Tajemný JASYR Traditional Cache

Zodolněné velitelské stanoviště štábu 22. Armády (která měl vzniknout v případě ohrožení), resp. jako záložní velitelství Střední skupiny vojsk svazku se zhruba od poloviny 80. let nacházelo v přísně střeženém sovětském prostoru, izolované na samém jižním okraji VVP Hradiště. Volací znak útvaru zněl "JASYR", číslo polní pošty 41601.

Komplex velitelského stanoviště byl velmi přísně utajován. Už jeho samotnou stavbu provázelo přísné utajení. Komplex byl stavěn z povrchu tak, že byl původní vrchol kopce snížen, na vzniklé ploše byl vystavěn objekt a stavba byla zahrnuta zeminou. Z povrchu byl objekt maskován jako muniční sklad. Na dobových fotografiích lze spatřit všudypřítomné miny na paletách. Tyto miny však byly pouze cvičné. Po pouhých 200 m od vjezdu do tehdy VVP Hradiště po úzké komunikaci, odbočující ze silnice Valeč - Velký Hlavákov, je dodnes na asfaltu patrný nápis "стоп!". Kdysi tu bývala závora a zděná strážnice se stáním pro pohotovostní GAZ. Toto stanoviště kontrolovalo přístup do celé sovětské zóny na Doupově. Bezprostředně za strážnicí, na křižovatce do leva do prudkého stoupání odbočovala panelová cesta, která přes další strážnici směřovala přímo k podzemnímu zodolněnému objektu. Cesta rovně vedla k rozlehlému kasárenskému areálu, zabezpečujícímu provoz podzemí a ubytování vojáků základní služby, zajišťujících technické práce, údržbu objektu a střežení celého prostoru. Důstojníci, sloužící pravidelné směny v podzemí na VS, přijížděli neznámo odkud.

Celé zařízení bylo na okolí dosti nezávislé a záměrně umístěné do málo exponované části VVP. I přesto, že přibližně 1,5 km severně od sovětského prostoru se nacházel tábor jednotek ČSLA, jakýkoliv vzájemný styk byl nepřípustný. Směrem na jih měli Čechoslováci zákaz chodit, sovětští vojáci neustále nosili ostře nabité zbraně.

Vlastní podzemní zodolněné velitelské stanoviště je celé tvořeno soustavou unifikovaných prvků prefabrikovaných konstrukcí úkrytů USB, SBK a Granit. Objekt JASYR je tedy vlastně jakousi velkou skládačkou. Celý objekt byl, vzhledem ke své důležitosti, budován v poněkud důslednějším, hlubším výkopu, nežli běžně zhotovované pěchotní úkryty, výška nakrytí zeminou však ani zde nepřekračuje 2 metry zeminy. Tudíž i výsledná odolnost celého objektu je s jednotlivými typizovanými úkryty v podstatě srovnatelná (tedy odolnost proti jadernému úderu střední ráže), standard převyšuje pouze vybavení čtyřmi elektrocentrálami a výkonnou filtroventilací.

Celý areál byl rozdělen na dvě části. Na kasárenský areál a na samotný podzemní objekt. Na vrcholu protějšího kopce potom byly umístěny komunikační antény toposférického a kosmického spojení. Ty sloužily k napojení podzemního objektu na standardní armádní komunikační kanály. Dnes jsou po nich vidět pouze zbytky v podobě patek antén. V kasárenských objektech bydleli vojáci, kteří se starali o přísnou ostrahu a o obsluhu celého zařízení. Na směnách v podzemí se střídali důstojníci, o kterých například dodnes nevíme, odkud do prostoru přijížděli, kde ve volném čase přebývali. Možná, že jako ochrana tohoto podzemního objektu sloužila i československá raketová základna Protivzdušné obrany státu na Javorné. Tomuto kopci se rovněž říká U ruské věže. Stále nevíme, kde se ten název vzal. Poblíž sovětské základny operovalo několik jednotek československé armády. Jedna byla doslova co by kamenem dohodil, severním směrem. Další pak na raketové základně na Javorné a v objektech této skupiny kilometr západně. Naši vojáci nebyli slepí, ale jejich zážitky si bohužel mnohdy odporují

V bunkru sídlily dva útvary, ten menší vedla KGB a odsud chodily informace přímo do Moskvy. V bunkru se nacházel komunikační uzel troposferického spojení BARS a pravděpodobně i komunikační uzel pro KGB. Vstup do podzemí byl možný třemi pěchotními schodišťovými vstupy z několika směrů, technickou údržbu bylo možné provádět dalšími čtyřmi technickými vchody z povrchu. Nouzový výlez šachtou byl situován za místností skladu tlakových lahví. Následující fotografie přibližují technický stav objektu zhruba v roce 2005 Na přelomu srpna a září roku 2006 byl celý objekt zlikvidován zasypáním silami 152. Záchranného praporu z Kutné hory. To nebránilo mnohým z nás i přes zákaz objekt navštívit, Objekt je v současnosti v soukromém držení a má zde vzniknout jakési vojenské muzeum (jaro2016)a probíhají na něm vyklízecí , asanační a terénní úpravy

Při lovu krabičky se chovejte ohleduplně, jste na hranici soukromého objektu, a bezpečně, jste na hranici vojenského prostoru!

Použity stránky: www. Fortifikace .net, www.podzem.cz a skvelé video je na: www.youtube.com/watch?v=GeUHfmU4TQA