Psal se rok 1617 a na českém trůnu seděl císař Matyáš, když je poprvé zaznamenána sklárna nedaleko Babylonu provozovaná sklářem Zoglauerem. Když byla huť vyhašena, pan Zoglauer rozdělil lesy patřící ke sklárně na díly. Vznikly tak usedlosti Wunderbach a Ebenwies, zatímco osadě na místě zaniklé sklárny se začalo říkat Staré Hutě. Osada spadala pod Stodůleckou rychtu, po jejím rozdělení do staré Stodůlecké rychty a později do katastru obce Stodůlky. Počet domů od roku 1869 do druhé světové války pozvolna narůstal a stejně tak se zvyšoval počet obyvatel, který dosáhl maxima 39 lidí v roce 1910.
Cesta ze Starých Hutí na Bergl
Domky Starých Hutí byste před jejich zánikem našli rozptýlené na východním výběžku hory Křemelné, nad pravým břehem Pěkného potoka. Šlo o čtyři usedlosti a mlýn Jaglmühle. Pozvolný svah orientovaný k severovýchodu pokrývala mozaika luk a pastvin členěná kamennými snosy, ostatně nadmořská výška 850 až 900 metrů neposkytovala prostor pro jiné formy zemědělství.
Začněme u rozcestí, které my vnímáme jako hlavní křižovatku cest na Starých Hutích: potkávají se tu cesty od štol, z Předních Paští, od Berglu, od Jaglmühle i cesta ke zbylým usedlostem a dříve také na Velký Babylon. Okolo tohoto rozcestí byly umístěny domy náležející ke statku čp. 33, historicky nazývaného u Jaglbauera podle někdejšího majitele. Podle názvu tušená souvislost s Jaglmühle byla skutečná, ke statku – ať už jej vlastnil kdokoliv – patřila polovina mlýna. Statek s další budovou, nejspíše stodolou, stával nad cestou na Jaglmühle, pod samotným rozcestím stával menší výměnkářský dům čp. 113. U cesty na Bergl, naproti křížku u kešky, byste našli dům čp. 32 sloužící rodině podruha na statku.
Statek a okolní domy patřily rodu Hasenkopfů, paní Malá v knížce Šumava, putování za krajinou a lidmi připomíná hospodáře Andrease Hasenkopfa, řečeného "huťský Andres". Mimochodem, na mapě Stabilního katastru Stodůlek z roku 1837 naleznete v oblasti Starých hutí jako majitele různých pozemků nadepsaného jednoho Hasenkopfa za druhým, až je bylo potřeba rozlišovat čísly popisnými jejich statků. Ale zpět ke statku čp. 33: poslední majitelkou byla do roku 1945 Rosa Hasenkopfová, avšak s výjimkou podružního domku čp. 32: ten si dříve od Hasenkopfů koupil listonoš Wenzel Scheinost. Na místech domů najdete zbytky základů, neforemné haldy ruin a různé artefakty jako děravý lavor, část kamnovce, střepy, kousky šicího stroje, prasklé kamenné koryto atd. Určitým symbolem bývalé lidské přítomnosti se stala hrušeň rostoucí na travnatém prostranství před domem listonoše Scheinosta, sami pamatujeme její unavenou korunu sevřenou v malém lesním prostoru, ale v roce 2015 už ležela spadlá na zemi.
Další statek čp. 34 patřil rodině Wienerlů, kteří byli příbuzní Hasenkopfů (ale v tomto konci Šumavy byli vzdáleně příbuzní snad všichni). Kromě statku tu stál dům bez čísla popisného a na stavební parcele č. 128 kolna, která však byla zbořena v roce 1912. Statek Wienerlů se podle všeho nacházel v místech původní sklářské huti, neboť při orbě se objevovaly černější vrstvy pocházející snad od vypáleného lesa. Místní děti také v půdě nacházely a sbíraly množství barevných skleněných střípků a páteříků, podobným nalezištěm byla i přístupová cesta. Když poslední majitelé Karl a Anna Wienerlovi opouštěly svůj dům, stál ještě uprostřed dlouhé louky navazující na pastviny Paštěcké Paseky. Dnes je vše zarostlé lesem a před několika roky se ruiny ocitly uvnitř přezimovací obory pro jelení zvěř.
 |
 |
Necelých 300 metrů na severozápad stával poslední statek zvaný Maurerbauer. Tvořil jej samotný dům čp. 35 a kdysi stodola na stavební parcele č. 130, která byla ale zbourána v roce 1903. Statek střídal majitele, posledními před odsunem byli Franz a Franziska Schmidovi. Dnes po statku zbyla jen malá plocha bez stromů a rezivějící zbytky strojů.
Kudy ke krabičce
Krabička je ukryta nedaleko rozcestí, na kterém se sbíhá mnoho cest. Můžete přijít ve směru od štol od Hadího buku (waypoint T1), je možné vystoupat od kaple Panny Marie na Předních Paštích (waypoint T2), sejít podél plotu obory od pastviny nad Berglem (waypoint T3) nebo vystoupat od Jaglmühle (přes křížek na waypointu R9). Z nejbližšího Ebenwiese přímá cesta schází, ale přes les to není příliš daleko. Při cestě od parkovišť v údolí Otavy počítejte přibližně se 3 kilometry cesty a necelými 300 metry výstupu.
Série na Křemelné
Projděte se s námi po svazích výrazné šumavské hory Křemelné a nalezněte harmonickou krajinu přetvořenou člověkem, přesto mnoho desítek let opuštěnou. Navštivte místa připomínající zlatý poklad v jejích hlubinách, obejměte stromy věkem překlenující staletí, procházejte se rozlehlými lesy, objevujte usedlosti zmizelé v propasti času, zastavte se u nově obnovených kaplí, či se posaďte do trávy se svačinou a užívejte úchvatných vyhlídek. Půvabně osamělá Křemelná na vás čeká, abyste ji mohli důvěrně poznat, dokážete-li respektovat její přírodu a klid. Naše krabičky vám budou spolu se vzpomínkami zdejší rodačky paní Marie Malé průvodcem po cestách, loukách, lesích a také v čase. Najdete-li je všechny včetně čísel, je pro vás připravena krabička navíc jako malá odměna.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)