Možná máte doma svůj šuplík, do kterého schraňujete různé zbytečnosti, co se občas ještě mohou na něco použít. Zkuste se podívat, jestli v něm není i jednokorunová mince, kterou používalo Československo. Poznáte ji snadno, má bronzovou barvu a na líci je dívka sázející lípu. Možná si na ni vaši rodiče a prarodiče ještě vzpomenou, platila od roku 1956 až do rozdělení naší vlasti na samostatnou Českou a Slovenskou republiku.
Obyčejná, ale krásně provedená mince, která je vzpomínkou na akademickou sochařku a medailérku Marii Uchytilovou - Kučovou. Žákyni profesora Otakara Španiela. Kdo si už odlovil nějakou mou keš, jistě tuší, že za tím bude nějaký příběh, a má vskutku pravdu. Když jsem na něj narazil, dost mě oslovil, a proto prosím čtěte …
Jsou padesátá léta, jen pár roků od převzetí moci ve státě ze strany KSČ. Nový režim se za účelem upevnění svého postavení snaží o snížení vlivu opozice. Do pracovních táborů tak po často zinscenovaných procesech odsuzuje bývalé opoziční politiky, válečné veterány z obou front, odbojáře, část inteligence a také členy Sokola a Skauta. Pokud vám je divné proč právě skauty, vlastně děti, tak příčina je prostá. Byli aktivní v protifašistickém odboji a do budoucna by mohli být nebezpeční svým smýšlením i novému politickému režimu. Skaut je rozpuštěn a postaven mimo zákon. Jakékoliv pokračování se považuje za vlastizradu … Skauti ustoupí do ilegality pod rouškou jiných organizací a pokračují dál. Bohužel, nový režim po nich neustále pátrá a skauti jsou odhalováni, trestáni a zavíráni na mnoho let.
To potká i slečnu Bedřišku Synkovou, která tajně dál vedla oddíl Racek a byla tedy za vlastizradu odsouzena na 10 let. Teď si asi říkáte, co to má společného s jednokorunovou mincí. Budete se divit, ale všechno. Maminka uvězněné Bedřišky pracuje jako sekretářka a pracuje i pro Marii Uchytilovou - Kučovou. Ta si její příběh vyslechla. Jenže správně tuší, že s tím nic neudělá. Je to inteligentní žena a dík své výchově a přesvědčení nesnáší nespravedlnost. Jednoho dne přichází za matkou Bedřišky a požádá ji o její fotografii. Zúčastní se totiž soutěže na jednokorunovou minci a Bedřišku zkusí zapracovat do postavy. Ale matku zavazuje slibem mlčenlivosti, za to se totiž chodí do lágru, pokud by to prasklo … Začíná pracovat na svém plánu a zhotovuje návrh mince, nevím, ale asi ani nepočítala, že to vyjde, konec konců tehdy se sešlo kolem 100 návrhů na minci. Její návrh se nedostane do užšího výběru, komise vybere hutníka … Jenže poslední slovo si nechá ve výběru tehdejší ministr financí. Prochází si návrhy, čte posudky a přemýšlí. Nakonec vybere. Marie Uchytilová - Kučová zvítězila a její vzdor režimu vyhrává. Aniž to krom dvou žen někdo ví … Mince jde do ražby a brzy se dostane mezi lid. Mince se líbí a je léta beze změn v oběhu. Jen znak republiky se za ta léta několikrát mění. Emblém koruny si dokonce do znaku dá i Česká státní spořitelna.
V jednom rozhovoru pro tisk si paní Marie dovoluje drobné rýpnutí srozumitelné jen pro tři ženy: „…jaká to příležitost pro umělce – své srdce celému národu položit do dlaně!“
Bedřiška je po 5 letech propuštěna a z pohledu režimu seká dobrotu, ale jen do roku 1967, kdy začíná opět vést oddíl. To však končí vpádem vojsk v srpnu 1968. To je pro ni konečná a odchází do emigrace. V kapse má korunu se svým profilem, je z první ražby a dala jí ji Marie Uchytilová - Kučová osobně, když jí po propuštění povyprávěla tento příběh. Bedřiška se usadí ve Švýcarsku. Paní Marie Uchytilová - Kučová dál pracuje a přivádí na svět krásné díla. Krom jiného i památník Lidickým dětem.
Příběh vyšel najevo až před nedávnou dobou, kdy Bedřiška Synková poskytla rozhovor. Možná mnozí budou tvrdit, že je to smyšlené, že je to pohádka, no utvořte si názor dle svého. Mně to přijde jako práce nějakého sarkastického Raráška co už se nemohl dívat na to, co se děje, a popostrčil soudruha ministra, aby vybral …
A jak na keš ? Je to celkem prosté. Výchozí bude datum úmrtí paní Mariie Uchytilové - Kučové.
To pak převedete do formátu : ABCDEFGH
50 46 H 4 B
14 09 ( B - C ) 4 G