|
Slavný básník a milovník hradů K.H.Mácha, který navštívil a namaloval hrad Jenštejn v roce 1831, ho nazval Schrekenstein, což znamená volně přeloženo: strašidelný hrad. Tak uvádí místní kronikář a historik Václav Kovanda.
Kolem roku 1330 naším krajem putoval od Prahy bohatý dvorní sudí na dvoře Jana Lucemburského Jenec z rodu Janoviců (z Vrchotových Janovic na Sedlčansku). Zaujala ho rovinatá krajina, která už v té době nebyla tak zalesněná jako na pravém břehu Labe. Úrodná půda byla rozhodující pro výstavbu nevelké, ale pevné tvrze na skalnatém ostrohu. Na severní a východní straně byla stavba chráněna uměle vyhloubeným vodním příkopem napouštěným z rybníka vzniklého přehrazením potoka. Ochranné hradby byly na jižní straně přimknuté k okrouhlé obranné věži a na západní straně k původně jednopatrovému paláci. Z východní strany byla mohutná brána a padací most. Jenec z Janovic přinesl pro tvrz i ves, která kolem vznikla, i jméno. Nejprve to byl Jencův kámen, Jencestein, Jenštýn a od roku 1923 Jenštejn. Rod z Janovic se pak proplétá našimi dějinami několik století.
V roce 1368 odkoupil tvrz strážce pečeti a pokladu Karla IV. a nejznámější člen rodu pánů z Vlašimi Pavel. Začal užívat titul Pavel z Jenštejna a z rodového erbu pánů z Vlašimi přenesl do nového erbu dvě supí hlavy. Pavel byl i vlastníkem několika domů v Praze a v místě jednoho z nich nedaleko Resslovy ulice tak najdeme ulici Jenštejnskou. Historicky ještě známější postavou byl rozhodně Pavlův syn Jan z Jenštejna, který se stal třetím pražským arcibiskupem. Jeho zajímavý a rozporuplný osud vydá na samostatné vyprávění, které najdete zde. Za jeho takřka bezstarostným vzestupem a i následným pádem stojí hlavně přízeň českého krále Václava IV.
Po změně majitele začala přestavba tvrze na hrad a současně slavné, ale krátké období historie hradu. Jan nechal rodové sídlo velkoryse a nákladně přestavět. Vzniklo tak kompaktní reprezentativní sídlo, které si nijak nezadalo s podobnými stavbami vysoké šlechty. Jak hrad v pravé podobě vypadal po svém založení i po přestavbě však zůstává tajemstvím. Nedochoval se žádný historický záznam a nejstarší rytiny pochází až z 18. století. Věž byla snesena až na druhé patro, byla přistavena celkem tři patra a horní část věže je i architektonicky zajímavější. V nové části pak bylo vybudováno schodiště, které slouží dodnes. Druhé patro získal i hradní palác. Spolu s věží a palácem byl tehdy přestavěn a lépe zabezpečen i vchod do hradu. Hrad však nebyl nikdy v historii dobýván nebo obléhán.
Jan z Jenštejna zemřel v chudobě a v nemilosti krále v roce 1400 v Římě. Tím končí i dějiny jeho rodu na hradě Jenštejn. Již v roce 1390 získal hrad jako pomstu arcibiskupovi za podpory krále výběrčí daní Zikmund Huler. Sám však byl v roce 1405 na Staroměstském náměstí popraven. Majitelé se pak asi 200 let na Jenštejně poměrně rychle střídali a hrad ztrácel svůj význam a slávu. V roce 1412 hrad získal pražský kupec a měšťan Jindřich z Cách majitel Čelákovic a Mochova. V Jenštejně vychovával synovce, kterým byl pozdější husitský velitel Prokop Holý. Těsně před vypuknutím husitských válek v roce 1419 Jenštejn opět měnil svého majitele. Byl jím Beneš z Vartenberka. Jak dlouho nevíme a kdo byl majitelem během husitských válek rovněž nevíme jistě. Asi od roku 1431 to byl Aleš Škopek z Dubé. Od roku 1447 pak Jenštejn vlastnil Jan Libický z Libic a dále pak Baltazar Košín z Košíně, Václav Holec z Květnice nebo Ladislav ze Šternberka. Od roku 1523 byl majitelem hejtman kraje Hradeckého Jan Litoborský z Chlumu a v roce 1528 Jenštejn opět změnil majitele. To už na českém trůnu seděl první Habsburk Ferdinand I. Bratři Václav a Mikuláš Hrzánové z Harasova k Jenštejnu přidali například tvrz a ves Šestajovice nebo vystavěli dnes již zaniklou tvrz Radonice.
