Únor
Podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Má 28 dní, v přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce vysvětlují jazykovědci tím, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na řekách (únor = nořiti se). V římském kalendáři byl únor posledním měsícem v roce. Právě proto tento měsíc máproměnlivý počet dnů a právě k němu se přidával v přestupném roce jeden den. Při přechodu z juliánského na gregoriánský kalendář se tento zavedený postup neměnil. Varianty původně římského (respektive latinského) názvu Februarius obsahuje většina evropských jazyků.
21. únor je 52. den v roce podle gregorianského kalendáře. Do konce roku zbývá 313 dní (314 v přestupném roce).
Podle keltského kalendáře je dnes den měsíce jasanu.
Svátek má dnes:
Lenka
Pranostika: Suchý půst - úrodný rok.
Události 21.2. v Česku:
O keši:
Tato keš je jednou z 366, které vzniknou na Valašsku a blízkém okolí. Jsou určeny všem, kdo ve svém okolí mají odloveny všechny keše a schází jim zaplnit některé políčko v kalendáři. Keše jsou i pro ty, jež by chtěli ve svých statistikách zvýšit počet za sebou jdoucích dní s odlovem.
Pověst o krásné Alžbětě
Ž il - byl na 
městě vsetínském soukeník Jan Vaněk se svou ženou Ester. Jejich devatenáctiletá dcera, krásná Alžběta - Bětuška, bohatá a ctná, se měla vdávat za mládence Jana Michoňka z Valašského Meziříčí. Rodiče jí připravili krásně vyšívanou výbavu a bílé svatební šaty jako pro šlechtickou dcerku. Podle tehdejšího zvyku však nesměla nevěsta po večerním klekání už jíst, aby ráno v den svatební přistoupila k oltáři a svatému přijímání lačná. Proto ještě těsně před klekáním chtěla Bětuška důkladně povečeřet. Při jídle hovořila a smála se, takže jí sousto zaskočilo v hrdle, nevěsta přestala dýchat a klesla k zemi. Zoufalí rodiče vypravili místo svatby honosný pohřeb, zdánlivě mrtvou dceru uložili do rakve v jejích svatebních šatech i se všemi šperky. Hrobník se však rozhodl, že mrtvou dívku oloupí a prohlásil, že hrob zasype až příští den. V noci se vplížil na hřbitov, při světle lucerny otevřel rakev a začal dívce odpínat náhrdelník. Dívčina hlava přitom udeřila o okraj rakve a osudné sousto se uvolnilo. Dívka se nadechla, otevřela oči a posadila se. Vyděšený hrobník odhodil svůj lup a dal se na útěk. Bětuška vylezla z hrobu a po chvíli už ťukala na okno rodného domu. Rodiče ji nejprve nechtěli vpustit, protože se domnívali, že je přišel strašit její duch. Když se však přesvědčili, že je skutečně živá, radovali se převelice z jejího návratu. Ne tak ostatní Vsetíňané - ti před Bětuškou ve strachu ustupovali a žehnali se před ní křížem. Také ženich Jan odmítl její ruku s tím, že dívka už patří nebi a ne jemu. Brzy nato se pak oženil s jinou dívkou. Když se to Bětuška dozvěděla, trápila se jeho nevěrností a do roka zármutkem zemřela. Stalo se tak 25. června Léta Páně 1662.
Na úvodních souřadnicích keš nehledejte.
Naleznete zde pomník věnovaný Alžbětě, na kterém zjistíte informace pro výpočet finálních souřadnic.
A = počet písmen na 3 řádku pomníku
B = celkový počet řádku s textem na ponmíku
Finální souřadnice:
N 49° (A+6) . (A-12) (A-8 ) (B-16)
E 018° (B-B) . (B-A-4) (A-6) (B-17)