Kostel sv. Jiří
Zřejmě nejcennější památkou města Horní Slavkov je gotický pevnostní kostel sv. Jiří. Kostel je v historických pramenech připomínán již kolem roku 1380, ve starší literatuře se dokonce uvádí i rok 1242. Současná pozdně gotická jednolodní podoba stavby ale pochází až z přestavby v letech 1517 až 1520. Iniciátorem stavby kostela byl podle dobových kronik tehdejší majitel panství Jan Pluh z Rabštejna, o staviteli však není nic bližšího známo. Kroniky zmiňují pouze mistra Hanse s tovaryši. Tato stavba prošla ještě v 18. století další barokní úpravou, která však již nijak zásadně nezasahovala do základní hmoty stavby.
Kostel měl původně tři věže vybavené zesíleným zdivem. Spolu s masivní hřbitovní zdí nahrazoval městu ve válečných konfliktech chybějící městské hradby. Jedna z věží ale byla, kvůli nestabilitě podloží, opakovaně už od 16. století opravována. V roce 1739 pak ubourána a dnes její zbytky tvoří sakristii. Jako náhrada za zvonovou věž byla postavena koncem 16. století zvonice, která sloužila i jako márnice. Proto zde byl umístěn i „umíráček“ a nad portálem umístěn znak města s nápisem „Crass Tibi, hodie mihi“ – „Dnes mně, zítra Tobě“, později nelogicky přenesený na slavkovské popraviště.
Střílnami, utvářející typický vzhled hornoslavkovského kostela, byla ale stavba vybavena zřejmě až v pozdějších letech. V období vrcholného středověku totiž církevní předpisy bránily vybavování kostelů prvky aktivní obrany. Jejich instalace tak nejspíše souvisí s obdobím husitských válek, kdy se zásadně změnilo nahlížení na posvátnost a nezadatelnost kostelních staveb.
Nezodpovězenou otázkou zůstává, proč byl kostel vybudován na místě ze strategického hlediska tak nevýhodném. Starší badatelé tuto skutečnost dávali do souvislosti se starší sakrální stavbou v místě.
V současné době je sv. Jiří v rekonstrukci, veřejnosti je tak v sezóně přístupná pouze jeho hlavní hranolová věž, ze které je výhled na historickou část města i okolí.
V okolí kostela jsou další zajímavá místa:
(Souřadnice jsou ve waypointech.)
Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice
Na stupních o čtvercové základně je hranolový podstavec s hlavicí a patkou. Na něm je postaven sloup nesoucí skupinu Trojice od neznámého mistra. Na kolenou Boha-otce leží bezvládné tělo Kristovo. Na bocích podstavce plastiky svatých, přímluvců proti moru. Vpředu sv. Jiří zabíjí draka, na zadní straně sv. Šebestián, vpravo sv. Rochus, vlevo sv. Florián. Plastika pochází z období před rokem 1700. Dle novějších bádání je pravděpodobně starší. Jednou z největších morových ran byla epidemie dobytčího moru v období Třicetileté války.
Areál děkanství
Jednoduchý domek pro duchovního správce byl u kostela sv. Jiří asi již od jeho zřízení. Tvoří součást se schodištěm k faře, zádušní svítilnou a hřbitovní zdí. Celý vzhled doplňovala Kalvárie ve zdi před vchodem do děkanství, vedle náhrobku Georga Hasslera. Současný barokní vzhled děkanství byl proveden přestavbou v letech 1755–1756. Přes drobné opravy se tato stavba zachovala v nezměněné podobě dosud.
Náhrobek Georga Hasslera
Pískovcový náhrobek se znakem zajíce, horního hejtmana Georga Hasslera (+1561), je osazen ve hřbitovní zdi, kam byl přemístěn při přestavbě hřbitova v roce 1685. Hassler byl prvním horním hejtmanem, který byl jmenován císařem Ferdinandem I.
Sloupková kamenná zádušní svítilna - tzv. Hasslerův sloup
Na oktogonálním podstavci je umístěn točitý sloup s vegetativními motivy, na horním konci sloupu je umístěna tříboká kaplička s vnitřní výmalbou nebeské sféry. Na sloupu umístěny tři znaky měšťanské nobility, pravděpodobně donátorů sloupu. S ohledem na tvar bylo dlouho uvažováno o tom, že se jedná o Boží muka. Podrobným zkoumáním však bylo zjištěno, že se jedná o zádušní svítilnu umístěnou u hrobu jmenovaného. Sloup se na své nynější místo dostal také při přestavbě hřbitova roku 1685. Jedná se o ojedinělou památku v rámci střední Evropy. Je to vynikající kamenická práce.
Kaple Božího Těla
Malá kaplička postavena v letech 1736 na místě starší dřevěné kaple, připomínající ukradení tabernáklu s hostiemi dne 19. března 1702. Cenná je vnitřní výzdoba s malbami mistra Mathaeuse Mathiowicze z Tachova, učitele Eliáše Dollhopfa. Je na ní věrně zobrazen kostel sv. Jiří z tehdejší doby. Ve městě bylo více kaplí, ale žádná se nedochovala do dnešní doby.
Hřbitov
Jako v každém městě, stejně i v Horním Slavkově se životní styl města odrážel i na hřbitově. Množství náhrobků pracovníků porcelánek svědčí o dlouhé tradici a hrdosti na toto povolání. Pozornost budí náhrobek Wenzela Haase (1770−1830), zakladatele slavkovské porcelánky a náhrobky rodiny Lippertů, kde dominoval Georg Lippert (1771–1843), se kterým Haas spolupracoval. Spolu s Lippertem je zde pohřben i jeho zeť, Johann Möhling (1789–1871), zakladatel porcelánky v Březové.
Dále je zde i náhrobek dalšího význačného muže Karla Sommera (1861–1924) a jeho syna, zakladatele a majitele porcelánky „Sommer a Matschak“. Najdeme zde i hrob Franze Neidhardta (1819–1899), zástupce početné významné rodiny slavkovských cínařů. Na hřbitově se také nalézá hrob zakladatele a majitele koželužny v Horním Slavkově, Wenzla Roßmaißla (1844–1917), který je zde pochován s celou svou rodinou.
Jak již bylo uvedeno, jsou zde pochováni dělníci z porcelánky - modeláři, točíři, malíři porcelánu, ale také obchodníci, řezníci, košíkáři, klempíři, hostinští, sedláci atd. Také místa odkud jsou, jsou z rozsáhlého okolí - Kfely, Bošířany, Havraní, Krásný Jez, Údolí, Ležnice, Ležnička, Teplička. Někteří zmizeli ve víru I. světové války, tyto doplňuje pomníček obětí, někteří zmizeli ve II. světové válce. Na slavkovském hřbitově najdeme také hrob Josefa Fischera (1867–1939), poslance Parlamentu republiky Československé v letech 1920–1929 za Bund der Landwirte - Svaz rolníků. Byl silně ovlivněn německým nacionalismem.
Hřbitovu však vévodí tři kříže, které více než co jiného demonstrují pohnutou historii města. Hned při vstupu, po pravé straně, je Kříž politických vězňů. Je to pietní připomínka vězňům, kteří byli zastřeleni při útěku z komunistického lágru - šachty č. 14 v roce 1951. Hned naproti je památník sovětským občanům, kteří ve městě a jeho okolí zahynuli v době II. světové války při otrocké práci pro své trýznitele. Uprostřed hřbitova je pak Kříž vzájemného porozumění, od sochaře Jana Šimka, který byl vztyčen v srpnu 1992 jako symbol upravujících se českoněmeckých vztahů.