Vápenictví v Březině
Devonské vápence se staly v 17. stoletím základem po novou nezemědělskou činnost zdejšího obyvatelstva při získávání finančních prostředků. Rozvinulo se zde pálení vápna, které nacházelo dobrý odbyt jako v Brně, tak ve zbytku jižní Moravy. Především v 18. a 19. století se stala výroba vápna velmi významným vedlejším zaměstnáním místních rolníků. V blízkém okolí obce dodnes můžete najít unikátní zděné pece na pálení vápna či povrchové malé lomy na vápenec
V roce 1843 byly v Březině v provozu čtyři vápenky, které ročně produkovaly asi 800 měřic vápna, tj. asi 56 tisíc litrů vápna. V Proseči byly také čtyři vápenky, které však produkovali asi 1800 měřic vápna, tudíž již velice slušné množství. Vápno se rozváželo na tzv. vápencích, tj. vozech s plachtami napnutými na obloukových obručích a s formanskou lucernou pod vozem. Byly to generace slavných vápeníků - Hloušků, Blatných, Sehnalů, Knechtů, Poláků, Tůmů a mnohých dalších, kteří provozovali obchod s vápnem jako doplňkové zaměstnání k rolnickému povolání. Selských vápenek bylo před rokem 1925 v lese "U luže" celkem osmnáct, jejich činnost byla ukončena po roce 1926, kdy byla postavena v obci nová kruhová vápenka. Kromě toho byly na místě zvaném "V Hlubné" (dnes lom Skalka) dvě šachtové neboli cylindrové vápenky, jež do roku 1918 patřili Lichtenštejnům. Výhodou této lokality byl poměrně velký vápenný lom hned vedle vápenek.
V roce 1925 byla zahájena výstavba kruhové vápenky, kterou financovali samotní místní rolníci, část akcií - v hodnotě 60 000 Kč - přezvala i obec Březina. Vápenka byla dostavena v roce 1926 a celkové náklady se vyšplhaly na 1 250 000 Kč. Až do začátku padesátých let představovala největší průmyslový podnik na Křtinsku. Do roku 1947 byla vápenka majetkem místních rolníků, kteří byli akcionáři tohoto podniku, v roce 1947 se stala národním podnikem - Hlubna (název vznikl podle dvou šachtových vápenek V Hlubné). Prvním národním správcem se stal Antonín Černohlávek z Březiny, dělník tohoto závodu. Od roku 1965 se zde již vápno nepálilo a to kvůli nedostatku dělníků a špatné jakosti vápence. Její objekty se začaly využívat pro chemickou výrobu. Vedení výrobního družstva Hlubna se v roce 1969 usneslo o demolici továrního komínu, který se stal pro nový charakter chemické výroby již nepotřebným. Místní národní výbor v Březině však tuto demolici prozatím nepovolil. Teprve dne 11. února 1975 ve 12.30 hodin byla provedena demolice 45 metrů vysokého továrního komínu.
Na jaře 1976 bylo započato s demolicí kruhové vápenky, poslední budovou vápenického průmyslu, čím končí epizoda vápenictví v Březině. Stará sláva březinských rázovitých postav starých vápeníků, které znala celá jižní Morava, patří již dávné historii naší obce. Zůstávají už jen vzpomínky pamětníků, několik polozapomenutých míst v okolních lesích a pár fotografií, které se dochovaly.
Vápenická cesta - Wapenice Weg
V okolí obce Březina vede cesta, která je v mapách konce 19. století zapsána jako „Wapenice Weg“ neboli Vápenická cesta. Na lesnické mapě revíru Ochoz z roku 1901, který patřil k Pozořickému panstvím je vidět, že Vápenická cesta začíná v části revíru, který nesl název Vápenice. Pojmenování vzniklo díky existenci naleziště vápence v této oblasti. Lze zde totiž identifikovat lidskou práci při lámání vápencového masivu, kusy vápence pak byly odváženy právě po vápenické cestě směrem k Březině, kde stály selské vápenky.
