Židovský hřbitov v Mostě

Historie židovské komunity na Mostecku

Obyvatelé židovského vyznání, respektive židovské národnosti, tvořili dosti početnou a společensky významnou skupinu obyvatel Mostu. Přesto patří jejich historie spíše mezi neznámé kapitoly v dějinách našeho města. Jedním z důvodů je násilné a nevratné přerušení života této komunity v období 2. světové války.

Židovská komunita, která se významným způsobem podílela na hospodářském a společenském životě města, během holocaustu prakticky zanikla a její život se už nikdy neobnovil v původním rozsahu. Studium problematiky je navíc omezené množstvím dostupných historických pramenů a jejich interpretací. Jedním z úkolů historického bádání této problematiky je přiblížení bohaté minulosti a významu, který obyvatelé židovského vyznání a jejich kultura zanechali.

Podle dostupných pramenů je v osídlení Mostu prokázaná přítomnost obyvatel židovského původu již ve 14. století. Součástí středověkého Mostu byla stejně jako téměř každého královského města židovská komunita žijící v uzavřené čtvrti neboli ghettu.

Židovské osídlení se nacházelo za jihovýchodní městskou branou na Pražském předměstí. O lokaci židovského osídlení města napovídají až do poloviny 18. století užívané názvy „Židovská“ a „Malá Židovská“ ulice, které označovaly pozdější ulici Rozmarýnovou a Hvězdnou nedaleko III. náměstí. Místo, kde se nacházela tehdejší modlitebna, respektive synagoga, není známé.

O vnitřním životě místní židovské komunity během středověku toho moc nevíme. Pravděpodobně se nelišil od života židovských komunit v ostatních městech. Židé nepodléhali pravomoci městského rychtáře, ale spadali pod pravomoc zvláštního židovského rychtáře. Za povolení k pobytu a obchodování ve městě byli nuceni odvádět daň královské komoře. Židé byli také nuceni nosit zvláštní oděv a pokrývku hlavy. Na oblečení nosili žlutý odznak. Nebylo výjimkou také omezování jejich osobní svobody formou různých nařízení a zákazů.

Nejstarším písemným dokladem o přítomnosti Židů ve městě je dlužní úpis z roku 1393, který vystavil Boreš ml. pán na Rýzmburku (Oseku) svým věřitelům Ascherovi a Isákovi z Mostu. Dlužníky jmenovaného Isáka bylo kromě Boreše také nemálo mosteckých měšťanů a šlechticů z Čech a Saska. Saský vévoda a míšenský markrabě Fridrich, kterému byl v této době Most dán do zástavy, dal Isáka kvůli jeho sporům s věřiteli společně s jeho rodinnými příslušníky zatknout a jeho majetek zabavit. Izák během věznění zemřel a jeho syn Leb, který byl za úplatu propuštěný, se krátce nato odstěhoval i se svou rodinou do Litoměřic.

Je možné, že tato aféra spolu s nepřátelskou náladou vůči Židům, kterou u obyvatel města vyvolala, byla důvodem, aby i ostatní Židé opustili město během let 1453 – 1456. Není zcela jasné, zdali Židé opustili město dobrovolně, nebo byli vyhoštěni.

Později vydaný dekret z 20. 6. 1464 vystavený králem Jiříkem z Poděbrad zakazuje všem Židům pobyt ve městě a okolí v okruhu jedné míle (7,5 km). Zákaz byl vydaný na základě stížnosti zástupců města, že Židé městu škodili. Kam konkrétně mostečtí Židé odešli, se neví. Podobná nařízení a vyhánění Židů z měst, ale i protižidovské pogromy byly běžnou součástí života středověké Evropy.

Náboženská a kulturní odlišnost židovské menšiny se stávala zdrojem mnoha předsudků ostatní populace. Město bylo za zákaz povinné odvádět králi poplatek 6 kop pražských grošů. Most byl od tohoto „židovského poplatku“ osvobozený až v roce 1482 králem Vladislavem. Zákaz pobytu byl obnovený 30. 3. 1549 Ferdinandem I.

Během období zákazu pobytu se směli Židé usazovat v některých okolních obcích a na panských statcích, a to při dodržení výše uvedené vzdálenosti od města. O pobytu Židů na Mostecku však máme informace až z poloviny 18. století. Židé, kteří se v těchto obcích usazovali, se zde stávali poddanými místní vrchnosti, jíž museli odvádět příslušné poplatky. Do poloviny 19. století byla Židovská komunita v Údlicích, Hořanech, Lišnici a v Korozlukách.

