Berounka na Bile Hore Mystery Cache

Na úvodních souřadnicích keš nehledejte. Finálové souřadnice musíte vyluštit. A určitě to nebude nic těžkého. Schránka je ukryta na klidném místě u Berounky. Původně tuto keš založil kešer reditel30. A když se o ni nemohl starat, nechtěl jsem ji nechat jen tak být. Berounka si své kešky zaslouží a tato tak trochu vede k místu kde Berounka vzniká.

Přístup k finálce není jednoduchý, za vyššího stavu vody, prakticky nemožný!

Řeka, jejíž krajinou vás chci provádět, má dvě jména: na horním toku Mže a na toku dolním Berounka. Jak řece přibývají kilometry, řeka zpomaluje, leniví a tloustne – my, kterým přibývají roky, tomu velmi dobře rozumíme. Právě v tom se skromná dívčí Mže tak liší od velebné Berounky. Jinak ale mají obě části řeky hodně společného: od západu na východ. A odečteme-li pár měst, která na nich lidé postavili, plynou Berounka i Mže krajinami tak pustými, až z toho místy jde strach. Jen příčiny té opuštěnosti jsou různé. Mnoho vesnic okolo Mže zaniklo po poslední válce, kdy odtud odešel celý jeden národ. Berounka zas vodami přítoků natolik zmohutněla, že se jí člověk právem bál. Moudré lidi ani nenapadlo sestoupit za ní do strmých roklí, kam se řeka zavrtala, nýbrž postavili své vesnice vysoko na stráních, kam říční vody nedosáhly ani při nejhorší povodni. A zatímco na řece Mži můžeme vzácně, hlavně na jaře, přistihnout dvě, nejvýš tři kánoe, jak je kormidelníci otloukají o kameny na kratičké trase mezi Pavlovickou strání a Svojšínem, široká a mírná Berounka plyne za nezájmu domorodců v hlubokých kaňonech, v rusalčích lukách a v černých lesích, osídlených převážně rybáři, trampy, vodáky, jejich vílami a trpaslíky. Osudem obou řek je tedy samota a osudem samoty je plachá, nepolapitelná krása. Nikdy nebude naše, ale snad se nám podaří aspoň se jí dotknout. Pokusme se o to spolu.

Mže je krutou královnou, která všechny zbývající vody pohltí, i když na to vůbec nevypadá: přikrade se od Křimic, krátce vykřikne na jezu u Kalikovského mlýna a pak se líně plouží kolem čtvrtí na severním obvodu města, jako by ji trápilo svědomí. Má proč se hanbit: za pivovarem, poblíž míst, kde oběsili Kozinu, potká se Mže s Radbuzou a chramst!

Věnujme Radbuze poslední vzpomínku: je stejně dlouhá jako Mže, 111 kilometrů. Stejně jako ona sem pádí ze straní Českého lesa, jenom se narodí jižněji: plyne přes Horšovský Týn, Staňkov a Stod, ztiší ji přehrada v Českém údolí a nakonec sebevědomě zamíří přímo do středu Plzně, jako by měla bůhvíkolik vody. Ale nemá jí moc. U vodárny v Doudlevcích Radbuza zhltne Úhlavu, což ji posílí, ale jen krátce. Mže už cítí její vodu a stříbrné se olizuje.

Úhlava je dcerou vysoké Šumavy. Řine se ze svahu Pancíře, 1100 metrů vysoko. Spěchá před Nýrsko, Švihov a Přeštice, pronikne na okraj Plzně, ale, jak už víme, skončí v Doudlevcích.

Čtvrtá, řeka, Úslava, se přiblíží k Plzni od Nepomuku. Je ze čtyř řek nejkratší. Pospíchá vstříc svému osudu přes Blovice, Nezvěstice, Starý Plzenec a rumotvorný Božkov. U historického kostelíka na Doubravce se rozplyne ve vodách Berounky. Berounky?

Kde že jsme tu pátou řeku vzali? Říká se tak toku s Radbuzou. Ale dřív, V časech Kosmovy kroniky a českých králů, nazývala se Mže i pod soutokem pořád stejně. Někteří radní města Plzně proto bojují za zrušení názvu Berounka. Ať prý je Mže Mží až do konce, k soutoku s Vltavou! Smím-li se účastnit pře, myslím si, že by to dnes nadělalo spoustu neplechy a že i Plzeň má jistě vážnější problémy než právě tenhle. Ale mělo by se vědět, že jméno Berounka je jen nepříliš dávným nátěrem přes prastarou Mži, přes Plzeňskou, či chcete-li Černou řeku.

Název Berounka, proti němuž vedou mnozí Plzeňané válku, se poprvé objevil už po třicetileté válce. Označoval řeku od Berouna k soutoku s Vltavou. Koncem 18. století se však to jméno začalo šířit proti vodě jako virus. Geografové je užívali pro celý střední tok. Jenom se neshodli, kde střední tok začíná. Někteří viděli počátek Berounky na soutoku Mže a Rakovnického potoka, jiní na soutoku Mže a Střely. Ale ještě Ottův slovník naučný z roku 1908 označuje Mži jako řeku ústící do Vltavy. A tak až začátek 20. století se svým trampsko-vlasteneckým sentimentem se zasloužil o to, že název Berounka pronikl do obecného povědomí všech Čechů. Současně se jako začátek Berounky prosadil soutok Mže a Radbuzy.

Pokud jde o trampy, ti říkali Berounce ještě jinak: Stará řeka. Na rozdíl od Sázavy, Zlaté řeky, a Velké řeky Vltavy.

Berounka je povětšinou řeka mírná, a tak si na ni troufají i vodáci začátečníci. Záleží však na tom, kolik je v řece vody. Berounka dokáže býti záludná: její hladina může rychle stoupnout, a pak s ní na jezech, či chceme-li přistát, přestávají žerty. Neprší-li moc, teče Berounka líně od jezu k jezu a peřeje na ní jsou vzácné a neveliké. Romantik si tu naplno vychutná lesnaté stráně a Výsostné ticho přírody, protože lidská sídla, jakkoli je jich na Berounce hodně, málokdy sestoupí k řece: většinou leží vysoko nad jejím údolím a z řeky je ani není vidět.

Pro Berounku jsou typické široké meandry, ať už řeka plyne v nivě, nebo ať naráží na tvrdá kamenná podloží. Sem tam se stráně nad Berounkou zúží v rokli s příkrými stěnami. Pod Berounem, v Českém krasu, vytvoří Berounka strmý kaňon mezi útesy vápence.

Za Karlštejnem vpluje řeka do podivné krajiny. Romantiku zadupe do země chatařské, vilové a chalupářské velkoměsto těch, kteří zde hledají romantiku. Skály ustoupí, Berounka dál kráčí velebným krokem. Velebnost je zbrani stáří. Dopřejme je řece. Užila si dost.

Zdeněk Šmíd: Mže/Berounka Putování po řekách; PASEKA, 2010.

14.4.2017 - úprava listingu, krabičky, malá změna finálních souřadnic. Od vyluštěných odečtěte N 5 a E 4.

16.3.2024 - úprava listingu, krabičky, změna finálních souřadnic. K vyluštěným přičtěte N 85 a E 88.