Výchozím bodem cesty je mostek na silnici II/373 směrem do Ochoze. V místech, kde musela cesta překonat Ochozský potok, začíná naše Vápenická cesta. Její první část vede na pomezí lesa, který patřil pozořickým pánům z rodu Lichtensteinů a velké louky, které byla tehdy rozdělena mezi několik majitelů - Švehlovi, Hlouškovi, Polednovi a Polákovi. Po cestě narazíte na několik hraničních kamenů, které označovaly konec panského lesa a začátek luk těchto březinských rodin. První z nich, označený číslem 42, najdete asi po sto metrech od začátku trasy a ty další jsou postupně umístěny po její trase. Současná cesta je o kousek výše, ale obrysy staré vápenické cesty jsou stále vidět - jsou blíže louce, dnes na ní rostou náletové stromky a je na ní několik kusů kamenů. Tyto zde nejsou jen tak náhodou, ale měly znemožnit další využívání této cesty a donutit povozy užívat stezku současnou. Když tedy budete hledat další kameny, musíme se pohybovat v prostoru mezi loukou a současnou stezkou, již teď vám mohu napovědět, že kámen s číslem 38 nenajdete. Byl pravděpodobně usazen někde na okraji louky a vadil tam zemědělským pracím moderní doby. Dojdete až k bráně soukromého pozemku, kde je usazen kámen číslo 34. Cesta zde kdysi pokračovala a obloukem se vracela směrem do kopce. Protože je zde dnes soukromý pozemek, budete muset dále pokračovat kolem plotu do poměrně prudkého kopce, nebo zvolíte schůdnější variantu a celou chatovou oblast obejdete. Dostanete se tak na další část námi sledované cesty, která prochází mezi panským lesem označovaným jako Buková seč a obecním lesem Občina, který budete mít po levé ruce. Všimněte si, že kolem roku 1900 byl tento obecní les větší než dnes a sahal až k začátku chatové oblasti. Pokračujete lesní cestou až ke křižovatce u tzv. chaty Alpina. Od tohoto místa dnes pokračuje cesta dolů ke křižovatce na Nové dvory, lom Skalku či Ochoz, dřívější cesta na úrovni chaty Alpina zatočila opět do lesa a pak se obloukem vrátila k uvedené křižovatce. Pokud budete pozorní, tak se po této cestě zcela jistě projdete a všimnete si vápencového masivu (ten de facto vytváří právě oblouk cesty, která ho obcházela), který byl z části odtěžen pro potřeby pálení vápna v selských vápenkách. Vápenická cesta zde končí.
Celková délka Vápenické cesty je asi 1,5 kilometru a projít tuto stezku vám určitě příliš času nezabere. Když se však rozhodnete trochu více stezku prozkoumat a budete například hledat vymezovací kameny a ve své fantazii si představíte, jak zde jezdily formanské vozy plné vápna, tak se tato trasa protáhne delší dobu.
Umístění cache
K nalezení této krabičky budete muset absolvovat cca 4,5 km procházku (i se zpáteční cestou, počítáno od doporučeného parkoviště) v okolí Březiny, během které budete hledat indicie na místech spojené s vápenictvím v Březině. Finální souřadnice jsou v místech, kde jsou pozůstatky základů jedné z pecí.
A nyní již k samotnému odlovu.
Úvodní souřadnice (stage 1) vás zavedou před objekt dřívější kruhové vápenky s vápencovým lomem v pozadí, nyní výrobní závod Hlubny, a. s. Pořádně se zadívejte na tabuli a vlevo nahoře na třetím řádku za slovem Zábrdovická jsou číslice ve tvaru AB, CDE FG.
Na stage 2 je informační tabule turistické trasy „8 březinských zastavení“. Číslici, kolikáté je to zastavení, doplňte za písmeno J.
U stage 3 je nejenom výhled na Březinu, ale když se otočíte zády k velkému dřevěnému seníku, uvidíte pozůstatky jednoho z povrchových dolů, kde se těžil vápenec. Ale zpět k seníku. Písmeno K zjistíte, když spočítáte počet střešních okýnek.
Stage 4 vás přivede k ceduli, kde začíná jedna ze systému lesních cest ŠLP Křtiny „Březinka“. Kousek za cedulí je viděl kámen s vytesaným letopočtem ve tvaru LMNO.
Tam, kam vás přivedou souřadnice stage 5, začínala Wapenice Weg, čili vápenická cesta. Je zde i mostek, pod kterým protéká Ochozský potok. Počet tubusů, kterými protéká, vám dá číslo P. Odtud pokračujte doleva po cestě a můžete hledat jednotlivé kameny Vápenické cesty, až dorazíte na stage 6, kde je též jeden kámen. Jeho číslo vám dá písmena RS.
Stoupejte dále po cestě, zkuste hledat další kameny a až narazíte na plot (stage 7), který cestu přetíná.
Pokud je plot zelený, potom T=3, pokud hnědý, tak T=5, nebo nemá barevný plastový potah, pouze je z pozinkovaného drátu, tak T=7.
Vraťte se kousek zpět (zlom 1), cestičkou stoupejte do kopce, a až dorazíte k první křižovatce cest (zlom 2) odbočte doprava. Za chvilku narazíte na další z povrchových lomů vápence. Zde na stage 8 naleznete dřevoplíšek, na kterém jsou finální souřadnice, v písmenové podobě, a ty zaměníte za čísla, které jste během cesty našli. Poté se již můžete vydat hledat krabičku.
Pro kontrolu součet všech sedmnácti čísel je 66.
Celá trasa vede po zpevněných lesních cestách, měří i s cestou z doporučeného parkoviště cca 4,5 km, dá se projet na kole (kousek se musí tlačit do prudšího kopce, ale zdatní cyklisté vyjedou) , koloběžce, s kočárkem (v době zveřejnění zde v okolí stage 8 probíhala těžba, tudíž všude bahno) nebo jinými nemotorovými přibližovadly. Fotky několika kamenů jsem přiložil, ostatní nechám na vás.
POZOR! V keši nemusí být tužka.
Zdroj: www.toulky-minulosti.cz