Ráda bych Vás zavedla do kraje svého dětství, malebné vesničky Koloměřice, která se nachází v údolí nedaleko Bilinského potoka, asi dva kilometry od řeky Lužnice. Vesnicí neprochází žádné významné dopravní tahy a možná i díky tomu si dodnes zachovala své kouzlo. Blízké lesy, louky a pole lákají k chalupaření, procházkám i houbaření.
Na úvodních souřadnicích samozřejmě keš nehledejte :-) K tomu, abyste dopočítali finální souřadnice, musíte získat několik čísel, k nimž se snadno dopracujete díky informacím z listingu. Najdete v něm vše potřebné pro luštění v klidu domova. Strýčka Googla i tetu Wiki tentokrát můžete nechat v klidu spát.
POZOR! Od 14.10.2016 přesunuta finálka! S tím souvisí nový výpočet. Máte-li spočítáno z dřívějška, je nutné souřadnice přepočítat!
Nejstarší stopy osídlení lokality obce Koloměřice a jejího blízkého okolí pocházejí již z dob pravěkých. O tom svědčí četné nálezy kamenných seker, jiných kamenných nástrojů a některé úlomky z bronzu. Tyto nálezy jsou dnes uloženy ve vltavotýnském muzeu. V roce 1944 byl při polních pracích na poli jedním z místních rolníků, T. Hladečkem, nalezen bronzový náramkový úlomek. Následné vykopávky a archeologický průzkum, který prováděl učitel a koloměřický rodák Václav Pekárek, prokázal pozůstatky dávného osídlení. Z provedených vykopávek a jejich nálezů je patrné, že původní osídlenci byly pohané, a že pohřbívali své mrtvé do popelnicových mohyl v blízkosti Koloměřic. Vltavotýnsko a Bechyňsko je výskytem těchto popelnicových pohřebišť typické.
Název Koloměřice svádí k domněnce, že vznikl ze spojení „měřit kola“, což se objevuje i v pověsti o císařovně Marii Terezii, které prý v Koloměřicích změřili zlámané kolo u kočáru. Původně se však ves nazývala Koliměřice. Tento původní název zřejmě vznikl od jakéhosi Kolimíra, který vesnici údajně založil.
První zmínka o vsi Koloměřice pochází z arcibiskupského urbáře z roku 1397. Koloměřice tehdy náležely k vltavotýnskému arcibiskupskému panství a počet usedlíků v obci čítal 23.
V roce 1601 je v Koloměřicích zaznamenáno již 14 usedlostí.
Obyvatelstvo Koloměřic trpělo všemožnými nástrahami, nepříjemnostmi a neštěstími, která sebou nesla mnoha sta let vývoje, stejně jako obyvatelstvo okolních vesnic. Byly to rozmary přírody jako povodně, neúroda a katastrofální sucha.
V letech 1771–1772 zasáhl Čechy po katastrofální neúrodě obilovin hladomor. Z Vltavotýnska byly nejvíce postiženými obcemi Bohunice, Smilovice, Záhoří a právě Koloměřice. Hladomoru a následným nemocem podlehlo celkem 80 osob.
Neméně byly Koloměřice postiženy válečnými konflikty, které se prohnaly Čechami. Třicetiletá válka zanechala Vltavotýnsko v chaosu, devastaci a pustošení nebývalých rozměrů. Během této války do této oblasti vpadly dvakrát skupiny švédských vojáků, zpustošili krajinu, vyrabovali kostely v Chrášťanech a Týně nad Vltavou a zanechali po sobě mrtvé, zkázu a zoufalství. V důsledku těchto vpádů bylo mnoho mladých mužů násilně odvedeno do války. K roku 1739 je z Koloměřic znám případ, kdy si jistý mladík raději usekl prsty, aby nemusel na vojnu.
Po skončení koaličních válek v roce 1765 byl v Koloměřicích zaznamenán velmi žalostný stav hospodářství – zůstalo zachováno pouhých 5 gruntů s 42 obyvateli, z hospodářského zvířectva zde bylo jen 12 volů a 4 koně.
V roce 1780, po provedeném číslování, zde bylo již 21 domů s lány, 7 domků bez půdy, kovárna a pastouška.