V těchto místech si zřizovali své modlitebny. Most navštěvovali pouze během dne, kdy si vyřizovali obchodní záležitosti a večer se vraceli domů, protože se ve městě nesměli zdržovat přes noc. V Lišnici časem vznikla židovská obec s vlastní synagogou. Synagoga byla zrušená teprve v 80. letech 19. století poté, co se židovští obyvatelé z obce odstěhovali. Židovská komunita čítala podle úřední statistiky z roku 1861 celkem 82 osob.

Ke zdejší synagoze byli přiděleni také Židé z okolních obcí Havraň, Koporeč, Židovice, Skyřice a Stránce. Největší židovská komunita na Mostecku se v polovině 19. století nacházela v Hořanech, kde podle statistik z roku 1861 žilo 109 obyvatel židovského původu.

Teprve až období Josefínských reforem znamenalo jisté uvolnění tlaku vůči Židům ze strany státu a daly jim určitá práva v oblasti vzdělání a podnikání. Výraznější posun v postavení Židů znamenal revoluční rok 1848 a nástup Františka Josefa I. na trůn. V této době kolozrucký Žid Leopold Mendl kupuje ve městě dům č.p. 332. Byl tak prvním Židem, který se usídluje na území města.

Po uzavření Konkordátu s Vatikánem za papeže Pia IX. v roce 1855 byli Židé znovu zbaveni svých práv a nesměli s výjimkou majitelů domů v Mostě přenocovat. Plná občanská práva získali až souborem ústavních zákonů přijatých v průběhu roku 1867. Židé z okolních obcí se poté začali stěhovat do města, kde se věnovali zpočátku převážně obchodu s obilím a dobytkem.

Po více než 400 letech se ve městě znovu tvoří komunita občanů židovského vyznání. V roce 1864 byla postavena modlitebna, a v roce 1868 vznikl Spolek pro modlitebnu se státním statutem, a brzy na to také novodobá Židovská náboženská obec. Prvním předsedou židovské obce byl Abrahám Hirsch, který se zasloužil o výstavbu synagogy.

Mostečtí Židé do té doby navštěvovali synagogu v Hořanech. Základní kámen synagogy byl položen 24. 8. 1872 a ke slavnostnímu vysvěcení došlo 22. 9. 1873. Synagoga a Židovská náboženská obec se nacházely na náměstí Sv. Anny.

V roce 1874 byl uvedený do funkce první rabín dr. Alexander Kisch. Rabín byl odpovědný především za náboženský život obce. Významnou osobností židovské obce byl její pozdější předseda soudce dr. J. Spitz, který byl jako první člen židovské komunity zvolený do mosteckého městského zastupitelstva. V roce 1887 se zasloužil o vnitřní výzdobu synagogy a za své zásluhy byl dokonce dekorován řádem Rytířského kříže od císaře Františka Josefa I.

Roku 1878 byl v Souši na úpatí vrchu Hněvín založený židovský hřbitov, na němž je pohřbena řada významných osobností Mostecka. Hřbitov je v současné době památkovým areálem.

Spolu s rozvojem města se rozrůstal také počet zde žijících židovských obyvatel a zdejší Židovská náboženská obec se v dané době stala jednou z největších v Čechách. Členové židovské komunity působili v mnoha oborech a postupem doby se řadili k nejvýznamnějším obyvatelům města. Vedle výše jmenovaných k nim náleželi např. komerční rada Sigmund Woditschka – vlastník obchodního domu na I. náměstí, Karl Kohn – majitel továrny na nábytek a Karl Spitz – majitel mostecké porcelánky.

V roce 1861 se k izraelskému náboženství hlásilo 15 osob. Během sčítání z 15. února 1921 uvedlo židovskou národnost 188 osob a příslušnost k izraelskému náboženství 737 lidí.

Na konci dvacátých let 20. století dosahuje počet židovských obyvatel Mostu maxima. Podle některých údajů se mohlo jednat až o 1260 osob.

Novodobý rozvoj mostecké židovské komunity byl výrazně narušený nástupem fašismu. Programový antisemitismus nacionálně socialistického Německa poznamenal život všech obyvatel židovského původu, kteří náleželi do jeho mocenské sféry.

Na základě Mnichovské dohody se Most v roce 1938 stává součástí Německé říše. Ještě před příchodem německé armády odešlo spolu s 2400 Čechy také 640 Židů. Situace zbylých obyvatel židovské národnosti, respektive židovského vyznání, se oproti období Československé republiky dramaticky změnila. V Mostě, stejně jako na celém území Sudetské župy, jsou uvedeny v platnost tzv. Norimberské zákony, na jejichž základě jsou osoby židovského původu zbaveni občanských práv. 9.-9.-10.11.1938 byla nacisty při tzv. Křišťálové noci vypálená mostecká synagoga a její zbytky byly později zbourány. Vyrabován a zbořen byl i v synagogální zahradě stojící obecní dům židovské obce postavený v letech 1930-31.

