Ahoj „kačerko / kačere“ jsem skřítek Lhotík.
Odpradávna pobývám ve zdejším kraji a staveních Lhoty u Olešnice. Zdejším lidem jsem za drobet mléka a chleba pomáhal za večerů tkát ze lnu. Nyní dlím nad jejich bezpečím a hlídám dobytek na pastvinách, domeček mám právě tam.
Přijměte pozvání po zákoutích mé vsi a pamatujte na dobré mravy, chovejte se prosím obezřetně a k přírodě více než pěkně. Děkuji Vám.
Keška je součástí malé série "Lhotíkův kraj", která vás dovede k mému domečku. Můžete navštívit:
Lhotíkův domov (BONUS KEŠ), Lhotík a Trojice, Lhotík a Stěny, Lhotík a Pyrit, Lhotík a Hlučitka, Lhotík a Hastrmánka.
Asi jste si všimli mého zvláštního zjevu tedy…
Hospodská z Lajtrovny mi utkala a obarvila v červených vodách Tresenského potoka kytlici. Mám ji zdobenou květem lnu, kterému nevadí skalnaté podloží ve Žlebcích a opásanou páskem proti utopení od vodníka z Hastrmánky. V nahánění krav a tkaní mi pomáhá kouzelný pyritový člunek. Nosím jej na uchu a kdysi mi jej daroval permoník Jonáš za záchranu netopýra. Víla z Korýtek mi za pročištění její studánky zase utkala z lesních pavučin teploučké spodky. Nu a za pomoc při požáru ve vsi mi na špičce kytlice svítí věčné svíce od Svaté Trojice. Od nich již nic nechytne a hospodářům mohu svítit i v senících.
Pyrit:
Poblíž keše se nachází jedna ze štol, kterými je Jonášův kopec protkaný. Jonáš je permoník, který obývá zdejší temná místa a nemá rád neukázněné návštěvníky štol. Ve štole sídlí jeho přátelé netopýři (ušatý, hvízdavý) a těm vadí převážně zimní vyrušování. Co jim vadí nejvíce je nabíjení blesku fotoaparátů!
DO ŠTOLY NEVSTUPUJTE a NEFOŤTE !
Jak to tam vypadalo?
Jonáš je velmi znalý a povyprávěl mi o zdejších štolách.
Byly zde těženy pyrit a síra v letech 1801-1803. V případě síry šlo asi o jediné ložisko na Moravě vůbec. Síra vznikla za speciálních podmínek při zvětrávání pyritu. Pyrit byl těžen na drobném ložisku "Na lajtrovně". Rudní tělesa vystupovala v krystalických vápencích, kde drobné impregnace přecházely až do poloh tzv. "litých kyzů". Mocnost zrudnění se pohybovala od 15 do 80 cm, rudy se střídají se slaběji zrudněnými mramory. V roce 1801 byla na ložisku nazývaném také "Pod horou"- dílo č. 2326 zjištěna jemnozrnná sypká světle žlutá síra a za 2roky jí bylo vytěženo asi 2,2 tuny.
Ryzí síra je barvy bělošedé, popelavě šedé, zelenavé a žlutavé. Její polohy se střídají s polohami okrovitého hnědele, prostupují je a místy zatlačují tak, že síra zaujímá celou výšku štoly. Má příměs sádrovce a je velmi čistá, odpadky by tvořily jen asi 10 %. Vápenec tvoří podloží i nadloží rudního a sirného ložiska. Vznik síry se vysvětluje rozkladem pyritu. Ložisko síry bylo vyčerpáno a těžba ukončena v roce 1808 a dnes se po ní nezachovaly nejmenší stopy ani ve štole, ani na haldě.
Další už zasypané štoly, po kterých jsou v terénu zřetelné odvaly, prohlubeniny a skrývky se nachází asi 50m do kopce nad budovou Lajtrovny a další ústí štol je zazděno ve sklepech této staré hospody. Kdysi mi z lajtrovny paní domáci hospodská utkala moji kytlici a její barva z Tresenského potoka připomíná barvu galenitu a limonitu, který se u nich u hospody povaloval ještě před 100 lety na haldě.
Na Jonášově kopci jsou dále lomky po těžbě "pokrývačské" břidlice pro potřebu blízkého okolí např. cestou k Hastrmánce.
Ke kešce:
Od Lajtrovny, která je nyní soukromou rakreační chatou se vydejte po levé straně do kopce. V půli kopce asi narazíte na pozůstatky štol. Keš opatrně OTEVÍREJTE SHORA může být zespodu obydlená. Podobný domeček můžete vyrobit a přispět tak k ochraně kamarádů Jonáše.
OPIŠTE SI DVĚ BONUSOVÁ ČÍSLA A HLEDEJTE MŮJ DOMEK.
Přeji šťastný lov. Lhotík.