S kždým dalším máchnutím rozvířím prac a novou miliardu hmyzu. Všudypřítomné bodláčí a trní
se zakosává do stehen a nalézá útočitě v botě. Vegetace radostně pučí. Kam až dohlédnu se ttelí žhavý vzduch.
Co sem lezu tomhle období? Kvůli jednomu zatracenému bodu? Tak asi prto ta divná ikonka v atributech. Teď už ale necouvnu. Znovu zveám tuny blata je nedávné deště lepí na mou ouv až ke kotníkům.
Pot ztéající z čela vypaluje voči, svdící paži pokrývá vrstva prachu. Otírám se. Po ěkolika vteřinovém uspokojen je to jako by mě do ksichtu praskl sladký pomeranč. Jsem na místě a zakláním hlavu. Šajze, musí to být zase tak ysoko!? Ale jasánek je to parádní.
Pánové a dámy: tak to je konec pohodové lezby!
Rychle, než nám ta květena vyleze z hlíny...
...a komáři z děr. Potom už to nebude taková pohoda z lezení.