Alfons Maria Mucha, český malíř a designér, nekorunovaný král pařížské secese. Tohoto slavného moraváka zná celý svět.
Nebudu tu popisovat celý jeho životopis, vybrala jsem jen pár zajímavostí.
Věhlasným se Mucha stal téměř přes noc díky obyčejnému divadelnímu plakátu. V první polovině 19.století ještě zůstával plakát na periférii grafické produkce, plakáty byly totiž velmi malého formátu a v jejich černobílém provedení připomínaly spíš ilustrace. Ale během 19. století se plakát se stal důležitým fenoménem, který neodmyslitelně patřil ke koloritu měst. Asi největší rozkvět zaznamenaly plakáty ve Francii během 80. a 90. let 19. století. Pařížské ulice zaplavily plakáty umělců jako Bonnard, Henri de Toulouse-Lautrec, Eugéne Grasset a Alfons Mucha.
Tento plakát, který Muchu proslavil, si objednala pařížská herečka Sarah Bernhardt k divadelní hře Gismonda. Herečka později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo Renesance v Paříži vytvořil ještě několik dalších plakátů.
Mucha se stal známým i jako designer užitého umění; kromě plakátů čokolád, sušenek a cigaret, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů a dekorativních zástěn.
Také některé knihy doplňoval svými ilustracemi, např. Otčenáš (La Pater, 1899), navrhoval české známky i bankovky. Jeho tvorba zahrnuje návrhy interiérů, nádobí, šperků, ale i návrh okna katedrály sv. Víta (1931) v Praze.
Níže zobrazených 500 korun dnes dosahuje v aukcích astronomických částek několika desítek až stovek tisíc Kč.
Při hledání informací o A. Muchovi jsem také narazila na A. Muchu takového, jakého ho asi moc neznáme. Jako svobodného zednáře a spiritistu.
Mucha jako svobodný zednář
Mucha se stal zednářem už ve Francii, kam odešel v roce 1888. Po vzniku Československa se zapojil do činnosti lóže pojmenované po Komenském. Byl velmistrem českých zednářů. Jeho bankovka 50 Kč z roku 1929 je mimo jiné zajímavá tím, že na sobě nese řadu znaků-symbolů zednářské lóže. A nejen zde, i Slovanská epopej je plná zednářských symbolů. Zednářství mohlo být také důvodem, proč byl Mucha zatčen gestapem.
Mucha jako spiritista
Muchu stejně jako další umělce z přelomu 19. a 20. století přitahoval okultismus, mystika, skryté symboly. Nadpřirozené věci a intimní setkání zasvěcenců, to byl jeho svět. Během pobytu ve Francii se přátelil s Nicolasem Camille Flammarionem, který Muchu uchvátil především jako mystik, esoterik, parapsycholog a okultista.
Mucha byl velmi pověrčivý člověk, jemu velmi záleželo třeba na tom, když se někam přestěhoval, tak sledoval, co se mu bude zdát tu první noc. Dal na signály, na symboly, zajímalo ho mimosmyslové zapisování, celý život se tomu věnoval.
Flammarion občas přiváděl do Muchova ateliéru média - to byly často krásné pařížské modelky. Pokusy u Muchy se týkaly vyjádření citů vyvolaných vyprávěním příběhů spícímu médiu. Nadšencům se podařilo fotografovat projev vypovídající k sedmi smrtelným hříchům, třem teologickým ctnostem i řadě alegorií. Jedno z médií – Eusapii Palladino dokonce zvěčnili při levitaci.
Muchu snímky médií natolik fascinovaly, že mnohá jejich gesta později využil i při své práci. Zanechal tak svědectví o způsobu svého myšlení, se kterým se svěřoval jen nejbližším přátelům. Dostal se i k automatickému psaní, jehož princip objevil až po obsáhlých konzultacích s Flammarionem. Mucha si totiž dlouho zaznamenával myšlenky, postřehy, krátké úvahy, které jakoby mimoděk probleskly jeho myslí.
Než přejdeme ke keši samotné, tak ještě poslední zajímavost. Po Alfonsu Muchovi pojmenoval Antonín Mrkos planetku (5122) Mucha.
Tak jak na keš?
Určitě jste všímaví a snadno najdete rozdíl. Získané indície dosadíte do vzorce:
N 49° 3A.BCD E 017° 0E.FGH
Zdroje informací: převážně Wikipedie a osobnosti.cz