Tank panzer IV
Teoretické úvahy německých důstojníků o nasazení tanků v moderních válkách vykristalizovaly v polovině třicátých let do požadavku na vývoj dvou základních druhů těchto strojů, které měly tvořit páteř budoucích německých tankových jednotek. Prvním z nich měl být stroj střední hmotnostní kategorie vyzbrojený protitankovým kanonem, který by likvidoval nepřátelskou obrněnou techniku. Druhý těžší tank měl nést dělo větší ráže, kterým by odklízel z cesty kulometná hnízda a bunkry. Představa prvního z těchto strojů se v průběhu následujících let zhmotnila v tanku PzKpfw III. Druhým standardním tankem se potom stal právě tank PzKpfw IV. Tank měl dosahovat hmotnosti okolo 18 tun a být vyzbrojen kanonem ráže 75 mm a dvěma kulomety. Hlavní zbraň měla být umístěna v plně otočné věži a posádku mělo tvořit pět mužů plnících přesně určené role.
Všechny oslovené firmy představily zkušební komisi své projekty v roce 1935, pouze dva z nich však v té době existovaly v hmotné podobě. Návrh firmy MAN , který nesl označení VK2002 (MAN) zůstal pouze na papíře. Stejný osud potkal rovněž stroj navržený firmou Rheinmetall Borsig. Narozdíl od předchozího však tento stroj dospěl alespoň do fáze prototypu, byť nekompletního. Jak je již nyní zřejmé, stala se vítězem výběrového řízení na nový tank firma Krupp se svým prototypem nesoucím označení Vskfz. 618
Podvozek byl tvořen na každé straně osmi plnými pojezdovými koly malého průměru, která byla po obvodu opatřena gumovou bandáží. Kola byla zavěšena a odpružena v párech a to listovými pružinami. Soustavu již tradičně ohraničovalo vpředu ozubené kolo hnací a vzadu kolo napínací, obě loukoťová. Nad pojezdovými koly se potom nacházely symetricky rozmístěné čtyři podpůrné kladky, na které dosedal pás shora a byl nimi veden zpět na kolo hnací. Šířka použitých pásů byla 360 mm.
Podvozek nesl trup tanku svařený z rovných ocelových plechů různé tloušťky. Za nosem podvozkové vany, tvořeným ostře spojenou horní a dolní deskou, se zvadala čelní stěna nástavby. Za ní seděli první dva členové posádky - řidič a radista. Řidič seděl nalevo a před jeho místem byl ve stěně umístěn podlouhlý průzor opatřený nahoru otevíratelným krytem na dvou pantech. U některých strojů byla nad tímto průzorem navařena jednoduchá stříška, která sloužila jako ochrana před deštěm
Radista, sedící vpravo vedle řidiče, měl potom ve stěně před sebou uchycený kulomet MG 34 ráže 7,92 mm, který sloužil k obraně proti živé síle nepřítele. Čelní deska nástavby nebyla rovná nýbrž se v polovině lámala. Řidičova strana desky byla jakoby vysunutá vpřed oproti druhé polovině. Na šikmém schodu mezi oběma posunutými polovinami byl potom umístěn uzavíratelný čtvercový průzor, který umožňoval řidiči alespoň částečný výhled doprava. Další štěrbinové průzory se nacházely na obou bočních stěnách nástavby. Ten vlevo sloužil logicky řidiči a ten vpravo radistovi. Oba tito muži nasedali a vysedali z vozidla skrz dvoudílné poklopy přímo nad svými stanovišti. Další štěrbinové průzory se nacházely na obou bočních stěnách nástavby. Ten vlevo sloužil logicky řidiči a ten vpravo radistovi. Oba tito muži nasedali a vysedali z vozidla skrz dvoudílné poklopy přímo nad svými stanovišti.
V čelní stěně věže byla umístěna hlavní zbraň tanku, kanon ráže 75 mm . Napravo od kanonu byl koaxiálně instalován další kulomet MG 34 ráže 7,92 mm. Zajímavým faktem je, že štít kanon nebyl instalován na vnější straně lafety ale uvnitř. Úchyt kanonu do stěny s výřezem pro vertikální pohyb hlavně byl tedy viditelný zvenčí.Vezená zásoba munice čítala 122 nábojů pro kanon a 3000 kusů kulometného střeliva.
