Zároveň přijměte vysvětlení, že pokud jsou v textech nebo vyobrazeních názvy nebo symboly zločineckých organizací hitlerovského Německa, nejde o jejich propagaci, ale pouze o dokumentování historie a historických událostí.
Kurt Knispel se narodil v Československu, byl občanem Československé republiky německé národnosti. Obsazením Sudet v roce 1938 se stal automaticky občanem německým. Stal se tankistou a s tanky několika typů prošel bojišti Evropy. Nebyl nacistou ani příslušníkem SS, ale poddůstojníkem Wehrmachtu.
Životopis
Dětství
Málokdo ví, že Kurt se narodil v Československu 20. 9. 1921 v malé vesnici Salisfeld (Salisov až od roku 1924), okr. Frývaldov (Freiwaldau) dnes Jeseník. Jeho otec Leopold Knispel měl v době jeho narození jako trvalé bydliště uvedené Mikulovice (Niklasdorf), okr. Jeseník. Z Kurtova dětství se dochovala fotografie ze školních let pořízená v roce 1934 na školní zahradě, která je otištěna v knize Heimatbuch Zuckmantel, vydané v roku 1995 v Německu (v popisu k obrázku je uvedeno, že Kurt Knispel padl při ofenzivě v Ardenách (prosinec 1944 – leden 1945, což je nesprávný údaj). Třináctiletý školák vyrůstal ve vesnici, která vynikala velkým množstvím ovocných stromů (okolo 1 300 kusů). Ve školní zahradě byly pěstovány ušlechtilé odrůdy ovocných stromu a každý žák při ukončení školní docházky obdržel stromek.
Kurt Knispel na školní fotografii z roku 1934 zcela vlevo
Dospívání
V roce 1938 se Sudety stávají součástí Velkoněmecké říše a ze sedmnáctiletého Kurta, československého občana německé národnosti, se stává v důsledku kolektivního udělení občanství německý státní příslušník. Ještě je známo, že se Kurt vyučí automechanikem. Údajů z civilního života je velmi poskrovnu. Zato léta od 6. 9. 1940, kdy devatenáctiletý Kurt nastupuje do německé armády, jsou v režii důkladné německé mašinérie wehrmachtu popsána poměrně důkladně.
V armádě
Základní výcvik vykonává u 4. Kompanie, Panzer-Ersatz-Abteilung 15 umístěné ve městě Sagan, kde se krom pořadové přípravy poprvé střetává i se zbraní, která se mu stane v pravém slova smyslu osudnou – tankem. Výcvik absolvuje na typech Pzkpfw (Panzerkampfwagen) I, II a IV a ukončuje ho jako tankový nabíječ a střelec. Dne 13. 8. 1941 je převelený nejprve ke 3. Kompanie Panzer-Regiment 29 a o dva dni na to k 9. Kompanie Panzer-Regiment 29, který patřil pod 12. pancéřovou divizi.
Kurt Knispel
Bojové nasazení
Bojový křest absolvuje Kurt v měsících červenec – srpen 1941 v oblasti Minska a Smolenska jako střelec v Pzkpfw IV, kterému velí proručík Hellman. Právě na tomto stroji dosahuje svoje první vítězství, když dne 25. 8. 1941 zasahuje na vzdálenost 800 metrů sovětský tank T-34. Dne 4. 11. 1941 je mu za dosažené úspěchy udělený Železný kříž druhé třídy (Eisernes Kreuz II. Klasse). Od září 1941 do ledna 1943, bojuje také před Leningradem, u Volchova a Ladoze. Za toto období má jako střelec přiznaných 12 zničených tanků.
Nepředpisově umístěné vyznamenání na orlici.
