RsG 3.3. Rudolf Schlattauer Multi-cache

Životopis
Syn Antonína Schlatauera, hranického soukenického mistra a majitele domu čp. 116 v Zámecké ulici. Výtvarné nadání projevoval od raného dětství. Od roku 1871 studoval na hranickém gymnáziu, studium ale nedokončil a v roce 1877 odjel do Vídně, kde složil zkoušky a byl přijat na akademii výtvarných umění. Studoval u Hanse Makarta, jehož tvorba charakterizovaná přehnanou barevností a teatrálním efektem dala jméno vídeňskému výtvarnému umění 60.–70. let 19. století (makartismus). Po otcově tragické smrti v roce 1878 (otec se pod tíhou ztráty zaměstnání a narůstání dluhů zastřelil) studia přerušil a živil se malováním obrazů.

Roku 1882 se vrátil ke studiu na akademii, studium ale znovu přerušil a odjel nejprve do Mnichova, později do Paříže. Na chléb si vydělával kopírováním obrazů. Onemocněl však tuberkulózou a lékaři mu doporučili pobyt ve Skandinávii. V Christianii (dnes Oslo) si roku 1897 osvojil místní techniky tkaní nástěnných koberců. Po návratu na Moravu byl upozorněn, že norské techniky se podobají tkaní rukavic na Valašsku. Založil gobelínovou dílnu v Zašové (1898). Podle Schlattauerových návrhů v ní vznikaly tapiserie, paravány a nábytkové tkaniny.
Po počátečních nesnázích vzbudila gobelínová tvorba na severní Moravě zájem. V roce 1908 byla ve Valašském Meziříčí zřízena státem dotovaná Zemská gobelínová a kobercová škola, první svého druhu ve střední Evropě. Jejím ředitelem byl Schlattauer až do své smrti. Součástí školy se stala i gobelínová dílna, která se téhož roku přestěhovala ze Zašové do Valašského Meziříčí.
Počet studentek gobelínové a kobercové školy postupně rostl. V roce 1912 učil Schlauttaer již 22 dívek. V gobelínové dílně byly po jejím založení realizovány především návrhy Schlattauera a jeho přítele Hanuše Schwaigera. Později Schlauttaer ke spolupráci získal několik významných malířů, sochařů a architektů, se kterými byl v kontaktu na Valašsku (Dušan Jurkovič, Rudolf Livora, Emanuel Pelant, Jan Šachl, Josef Steindl, Jan Kotěra). Kromě gobelínů v dílně vznikaly i bytové doplňky, paravány, potahy nábytku, polštáře a dámské kabelky. Rudolf Schlattauer dal manufaktuře i celé škole studijní i výrobní program, ve kterém byly využity vypěstované schopnosti žen v různých technikách podomáckého tkalcovství a v němž zhodnotil také vlastní výtvarné poznatky a podněty.
Schlattauerova umělecká tvorba byla převážně soustředěna na návrhy gobelínů. Byl ovšem i dobrým malířem. Jeho práce jsou ovlivněny secesí. Známé jsou jeho paravány se zapadajícím sluncem, gobelíny Máky u rybníka a Pampeliškové pole. Celý život se potýkal s potížemi a nepochopením a uznání se mu dostalo až po smrti. V roce 1910 uspořádal velkou výstavu svých tapiserii v rodním městě. Výstava se uskutečnila v hranické Besedě. Je pochován v čestném hrobě č. 193/A na hřbitově ve Valašském Meziříčí.
Odkaz Rudolfa Schlattauera úspěšně rozvíjí Moravská gobelínová manufaktura ve Valašském Meziříčí, která zde nepřetržitě působí od založení v roce 1908.
Schlattauer měl podlomené zdraví. S tuberkulózou se léčil jiţ při svých cestách po Evropě, ale k této nemoci se přidruţily migrény a srdeční vada. Po krátké nemoci 3.1. 1915 zemřel ve svém domě čp.343 ve Valašském Meziříčí