Podle údajů o počtu obyvatel žilo v Mostě k 31. 5. 1941 už jen 41 obyvatel židovského původu. Zbylé židovské obyvatele města, kteří neemigrovali, gestapo v zimě 1941 – 42 sestěhovalo a jejich domovy zabavilo. Mostecká židovská komunita, která se významně podílela na historii a životě města, tím prakticky zanikla.

Po 2. světové válce byl krátce obnovený život náboženské obce. V 50. letech byla změněná na synagogální sbor, který v 70. letech 20. století zanikl. V současné době patří členové mostecké židovské komunity pod patronaci Židovské náboženské obce v Teplicích.

Židovský hřbitov v Mostě – Souši

Židovský hřbitov v Mostě - Souši je kulturní památka v bývalé obci Souš, která je dnes místní částí města Mostu. Jedná se o jedinou movitou upomínku na předválečnou židovskou komunitu v Mostě. Správcem hřbitova je Židovská obec Teplice. Areál o rozloze 3474 m² tvoří hřbitov s náhrobky, obřadní síň č. p. 688, márnice a ohradní zeď hřbitova.

Hřbitov byl založen roku 1878. Na počátku 20. století bylo u vnitřní strany ohradní zdi hřbitova oproti židovským zvyklostem pohřbívání zřízeno kolumbárium.

Po druhé světové válce zůstal hřbitov opuštěný a zchátralý, jeho ohrada spadla a náhrobky zarostly. Na hřbitově byl zřízen památník vojákům padlým v první světové válce a v roce 1970 sem byly přeneseny ostatky pilota Julia Finka z druhé světové války.

Obnova hřbitova, tj. vyčištění od náletových dřevin a stavební úpravy, začala v 90. letech, ale postupovala velmi pomalu. V roce 1996 byl hřbitov zanesen do seznamu kulturních památek České republiky.

Vstup a Obřadní síň

V roce 2008 byla v prostorách rekonstruované obřadní síně otevřena výstava o dějinách židovské komunity na Mostecku od středověku po období druhé světové války. Prostor má sloužit i jako vzdělávací centrum. Výstava je přístupná po telefonické dohodě se správcem objektu.

Přední část hřbitova

Náhrobky pod břečťanem

Kolumbárium

Poslední pohřeb, uskutečněný na mosteckém židovském hřbitově, byl v roce 1978. Od té doby byl hřbitov nepoužívaný, až v roce 2014 bylo povoleno uložení nových ostatků do jednoho z hrobů.

Jak na keš

Budete se muset projít po hřbitově a najít pár náhrobků. Krabička samotná je dostupná 7*24, ale zjišťování indicií k výpočtu finálních souřadnic je omezené otevíracími hodinami hřbitova. Otevírací doba je ve všední dny 9:00 – 17:00, v neděli (svátky) 9:00 – 18:00, v sobotu je zavřeno. Mimo tuto otevírací dobu se nesnažte na hřbitov vstupovat. Potřebné údaje není třeba hledat na povalených ani na břečťanem zarostlých náhrobcích. Většina nápisů na náhrobcích je psána němčinou přelomu 19. a 20. století.

Zde jsou potřebné náhrobky:

městský lékař MUDr. Hermann Kohn – proveďte ciferaci celého data úmrtí, získáte A

Betty Loebl - proveďte ciferaci nedožitých narozenin, získáte B

Ida Häutler – proveďte ciferaci celého data úmrtí, získáte C

Franz Berk - proveďte ciferaci nedožitých narozenin, získáte D

Emil Lőwy - proveďte ciferaci měsíce a roku úmrtí, získáte E

Elsa Schickl - proveďte ciferaci dne a měsíce úmrtí, získáte F

Elias Feig - proveďte ciferaci dne a měsíce úmrtí, získáte G

Rosalie Pollak - proveďte ciferaci nedožitých narozenin, získáte H

JUDr. Josef Häutler – proveďte ciferaci celého data úmrtí, získáte I

Ida Häutler – proveďte ciferaci roku narození, získáte J

Finální souřadnice

N 50°31.(B-G)(E+D)G  E 013°37.(I+J)(A-H+F)(C-F)

Ciferný součet celých souřadnic je 49.

K otevření schránky budete ještě potřebovat PIN:

P = B-G

I = C-D

N = F-E 

Za betatest a cenné rady děkuji Keresovi. 

Keš je v prozatímní podobě, na místě je PETka.