Rubbelova posádka
Když se Oberggefreiter Rubbel se vrátil k rotě 11. ledna 1942 po zotavení ze svého zranění, dostal nový tank Pzkpfw IV vyzbrojený s dlouhou 75-mm zbraní. Kurt Knispel byl přiřazen do tanku jako střelec a Rubbel se dozvěděl, že Knispel již zničil sedm nepřátelských tanků, několik protitankových děl a odrazil četné útoky pěchoty. V této době 29. obrněný tankový pluk byl rozdělený na dvě bojové skupiny, jedna u Volchova a druhá u Pogosťe. V Narvě, kde bojové skupině velel major Kaufmann byly tanky naložené na vlak a potom složené v Kingiseppu. Odtud Kaufmann vedl bojové uskupení přes Krasnogvardějsk do přední linie. Počasí bylo velice chladné a zpočátku tanky uskutečnily sérii malých akcí proti průzkumným ruským hlídkám.
Nové tanky s dlouhým 75-mm dělem byla přidělené třem posádkám 3. roty:
První tank: velitel Fendesack, řidič Thaysen, střelec Giersdorf, nabíječ a radista neznámí
Druhý tank: velitel Rubbel, řidič Beloch, radista Brauner, střelec Knispel, nabíječ Horstel
Třetí tank: velitel Herder, řidič Opitz, radista Rausch, střelec a nabíječ neznámí.
Přechod na tank Tigr
V Putlos (Schleswig-Holstein, Německo), kde byl v tom čase dislokovaný záložní útvar E 500, potom absolvuje přeškolení na tank Pzkpfw VI Tiger. Po úspěšném zvládnutí nové techniky je dne 15. 4. 1943 převelený k 1. Kompanie, schwere Panzer-Abteilung 503, se kterou se následně zapojí do bojů v Kurském oblouku v rámci operace Zitadelle (Citadela), kde jeho jednotka působí jako součást 7. Panzer-Division. V průběhu těchto bojů se mu prokazatelně podařilo zasáhnout pohybující se tank na vzdálenost více než 2.000 m a podle tvrzení členů jeho posádky byly případy, kdy zasáhl statický cíl (tank) i na vzdálenost 3.000 m. O tom, že Knispel byl brilantní střelec, svědčí celkový počet jím dosažených vítězství. Celkově v této operaci zničil 27 tanků, resp. samohybných děl. Po Kurském oblouku následují další těžké boje – Čerkasská kapsa, Kamenec-Podolsk, Belgorod, Tarnopol. Po dosáhnutí padesátého vítězství je mu dne 24. 7. 1943 udělený Železný kříž první třídy (Eisernes Kreuz I.Klasse).
Do Francie
Po tom, co byla sPzAbt. 503 po těžkých bojích a utrpěných ztrátách v květnu 1944 stáhnutá do Ohrdrufu (Durynsko) na doplnění, dochází také k jejímu doplnění novou bojovou technikou. K 33 Tigrům I přibývá 12 vynikajícich Pzkfw VI Tiger II. Po vylodění spojenců v Normandii zasahuje sPzAbt. 503 do bojů při Caen a na ústupech z Normandie. Po dosažení 126 vítězství je Knispelovi dne 20. 5. 1944 uděleno vysoké vyznamenání – Řád německého kříže ve zlatě (Kriegsorden des Deutschen Kreuz in Gold) – zkráceně Deutsches Kreuz. Avšak stále má hodnost Unteroffizier (rotný) a do hodnosti Feldwebel (šikovatel) je povýšený až 1. 1. 1945, se zpětnou účinností od 1. 11. 1944. Současně je jediným poddůstojníkem, který byl jmenovaný v zprávách branné moci (Wehrmachtbericht), což byl v podstatě bulletin o vojenské situaci vydávaný OKW (vrchní velitelství Wehrmachtu) denně od 1. 9. 1939 do 9. 5. 1945 a vysílaný vždy v poledních rozhlasových zprávách. Podle této zprávy ze dne 25. 4. 1944 Knispel od července 1941 do března 1944 zasáhl a zničil 101 nepřátelských tanků.