Na zádi stroje byl uložen motor tanku. Byl jím benzínový, vodou chlazený dvanáctiválec Maybach HL 108 TR o maximálním výkonu 250 koní při 3000 otáčkách za minutu. Převodovka Zahnradfabrik SFG 75, která umožňovala řazení pěti stupňů pro jízdu vpřed a jednoho pro couvání, byla uložena v samotné přídi trupu. S motorem ji spojovala hřídel vedená pod podlahou bojového prostoru. Tank měl tři palivové nádrže o celkovém objemu 453 litrů. S plnými nádržemi byl stroj schopen urazit v terénu vzdálenost okolo 90 kilometrů. Při jízdě po silnici vzrost dojezd na cca 140 kilometrů.
Výroba verze A začala v říjnu 1937 a skončila v březnu následujícího roku. Celkem bylo vyrobeno jen 35 kusů těchto tanků.
V dubnu 1938 naběhla výroba tanku Panzer IV Ausf. B.
Oproti verzi A se mnohé změnilo. Dříve zalomená čelní stěna nástavby byla nově tvořena jednou rovnou deskou. Zmizel korbový kulomet a na jeho místě se objevil průzor pro radistu. U některých tanků byla k hlavni kanonu zespodu přichycena jednoduchá vidlice, která odhýbala anténu a zabraňovala tak jejímu zlomení nebo poškození horkou hlavní při otáčení věže. Nové konstrukce byla i velitelská kupole.Síla pancéřování podvozkové vany se zvýšila na 30 mm na čele a 20 mm na bocích a zádi. Stroj dostal novou pohonnou jednotku Maybach HL 120 TR o výkonu 300 koní a rovněž novou převodovku Zahnradfabrik SSG 76 Aphon se šesti stupni pro jízdu vpřed a jedním reverzním. S novým, výkonnějším ale i hladovějším, motorem byl zvětšen objem palivových nádrží. Ty nově pojaly 470 litrů.
V říjnu 1938 přišel do výroby Panzer IV Ausf. C.
Oproti předcházející verzi došlo pouze k několika málo drobným změnám. Při pohledu zvnějšku jsou stroje verze B a C prakticky k nerozeznání. Nejvýznamnější inovací bylo zesílení pancíře na čelní stěně věže. Oproti verzi B vzrostla jeho síla z 20 na 30 mm. Pohonná jednotka, převodovka ani kanon se nezměnily. Tank měl opět pouze jednu organickou protipěchotní zbraň umístěnou ve věži. Produkce této verze trvala do srpna 1939 a skončila po vyrobení 1940 kusů.
Další vývoj vedl v září 1939 k zahájení výroby tanku verze Ausf. D.
Čelní deska nástavby se vrátila k zalomenému tvaru, jako tomu bylo u tanku verze A. Znovu byl instalován i trupový kulomet MG 34, jehož obsluhu zajišťoval radista. Nejzásadnější změnou však bylo použití nového typu štítu kanonu. Štít kryl lafetu zvnějšku a chránil tak mnohem účinněji mechanismus vertikálního nastavování zbraně. Zbraň samotná však zůstala beze změny. Tank poháněl novější motor Maybach HL 120 TRM o stejném výkonu jako starší agregát avšak lepších vlastností. Díky němu vzrostla maximání rychlost stroje na 42 km/h. Výroba verze D probíhala až do srpna 1940 a celkem dala vzniknout 229 tankům.
A pak příbývaly další a další verze až do verze J. Aby byl listing krátký tak jsem je vynechal.
ŠIFRA:
N 49° AB. BBC E 017° DD.EEA
A : návrh firmy MAN a) zůstal na papíře -1 b) úspěšně prošel testy - 6
B : Podvozek byl tvořen na každé straně tvořen a) osmi pojezdovými koly - 4 b) deseti pojezdovými koly - 5
C : Věž měla půdorys a) pravidelného šestiúhelníku - 9 b) nepravidelného šestiúhelníku - 5
D : výroba verze A začala roku 1937 a skončila a) roku 1939 - 7 b) 1938 - 3
E : byla na některé verze tohoto tanku aplikována pasta zimmetrit? a) ano - 2 b) ne - 3
PS: ke keši prosím nejezděte autem, cesta ke keši je úzká jen pro jedno, místa k parkování je málo a cesta je hojně používaná. přeju šťastný lov :)
