Veterinární lékařství je vědní obor, který se zabývá zdravotní problematikou, léčbou i prevencí nemocí domácích i divoce žijících zvířat. Úkolem veterinární medicíny je chránit a zlepšovat zdraví a pohodu zvířat a chránit lidi před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka.
Historie veterinárního lékařství sahá až do starověku. Nejstarší známý zvěrolékař je Urlugaledina, který žil v Mezopotámii dva tisíce let př. n. l. Nejstarší zvěrolékařská písemná památka je Kahunský rukopis, staroegyptský, hieroglyfy psaný text z 19. stol. př. n. l. Pojednává o nemocích psů, býků, ryb a ptáků i o způsobech léčby těchto nemocí (vykuřování, tření léčivými bylinami, pouštění žilou apod.) V té době byly známy také skutečné veterinární zákroky, jako je kastrace ke zvýšení užitkovosti (výkrm) a porodnické znalosti, jako je použití porodních provázků při porodu telete. Termín veterinarius (z lat. veterinus, tažné zvíře nebo dobytče) se poprvé objevuje v díle De re rustica (O zemědělství) římského statkáře Lucia Moderata Columelly v prvním století n. l.
První veterinární škola byla založena roku 1762 v Lyonu francouzským právníkem a hipologem Claudem Bourgelatem. Vyučovalo se tu podkovářství, anatomie a chirurgie.
(Zdroj: wikipedie)
Jedinou vysokou školou v České republice nabízející studijní program veterinární medicíny je Veterinární a farmaceutická univerzita Brno (VFU) založená 12. prosince 1918.
Obor VETERINÁŘSTVÍ se dá studovat také na středních školách. Absolventi těchto škol nacházejí uplatnění jako veterinární technici na farmách, v zoologických zahradách, v útulcích pro opuštěná zvířata, na veterinárních klinikách, v laboratořích v oblasti kontroly produktů živočišného původu (potravinářství, kosmetika atd.), na hygienických stanicích nebo jako podnikatelé v oblasti chovu zvířat. V Brně tento obor nabízí pouze TRIVIS – Střední škola veterinární Emila Holuba Brno, která působí od roku 1992.
Na místě je špatný signál, proto doporučuji předem se podívat na fotomapy, kam souřadnice ukazují. Keš se rozhodně nenachází na silnici ani uvnitř budovy. Při hledání keše prosím nic nerozebírejte ani neničte. Stačí se dobře rozhlédnout a pak si pro ni sáhnout. Že se máte snažit být nenápadní, snad nemusím zdůrazňovat, to určitě všichni víte. V keši není tužka.
Zvonek nemá s keší nic společného, tak ho prosím neničte.
Za provedení betatestu děkuji Harlekýnovi a ZCh.