Zpátky na východní frontu
Na podzim roku 1944 následuje opětovné doplnění boji opotřebované jednotky (nových 45 tanků Tiger II) a 12. 10. 1944 přeložení na východní frontu do Budapešti. Dne 18. 10. 1944 je jednotka přesunutá do maďarského Szolnoku. Tam je dne 21. 12. 1944 útvar sPzAbt. 503 přejmenovaný na schwere Panzer-Abteilung „Feldherrnhalle“ a zařazen pod Panter-Korps Feldherrnhalle. Tanky Tiger II (také Královský Tigr) byly použity také v poslední německé ofenzívě, tj. v operaci Jarní probuzení, jejímž cílem bylo znovudobytí Budapešti na jaře roku 1945. Po nadějném začátku se ovšem zamotaly do bahna a to byl konec operace.
Knispelův zatím nejasný konec
Po těžkých bojích na území Maďarska ustupuje Knispelova jednotka, resp. to co z ní zůstalo, přes Rakousko na území Československa (tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava) a snaží se probít do amerického zajetí. A právě někde na pomezí dnešních hraníc Rakouska a Československa nachází Kurt Knispel svoji smrt.
Dostupné prameny se shodují v datu jeho smrti, kterým byl 28. duben 1945. Odlišnosti jsou však v místě jeho úmrtí. Jeden zdroj uvádí, že Knispel byl zabitý v boji u obce Wostitz (Vlasatice), další, že byl těžce zraněný u vesnice Stronsdorf (Dolní Rakousko/Niederösterreich), která leží v těsné blízkosti hranic a zemřel v obci Urbau (Vrbovec), okres Znojmo, kde je i pochovaný. Tento poslední údaj uvádí také Deutsche Dienstelle, úřad se sídlem v Berlíně, pátrající po posledním místě odpočinku německých vojáků padlých v druhé světové válce. Zranění měl utrpět v tanku, do kterého si přesedl a kterému předtím velel Feldwebel Skoda, který den předtím v tomto tanku zahynul. Tyto detaily uvedl krátce po válce v jednom z dopisů Horst Bechtel, tankový střelec 3. kompanie.
Verzi „Vlasatice“ podporuje záznam z deníku velitele 503. oddílu těžkých tanků Hauptmanna JUDr. von Diest-Körbera: „…Dne 30. dubna jsme v prostoru Nová Ves až Vlasatice odrazili několik ruských útoků a zničili deset sovětských tanků. Sami jsme však ztratili dva Královské tygry i s jejich veliteli – Feldwebelem Knispelem a Feldwebelem Skodou.“
Verzi „Strondorf“ podporuje záznam v Kronice sPzAbt 503, kterou Alfred Rubbel vydal v roce 1990 ve vlastním nákladu 250 ks pro veterány a rodinné příslušníky členů sPzAbt 503, kde je uvedeno: „Urbau (Vrbovec) je pohřební místo úspěšného střelce PzTruppe Fw Kurta Knispela, 1/503, který byl 29. 4. 1945 zraněný u Stronsdorfu a zemřel na HVP (Hlavní polní obvaziště) Urbau. Tam byl na obecním hřbitově pohřben“. O Alfredu Rubbelovi je známo, že se osobně účastnil pohřbu K. Knispela.
Poslední poznatky
Ve skutečnosti byl Kurt Knispel pochován za hřbitovní zdí a dnes je na tomto místě jabloňový sad.
V dubnu 2013 byly jeho ostatky v této lokalitě nalezeny a identifikovány. Dne 12. listopadu 2014 byly jeho ostatky uloženy v oddělení německého válečného hřbitova na brněnském Ústředním hřbitově společně s 41 dalšími padlými německými vojáky z různých koutů Moravy a Slezska.