Tento majetek roce 1561 připadl Janu Dobřichovskému z Dobřichova. Byl to smutně proslulý poslední pán jenštejnského hradu. Palác hradu byl již značně zchátralý, ale stále ještě obytný. Jan Dobřichovský byl ze všech majitelů Jenštejna daleko nejhorší, v dluzích se potácel a hrad doslova propil. Dobřichovskému zůstal hrad až do jeho smrti v roce 1583. Poté se na něm usídlila jeho sestra Dorota Lipská z Prahy, ale všechen majetek zabrala královská komora a připojila ho k panství brandýskému. Již v roce 1597 žádal Jiří Homut z Harasova na Radonicích o starý krov s jiným dřívím v pustém hradu jenštejnském. Žádost byla tehdy hejtmanstvím zamítnuta, ale k žádné opravě hradu již nikdy nedošlo.
Poslední ránu dostal hrad ve třicetileté válce roku 1640, kdy vojska švédského generála Banera, vydrancovala a vypálila městečko Jenštejn a společně s ním vypálila i opuštěný zámek. Prázdné statky pak byly znovu osazeny až roku 1655. Tímto rokem začíná třetí kapitola dějin jenštejnského hradu. Ta nejdelší a zároveň nejsmutnější. Noví gruntovníci a sedláci se neobešli bez nevolníků, nádeníků, krmičů a děveček. V rozbořených statcích však pro ně nebylo místo a tak si našli chudé bydlení v troskách hradu. Kolem hradu se navíc z jeho zbytků začaly stavět malé domky a i na opravu statků se používaly kameny z kdysi slavného hradu. Hradní skála se tím zmenšila o více než třetinu. Bydlení na hradě a kolem něj bylo opravdu nuzné a v případě věže i nebezpečné. Chudina zde žila plných 300 let. V roce 1972 bylo rozhodnuto o záchraně hradu a jeho opravě. Objevili se archeologové, památkáři a později i dělníci a restaurátoři. Oprava byla dokončena 23.6.1977 a od té doby je hrad otevřen návštěvníkům. Při archeologickém průzkumu v letech 1972 až 1976 bylo nalezeno v prostorách hradu přes tři tisíce různých fragmentů mincí, kovových předmětů, keramiky, kachlů, z nichž některé jsou mnohem starší než sám hrad. Z toho vyvozujeme, že skála, na které hrad stojí, sloužila k osídlení již ve starších dobách. Některé stavební prvky v základech hradu svědčí o tom, že zde stával možná hrad románský.
HRAD
Hrad byl vystavěn na skalnatém ostrohu v úzkém údolí potoka Chobotu. Původní tvrz byla z větší části postavena z pískovce z lomu v místních Katovičkách. Přestavěné části už jsou hlavně z dovezeného kamene. Na mnoha místech hradu je znatelná práce královské tzv. Parléřovské hutě Václava IV. Hradní půdorys tvořil nepravidelný lichoběžník, obrácený širší stranou ke vstupu. Byl to vodní hrad.
Dosud jsou zachovány zbytky brány, věže a v nepatrném rozsahu i obvodní zeď jednoho křídla paláce na vnitřním nádvoří, které bylo asi v úrovni okolní roviny, kdežto obvodní hradby dosahovaly zvenku úpatím svých zdí až k hladině rybníka. Celkovou výšku opevnění ze dna příkopu lze odhadnout na 16m a síla zdi spodní části věže jsou 3m. V jihovýchodním rohu hradního areálu stojí válcová věž, obklopená navenek masivní plášťovou zdí, spadající do někdejšího příkopu. Směrem k severu na ni navazovalo podélné vstupní křídlo, takže její válcová část krytá zděnou helmou napohled vyrůstala z jeho hmoty a byla viditelná až nad jeho střechou. Původní vstup do věže byl pouze brankou ve výši 8,6 m nad nádvořím hradu po můstku z hradního paláce. Zdvižený můstek zapadl do mělkého obdélníkového výklenku ve věži. Z předsíňky za brankou byl přístup jednak do soukromé kaple Jana z Jenštejna, zaujímající celé toto patro věže, sklenuté křížovou klenbou a s malým polygonálním presbytářem v tloušťce zdi, jednak na šnekové schodiště zřízené rovněž v síle zdi, které spojovalo kapli s klenutým patrem pod ní a s místností v patře nad ní; ostatní podlaží věže byla patrně přístupná jen po žebřících.
Ačkoliv šlo o nevelký hrad, jeví se v provedení stavby snaha docílit monumentálního vzhledu vytvořením větších optických celků i tím, že na válcové části věže je místy uplatněn typický prvek hradů a falcí 12. století, bosované zdivo, které mělo i malému opevněnému sídlu dodat dojem nedobytné mohutnosti a síly.
HRAD - OTEVŘENO DUBEN AŽ ZÁŘÍ
Když teď máte přečtené hezké vyprávění o Jenštejně, můžete si vyrazit na výlet. Na úvodních souřadnicích je mohutná hradní věž s parádním kruhovým rozhledem. Až vyšplháte na její vrchol a pokocháte se krásami okolí, chopte se svého kompasu. Poklad se bude nalézat 97 metrů od vás ve směru 269°. Snad vás místo i cache potěší. Hlavně nenápadně!
|