, ale hlavně slezského národa, postavit výstavní Slezský dům, ale za vlády Františka Josefa I. to jednak nebylo tak jednoduché a také to byla tehdy dost nebezpečná myšlenka… no…a i těch peněz, z platu c.k. úředníka mu jaksi nezbývalo… Jeho uvažování se proto ubíralo jinými směry, až jednou, rozčilujíce se během VI sletu Svazu Slovanského sokolstva, nad stavem c.k. veřejných záchodků, ho napadla geniální myšlenka. Postaví první vlastenecké veřejné záchodky.
Materiál na stavbu mu pod rukou slíbil sehnat povozný Toufar, který dovážel materiál na stavbu nedávno dokončeného Obecního domu, a tak jediným problémem zůstalo umístění těchto objektů na dostatečně významných, avšak pro jistotu nenápadných místech. Protože Jakob byl nejen vlastencem, ale především nadšeným geodetem, chtěl bezpodmínečně těmto místům vtisknout nějaký významný, společný a hlavně jednotící „geolokační“ prvek. Přes jeho všechnu snahu se mu ale žádná geodeticky zajímavá místa stále nedařilo najít.
Svůj první nápad na hezkou souřadnici N 50°50.777', E 14°14.333' musel zavrhnout, neb tato ho směřovala k německé hranici, až někam k Hřensku a jeho skutečným cílem byla tři největší města v Čechách na Moravě a Slezsku.
I druhou N 50°04.555', E 14°15.222' odložil, když si uvědomil, že obyvatelé hl. města Prahy, a to dokonce ani ti nejúpornější vlastenci, by díky byrokratické, pomalé a válkou zdevastované rakousko-uherské železnici prostě k jeho záchodku do vesničky Hostivice nikdy „včas“ nedokázali dojet. Bylo víc jak zřejmé, do jakého stavu by se tímto celé národněosvobozenecké hnutí mohlo dostat a jakému výsměchu, obzvláště u prorakouského tisku, by muselo čelit. Navíc bylo jasno, že převážně německé obyvatelstvo obce bude ostentativně jeho národovecký záchodek ignorovat a odcházet konat potřebu do křovin, jak tomu bylo ostatně po léta učeno.
Následovaly měsíce plné marného hledání, zkoušek, důsledného ověřování a… opakovaných zklamání. Už, už, chtěl Jakob svůj nápad zavrhnout, v zoufalství se už několikrát dokonce chtěl smířit i s nějakými zcela obyčejnými, geodeticky zcela nezajímavými místy, když dopoledne na nový rok l.p. 1916, potkal v restauraci Na Růžku našeho tehdy již všeobecně známého 38-43 letého českého génia Járu Cimrmana. Po osmé kontušovce a šestém pivu, při čekání před místním suchým záchodem se Jaridovi svěřil se svým odvážným plánem postavit své tři protihabsburské kadibudky s názvy Čechy, Morava a Slezsko, to vše jako tajný vzkaz, kde že to Rakousko-Uhersko jako nezadržitelně míří. Uvědomme si, že o zániku c.k. mocnářství se tehdy jen snilo a o vzniku státu Čechů Moravanů a Slezanů (..a Slováků) hovořili pouze ti nejodvážnější, jen doma, potichu, po tmě a pod peřinou.
Na Cimrmanovu otázku proč zrovna záchodky, odpověděl Olszowski krátce, logicky a slezsky. BO!!! Což jej okamžitě pasovalo do role zakladatele Beskydsko-Ostravského geocachingu. Po obdržení této inteligentní odpovědi se Cimrman, tento věrný vlastenec a přítel Slezského národa, dlouze zadíval na dveře kadibudky a opileckým hlasem se zeptal, cituji: „Opravdu tři?“… konec citátu, aby pak bez váhání napsal na kus papíru šest řad souřadnic, které Jakob tolik potřeboval, odešel vykonat malou a posléze i velkou potřebu, díky čemuž na celou záležitost okamžitě zapomněl. Jakob zaplesal. Nejen, že měl v ruce kousek prvního dvouvrstvého toaletního papíru, který Cimrman vynalezl o třicet let dříve než firma St. Andrew's Paper Mill v Anglii, ale i tři opravdu příhodné, skvělé, související a hlavně nádherně elegantně tematické souřadnice pro umístění svých záchodků.
Jak vše probíhalo dál, přesně nevíme. Bádáním v archivech se nám ale podařilo zjistit, že přes všechny obtíže byly záchodky Čechy a Morava skutečně postaveny. Ten první hned u východu Wilsonowa dnešního Hlavního nádraží
Zdroj: internet mapy.cz
a ten brněnský nazvaný Morava jen kousek od budovy první české průmyslové školy na Moravě a ve Slezsku, posléze České vysoké školy technické, nyní Filosof. fakulty na ulici Gorkého.
Zdroj: internet mapy.cz
Ovšem záchodek Slezsko, který měl dle plánů hrdě stát někde na Ostravsku, nebyl Jakobem bohužel nikdy postaven, což jej podle pramenů trápilo až do jeho tragické smrti v roce 1937.
Tento životní příběh by snad i upadl v zapomnění, nebýt náhodného objevení kratičké zmínky o Olszowském uveřejněné v posledním vydání Geodetických listů. Díky ní vlastně začala i mravenčí práce našeho sdružení „Voňavé Slezsko“. Bylo nasbíráno mnoho indicií, střípků a dokonce se nám podařilo v pozůstalosti Olszowského potomků získat i fragment originálního zápisu Cimrmanových souřadnic. Tyto bohužel jen s několika rozmazanými číslicemi, což některé možná nemile překvapí, ovšem my, kteří víme, na co byl papír původně a snad i určen, překvapuje i to, že je na něm vůbec cokoliv čitelné.
A tak na sklonku roku 2015, kdy se nám v úžasu nad Cimrmanovu genialitou konečně podařilo všechny tři úplné souřadnice odhalit, jsme zjistili i to, že právě na té poslední měla stát tehdy a doposud nerealizovaná, slezská část vlasteneckého „trojzáchodí“. Tehdy se nám také odhalilo i neuvěřitelné kouzlo toho, jak krásně dosud neznámé číslice souřadnic vzájemně souvisí, ale i to jak odpovídají právě Olszowského tématu.
Proto jsme v našem krásném slezském kraji, ve spolupráci s fondem EU za záchranu kulturního bohatství regionů, inspirování Cimrmanovým odkazem, ve shodě s přáním Jakoba Františka Olszowského, osadili poslední a nyní už jediný existující vlastenecký záchodek.
A tak i zde bude navždy připomínán odkaz génia Cimrmana a (nakonec i úspěšná) snaha prostého slezského synka Olszowského zapsat se do dějin.
Zkontrolujte Vaše řešení
Poděkování: RadousCZ, femar22 a dalším za pomoc a testy.