Velmi tíživě dopadla na obyvatele nejen Koloměřic povinnost roboty pánům, až do jejího zrušení v roce 1848. Koloměřičtí poddaní měli robotní povinnost u dvora Jarošovice. Rolníci s párem koní dva dny v týdnu, s párem volů čtyři dny v týdnu. V době žní ještě musel každý sedlák poslat dalšího pomocníka na celý týden. Za práci dostávali potraviny a pivo. Po skončení vrchnostenské vlády připadly Koloměřice jako osada obce Chrášťany k nově vzniklému okresu Týn nad Vltavou.
V roce 1840 bylo v Koloměřicích 48 domů s 335 obyvateli, roku 1870 to již bylo 53 domů a 533 obyvatel.
V druhé polovině 19. století, kdy se začalo viditelně rozvíjet národní obrození v české společnosti a kdy narůstal politický odpor vůči rakouské vládě ve Vídni, projevil se i na Vltavotýnsku včetně Koloměřic nárůst tohoto odporu. Důkazem toho bylo, v šedesátých letech 19. století, konání táborů lidu po vzoru husitů na nedalekém "Dubovém vrchu" (dominující okolní krajině obce), které měly spíše politický charakter a byly vedeni tehdejším vltavotýnským rebelem a bouřlivákem Josefem Kasperem.
Jelikož obec Koloměřice leží na trase mezi městy Týn nad Vltavou a Milevsko, bylo roku 1830 započato se stavbou silnice dlážděnými kameny, s jejím počátkem v Týně. Přes četné průtahy byla silnice dokončena roku 1841 do obce Koloměřice, kde poté její stavba pokračovala dále na Milevsko. Obec byla tak dopravně lépe dostupná a spojená se svým regionálním centrem - Týnem nad Vltavou.
Další významnou stavbou v 19. stol. bylo dokončení kamenného mostu přes potok, protékající vesnicí. Tento most byl dokončen v roce 1892 a v roce 1978 prošel rekonstrukcí. Dodnes slouží svému původnímu účelu v plném rozsahu.
Chytilův adresář nám k roku 1915 připomíná v obci hokynáře, hostince, kováře, mlynáře, obchod smíšeným zbožím a obecního sluhu. V čele obce stál starosta František Toman se dvěma radními.
Jak již bylo zmíněno výše, byla válečná období významnými body v historii obce, ale bohužel, většinou v negativním slova smyslu. Toto platilo i pro 1. světovou válku, která poznamenala obyvatelstvo odvodem mnoha mužů do války a tím negativně zasáhla do osudů mnoha rodin.
Po čtyřech letech války konečně přišel mír a s ním i vznik samostatného Československého státu. V důsledku těchto událostí přišly ve dvacátých letech 20. století společenské události zasahující významně do veřejného života obce. Z tohoto pohledu je významný zejména rok 1923. Prvním ze dvou důvodů bylo založení koloměřické kroniky, jejímž prvním kronikářem se stal František Trávníček. O 15 let později v roce 1938 však kronika přestala být psána z důvodů politické situace ve státě. Kronika byla potají uchovávána během okupace, přestože přechovávání kroniky se přísně trestalo. Byla ukryta a uchována pro pozdější generace a je zachována dodnes. Druhou výraznou událostí bylo založení sboru dobrovolných hasičů v obci. To se stalo na základě usnesení obecního zastupitelstva a to také v roce 1923. Ještě téhož roku byla zakoupena motorová hasící stříkačka značky Stratílek, která v tehdejší době stála neuvěřitelných 52 000 Kčs.
Další událostí z období mezi dvěma světovými válkami, stojící za zmínku, je významné finanční přispění obce Koloměřice na stavbu měšťanské školy v obci Chrášťany, poté co byla zamítnuta úvaha o stavbě vlastní dvoutřídní školy v Koloměřicích.