Vynořuje se také otázka, proč Knispel – brilantní střelec a nesporné tankové eso – vůbec nepostupoval v hodnostech a nebyl mu udělený Rytířský kříž (Ritterkreuz), na který byl přitom navržen čtyřikrát (!), přičemž jiným tankistům bylo toto vyznamenání udělované už při dosažení 50 vítězství. Odpověď je třeba zřejmě hledat v Knispelově značné "nepředpisovosti", která byla už na první pohled zřejmá např. z jeho dlouhých vlasů (s výjimkou známé fotky z přehlídky, na které je propropagandistické účely značně "učlověčený"). Jeho spolubojovníci též vzpomínali, že si nikdy nedával servítky před ústa a otevřeně kritizoval i chyby nadřízených. V létě 1942 dokonce v Krakově udeřil důstojníka Einsatzgruppe, který týral sovětského zajatce. „Jednou odmítl střílet na nepřátelský tank, který obsadili prchající civilisté," Dalším velkým přestupkem proti panující disciplíně bylo neuctivé nošení válečného vyznamenání. „Nepředpisově si ho připevnil na pravou stranu a zakryl jím orlici s hákovým křížem," Údajně jen jeho bojové výkony ho několikrát zachránily, před polním soudem.
Jednoznačně byl rebel a teda u důstojníků zřejmě ne právě nejlépe zapsaný voják. Všechny tyto skutečnosti ho proto pro propagandu činili těžko použitelným a není divu, že na výsluní zájmu se dostali jiná esa, s daleko menším počtem vítězství v tankových bitvách. Celkem Kurt Knispel dosáhl 168 potvrzených vítězství, z toho 42 jako velitel tanku a 126 jako tankový střelec. Oficiálně nepotvrzených bylo dalších 27.
Knispel bývá někdy označován jako Černý baron. Podle badatelů jde ale o omyl. Přízvisko prý patřilo dalšímu slavnému tankistovi Michaelu Wittmanovi. Knispel žádnou přezdívku neměl. „Ale pověst o něm šla celou armádou,"
1.Kurt Knispel 168 zničených tanků
2.Otto Carius 150 zničených tanků
3.Johannes Hans Bölter 139 zničených tanků
4.Michael Wittmann 138 zničených tanků. I přes tato fakta je M.W. uváděn jako největší tankové eso německé armády
![]()
Válka tragicky změnila osud chlapce ze sudetské vesničky s množstvím ovocných stromů. Užitku ze svého stromku, který si ze školy odnesl při ukončení docházky, se nedočkal. Padl po dlouhých taženích evropskými bojišti II. světové války (s jediným pobytem v polním lazaretu pro onemocnění, tedy ne zranění, v roce 1942) na samotném jejím konci. Žádná válka není dobrá, každá je špatná. Jediné, co může být připuštěno, je obrana k ochraně života, která může mít v následku smrt útočníka. V takovém postavení však Německo ve II. světové válce nebylo.
Ke keši
Původně jsem chtěl keš umístit přímo u domu, ale Salisov je malá vesnička, kde je každý návštěvník bedlivě sledován a tak je finálka na klidnějším místě kousek za obcí. V žádném případě tam nejezděte autem a trochu se projděte. Pro lenochy se dá s trochou dobré vůle parkovat před kostelíkem a pro ty pohyblivjejší je zde doporučené parkoviště, ze kterého se dostanete krásně i do bývalého vojenského areálu Muna.Je to tak na jedno auto. Nejpohodlnější je parkoviště u keše Ondrstroj.
Na úvodních souřadnicích stojíte před sadem s ovocnými stromy, kde stával Ditmarův hostinec, rodný dům Kurta. Na místní vývěsní ceduli, před tímto pozemkem jsou na vojenských známkách postupové souřadnice, které tě dovedou na finální uložení keše.
Samotnou schránku si nejprve prohlédni, než začneš něco páčit a lámat. Vstup k logbooku jde lehce otevřít a stejně tak i zavřít. Nesnaž se schránku sundávat, jen otevři, vyndej, zaloguj, vrať a zavři.
Chovej se tak ať i ti po tobě najdou keš ve stejném stavu jako ty. Děkuji