Václav Klaus
Desátý prezident 2003 - 2013
*19. 6.1941 v Praze
Rod Klausů pochází ze západočeské obce Mileč. Otec Václava Klause Václav (1901 – 1974) byl povoláním účetní. Jeho matka Marie pracovala jako pokladní a průvodkyně turistů a byla také příležitostnou autorkou básní. Rodina byla duchovně spřízněna s Církví československou husitskou.
Václav Klaus má o dva roky mladší sestru Alenu Jarochovou, která po okupaci Československa roku 1968 emigrovala i s manželem do Švýcarska. Dnes žije nedaleko Curychu a má švýcarské občanství. Klausovi rodiče kladli důraz na jeho dobré výsledky ve škole a mimoškolní aktivity. Mimo jiné Václav Klaus působil několik let v Dětském pěveckém sboru Československého rozhlasu, později byl juniorským i dorosteneckým reprezentantem Československa v basketbalu, což mu umožnilo získat zkušenosti z pobytů v zahraničí, a téměř deset let hrál celostátní první ligu v tomto sportu.
Václav Klaus studoval v letech 1958 – 1963 ekonomiku zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Při studiu se seznámil se svou pozdější manželkou Livií. Po úspěšném absolvování studia dostal tzv. umístěnku do podniku zahraničního obchodu a nastoupil na základní vojenskou službu – jako ligový basketbalista ovšem do Dukly Praha, takže běžnou vojenskou službou projít nemusel. V té době se také přihlásil do konkursu na místo v Ekonomickém ústavu ČSAV a místo získal. V ústavu absolvoval dvě studijní stáže, v Itálii (1966) a v USA (1969). V roce 1968 získal titul kandidát ekonomických věd. V roce 1970 odešel pracovat do československé státní banky. Po roce práce na okresní pobočce v Praze 1 se dostal do odboru ekonomicko-matematických výpočtů při ústředí SBČS. V roce 1987 se vrátil k akademické činnosti v Prognostickém ústavu ČSAV Několik dní po 17. listopadu 1989 se dostal do kontaktu s Václavem Havlem, děním v Občanském fóru (OF) a tedy do politiky.
Václav Klaus je ženatý, s manželkou Livií má 2 syny, Václava a Jana. Mimo basketbal, který hrál v mládí dodnes lyžuje a hraje tenis.
Klaus byl v Občanském fóru jednou z prvních osobností z jiného okruhu než disidentského a uměleckého. V roce 1990 se stal předsedou OF (Občanské fórum), z kterého později založil ODS (Občanská demokratická strana), kterou spoluvytvářel jako stranu s jasnou strukturou a pravicovým politickým programem. Již velmi záhy se Klaus dostává do názorových střetů s vedoucí osobností OF, Václavem Havlem, které budou provázet celou jeho další politickou kariéru (např. v otázce směřování OF do podoby politické strany). V prosinci 1989 se stal československým ministrem financí, nominován OF do vlády Mariána Čalfy.
V říjnu roku 1991 byl jmenován místopředsedou vlády ČSFR. ODS pod jeho vedením a s programem reforem „Svoboda a prosperita“ zvítězila ve volbách v červnu 1992 a Václav Klaus stal se předsedou vlády České republiky, tehdy ještě v rámci československé federace.
Spolu s předsedou slovenské vlády Vladimírem Mečiarem se významně podílel na dojednání rozdělení Československa, ke kterému došlo k 1. lednu 1993. V letech 1993 až 1997 byl Klaus premiérem vlády už samostatné České republiky. Pod jeho vedením, zpočátku jako ministra financí, později jako premiéra, proběhla transformace socialistického plánovaného hospodářství k tržní ekonomice. Významnou částí tohoto procesu byla privatizace, největší část státního majetku byla privatizována „kupónovou metodou“ (Klaus je proto někdy označován jako „otec kuponové privatizace“). V roce 1996 ODS opět vyhrála volby, ale úspěch ČSSD pod vedením Miloše Zemana umožnil Klausovi sestavit pouze menšinovou vládu, v koalici s KDU-ČSL a ODA, tolerovanou ČSSD. Druhá Klausova vláda musela na jaře 1997 kvůli zhoršující se ekonomické situaci přijmout řadu drastických rozpočtových škrtů, označovaných jako „úsporné balíčky“. ODS pak čelila skandálu s nejasným financováním (např. dary od podnikatelů, účastnících se privatizace, poukázané přes nastrčené nebo smyšlené osoby) a spekulace se objevily i kolem Klausovy osoby.
Po rezignaci ministrů za KDU-ČSL podal Václav Klaus v listopadu 1997 demisi z funkce předsedy vlády. Václav Havel pověřil Josefa Tošovského sestavením úřednické vlády, což bylo částečně vnímáno jako Havlovo vítězství a porážka Klause.
V následujících předčasných volbách (1998) získala ODS pod Klausovým vedením a po kampani, založené do značné míry na varování před nástupem levice k vládě, necelých 28 %. Vládu sestavil předseda vítězné ČSSD Miloš Zeman, ovšem za podpory opoziční ODS, dohodnuté v tzv. „opoziční smlouvě“. V rámci rozdělení funkcí v této smlouvě se Václav Klaus stal naopak předsedou poslanecké sněmovny. Pragmatické řešení rozdělení moci a kontrast s předcházející výrazně protilevicovou kampaní se staly předmětem ostré kritiky médií a vedlo k nespokojenosti významné části veřejnosti, vyjádřené například iniciativou „Děkujeme, odejděte!“ (listopad 1999) kterou podepsalo 200 000 občanů a která přivedla na náměstí desetisícové demonstrace, požadující odchod Klause i Zemana (prosinec 1999).
28. února 2003 byl ve třetím kole potřetí opakované volby 142 hlasy z 281 zvolen prezidentem České republiky. Klaus se ve společném hlasování Senátu a Poslanecké sněmovny prosadil nejen díky podpoře ODS, ale i kvůli rozporům v tehdejší vládní koalici, vnitřnímu boji v ČSSD a podpoře části KSČM. Do funkce byl inaugurován 7. března 2003.
Prezidentem České republiky na druhé funkční období byl Václav Klaus zvolen 15. února 2008. Zvolen byl
ve třetím kole. Ke zvolení mu pomohly hlasy tří tehdejších členů a poslanců ČSSD. 7. 3. 2013 ukončil druhé volební období a abdikoval.
Senát PČR dne 4. března 2013, tedy ke konci Klausova funkčního období, schválil podání ústavní žaloby na něj pro velezradu. Šlo o první žalobu na prezidenta v historii ČR. V ústavní žalobě bylo uvedeno pět důvodů. Hlavním důvodem však byla Klausova kontroverzní novoroční amnestie roku 2013. Ústavní soud projednal žalobu přednostně, řízení však bylo zastaveno.
Během politické kariéry byla Václavu Klausovi udělena řada vyznamenání a čestných akademických titulů
v Česku i v zahraničí. Je autorem více než třiceti knih.
Jak na keš / How to cache
CZ: Na úvodních souřadnicích keš nenajdete. Finální souřadnice hledejte v listingu.
EN: Final coordinates look for in the listing.
Téměř po celé trase se můžete pohybovat po lesních cestách. Terén je v pohodě schůdný pěšky nebo na koni, s kočárkem budete mít potíže.
CZ: Nezapomeňte si opsat bonusové číslo J = ...
EN: Do not forget to write down the bonus number J = ...
Seznam keší série Prezidenti
