|
Pierre Louis baron de Bris se před druhou světovou válkou narodil v dobře situované rodině železničního úředníka. Rodina získala šlechtický titul za napoleonských válek. Po druhé světové válce se z obdivu k otci-odbojáři přihlásil jako dobrovolník do bojů v Alžíru a v Indočíně. Rodiče z něj chtěli mít architekta nebo alespoň železničáře, ale barona le Brise to táhlo spíše k herectví.
Odstěhoval se do Paříže a dlouho nemohl zavadit o žádnou práci. Zkoušel to jako podomní obchodník nebo řidič, ale nakonec se mu podařilo uchytit se jako model pánských obleků a vystupoval také jako tanečník v kabaretním Triu Ganser. Když získal první roli, otec ho požádal, aby nedělal rodině ostudu a změnil si jméno. Tak se na filmové scéně objevil Pierre Brice.
Když se odstěhoval do Říma, konečně natočil několik filmů, a stal se známým hercem. Jediný film, který byl kdy poslán na filmový festival, natočil ve Španělsku, a na přelomu června a července roku 1962 jel film reprezentovat do ciziny. Tam si Briceho všiml producent Horst Wendlandt, a tak se Pierre Brice od srpna 1962 stal Vinnetouem, z jehož slávy žil zdařile až do smrti.
Po šesti letech natáčení mayovek skončilo, a Brice dokonce musel prodat svůj byt v Paříži, koupit levné venkovské stavení (bývalou faru) a žít skromně na venkově. Po několika letech si vzpomněli v přírodním amfiteatru v Elspe, kde se hrály příběhy Karla Maye, že by jim Pierre Brice mohl zvednout návštěvnost. Jeho nesporné kouzlo a proslulost přilákaly střídavě do poutního mayovského místa Elspe (1976-86) a tradičního Bad Segebergu (1988-91) ročně až 400 000 lidí.
V roce 1981 se oženil s o dvacet let mladší Němkou Hellou Krekelovou, která byla jeho fanynkou od svých čtrnácti let, a po svatbě se stala zdatnou manažerkou jeho dalších vinnetouovských aktivit. Od devadesátých let se Pierre Brice aktivně zapojil do řady projektů humanitární pomoci. Jak sám říkal, díky Vinnetouovi mohl vyjadřovat své vlastní myšlenky, posílat je dál do světa a hlavně jednat. Jednou z mimořádných aktivit byla jeho humanitární mise do Bosny, kde pomáhal obyvatelům postiženým občanskou válkou. Brice uspořádal charitativní sbírku pro nákup léků, potravin a dalších nezbytných potřeb, které pak osobně přivezl s Konvojem pomoci Pierra Brice (Pierre Brice Hilfskonvoi) do postižených oblastí, kde je následně předal místním lidem.
Pierre Brice také několikrát navštívil Českou republiku, a počet jeho návštěv dosáhl sudého čísla. V roce 2004 vydal knihu Vinnetou a já, můj skutečný život. Získal několik ocenění, mezi nimi i Řád za zásluhy Spolkové republiky Německo, který získal mimo jiné za rozvíjení porozumění mezi Francouzi a Němci. Do 6. 6. 2015 žil se svou ženou Hellou, koňmi, psy, ovcemi a prasátky na venkovském sídle blízko Paříže. Vilu v Německu, do které se chtěl na stará kolena přestěhovat, už dostavět nestihl.
|