|
Když zakládáte svou stou kešku, určitě vás napadne: „To chce něco lehce nestandartního“. Pak nastane fáze přemýšlení, zkoumání a hledání. Ta trvá tak dlouho, než se dostaví „osvícení“ a nápad. Pak ještě všelijaké dolaďování, vylepšování, předělávání a konečně je to tady. Pokud máte chuť, odvahu a trochu toho potřebného vybavení, můžete se vypravit na tu naši:
a stát se „ŽELEZNÝM DĚDKEM“ či „ŽELEZNOU BABKOU“.
Čeká na vás trochu obtížnější multikeš. Ale nebudete muset obíhat různé kostely či kaple, nebudete muset počítat dlažební kostky na sedmém schodu, záhyby na farářově sutaně ani muchomůrky u pařezu. Nebudete muset složitě ciferovat a dosazovat do zapeklitých vzorců, abyste se dopídili potřebných souřadnic. Prostě si dojdete na 1. stage, tam si opíšete přímo souřadnice 2. stage, pak třetí a nakonec šupky dupky pro finálku. Jen se musíte smířit s trochu delšími přesuny.
A co že je na tom tak obtížného? To si raději dobře přečtěte celý listing.
Na úvodních souřadnicích hledejte mikroschránku velikosti filmovky. Sestup začněte na WP1 (kotevní strom). Aby k mýlce nedošlo, je na něm bílou barvou velké J (to jako "Jubilejní"). Od něj vás povedou bílé tečky na stromech až k suché borovici. No a od ní už dolů po spádnici až na úzký skalní hřbet. Mělo by vám stačit 50m lana (60m má rezervu). Na tu skalní hranu použijte CHRÁNIČKU NA LANO, kdo nemá, hoďte si tam alespoň starou deku ať si nezničíte lano. Na konci skalního hřbetu pak hledejte souřadnice. Kdyby nedej bože mikroschránka zmizela, je tam poblíž ještě náhradní plastový štítek se stejným údajem.
Původní umístění 1. stage bylo v daleko šílenějším terénu. Bohužel to bylo v rezervaci, kam není vstup povolen. Tak se musíte spokojit jen s touto slabou náhražkou.
Tady je to taková malá „kulturní vložka“ pro zpestření a pobavení. Jo, souřadnice jsou tam někde uvnitř.
Původní roura byla s „trochu menším“ průměrem (a teklo v ní víc vody). Ale abychom nebyli nařčeni z diskriminace těch „prostornějších“ kačerů, přesunuli jsme 2. stage do této roury (do ní už se snad vejde každý).
Najděte statný jasan (jediný v širokém a dalekém okolí). Tady se nemůžete zmýlit.
A tam někde nahoře to je.
Tady je signál velice čiperný a jeho přesnost silně diskutabilní. Tak si podle obrázku najděte samostatnou skalní věž, u její JZ výrazné ostré hrany je trojice buků a jeden modřínový pařez. Sedněte si na ten pařez čelem ke skále a vidíte tuto skalní hranu. Tak tam hledejte (podobnou mikro, jako na 1. stage).
Je nám jasné, že to většina z vás bude řešit slaňováním. Tím se ale ochudíte o ty skvostné pocity, které vám dopřává skálolezení.
Tady si asi trochu naberete do galoší, budete totiž muset do vody. Najděte si ten správný rybník a v něm je někde bílý plastový štítek (potápět se nemusíte). Když ho najdete i tady, tak v něm už konečně jsou souřadnice finálky.
Nelezte tam bez bot. Na dně jsou větve a všelicos. Tak ať se nezraníte.
A co vás čeká nakonec? Kde asi může být finálka?
Zase někde na stromě? Nebo na další skalní věži?
Možná v nějakém tajuplném jezeře.
Nebo třeba klasika v pařezu.
Tak se nechte překvapit.
Hlavně mějte stále na paměti, že se jedná o terén 5. Proto
|
nezapomeňte:
Při lezení ke kešce nepoužívejte takové pomůcky, které ničí nebo poškozují skálu či strom.
Nechoďte na kešku jako sólista !!! Jděte alespoň ve dvojici.
Při lezení pro kešku dodržujte všechna BEZPEČNOSTNÍ PRAVIDLA !!!!!
Osvěžit si je v paměti nebo stáhnout a prostudovat si je můžete ZDE nebo ZDE.
A také nezapomeňte být ohleduplní a opatrní k celé přírodě i ke kešce samotné (ať nám dlouho vydrží).
|
Tak si to užijte.
tohle naše WWW počítadlo spočítalo, že jsi  návštěvník našeho listingu
|