V únoru 1938 zaznamenal kronikář, podobně jako ostatní kronikáři z Vltavotýnska, zvláštní přírodní úkaz – polární záři, z čehož lidé usuzovali na příchod těžkých časů. Dne 24. září byla provedena mobilizace vojáků do věku 40 let do armády na obranu vlasti proti hitlerovkému Německu. Z Koloměřic narukovalo 18 mužů. Kronikář zachytil, že koloměřičtí občané byli plni strachu z nadcházejícího válečného konfliktu, přesto byli odhodláni bránit hranice státu. Záhy po mnichovském paktu byli bez boje demobilizováni a vojáci se vraceli domů. Tímto zápisem z počátku války koloměřická kronika končí. Míru odhodlání bránit republiku v roce 1938 vyjádřili obyvatelé obce dobrovolnou sbírkou na obranu vlasti, kdy bylo vybráno 526 Kč, což na tehdejší dobu nebyla zanedbatelná částka.
Válka ukázala své tradiční stinné stránky. Za německé okupace byla za údajnou ilegální činnost zatčena jedna z koloměřických rodin a následně deportována do koncentračního tábora.
Období okupace a strachu za 2. světové války občas oživily i příjemnější události, jako elektrifikace obce r. 1941. V témže roce vznikl z iniciativy mládeže a za pomoci hasičů ochotnický divadelní soubor. První kulisy si půjčili od ochotníků z Chrášťan. Činnost trvala do roku 1950. Z novodobějších zpráv ještě uveďme založení JZD 1. července 1957.
V roce 1964 se samostatná samospráva obce Koloměřice slučuje se samosprávou obce Chrášťany. Svépomocí obyvatel obce jsou vybudované některé stavby: veřejné koupaliště se společenskou místností a šatnami, dokončené roku 1974. V dnešní době koupaliště neslouží svému účelu. V blízkosti koupaliště byl později vybudován i letní parket, kde se více než 20 let konají různé kulturní a společenské akce. Dalším počinem obyvatel Koloměřic je vlastními silami postavená prodejna smíšeného zboží, dokončena koncem 80. let, bohužel dnes také již nesloužící svému účelu.
V současnosti Koloměřice spadají pod vyšší pověřenou obec Týn nad Vltavou a pod obecní úřad Chrášťany. Prochází zde silnice II/105. Je zde evidováno 80 adres, trvale zde žije 114 obyvatel. V obci působí sbor dobrovolných hasičů a myslivecké sdružení Koloměřice – Chrášťany.
K památkám náleží vzácná návesní barokní kaple sv. Barbory z druhé poloviny 18. století, druhou mladší kapličku pak nalezneme pod silničním můstkem na břehu potoka, je zasvěcena, jak napovídá blízkost vodního toku, sv. Janu Nepomuckému.
Závěrem připomeňme nejvýznamnějšího rodáka obce Koloměřic, jímž byl zasloužilý umělec, literární kritik a spisovatel Václav Pekárek. Podílel se také na výzkumu a vykopávkách nejstaršího osídlení lokality obce Koloměřice.
Zdroje pro přípravu listingu:
- www.kolomerice.eu
- Sudová, M.: Vltavotýnsko - Krajem dvou řek. České Budějovice. Veduta 2010
Ke keši:
A = ciferace aktuálního počtu obyvatel obce Koloměřice
B = čtvrtá číslice (zleva) v letopočtu, ze kterého pochází první zmínka o vsi Koloměřice z arcibiskupského urbáře
C = počet gruntů, které zůstaly zachovány po skončení koaličních válek v roce 1765
D = třetí číslice (zleva) v letopočtu, kdy v Koloměřicích bylo podle záznamů evidováno již 53 domů a 533 obyvatel.
E= třetí číslice (zleva) v letopočtu, kdy si kdy si jistý koloměřický mladík raději usekl prsty, než aby šel vojnu
F = Jak se jmenoval nejvýznamnější rodák obce Koloměřice, zasloužilý umělec, literární kritik a spisovatel? a) Václav Hladeček (=3) b) Václav Pekárek (=6) c) Václav Toman (=9)
G = ciferace ceny motorové hasící stříkačky Stratílek pro sbor dobrovolných hasičů, zakoupené roku 1923
H = ciferace počtu obyvatel, kteří v letech 1771–1772 podlehli v Koloměřicích hladomoru a následným nemocem
Dosaďte:
N 49° 1A.BCD
E 014° 2E.FGH
Přeji příjemný lov!