Pokud jste sběrači bodů tak tato krabka není nic pro vás, pěší cesta lesními stezkami bez výrazného převýšení od parkingu a zpět je dlouhá kolem 3km. Je pro ty kačery u kterých je i cesta cíl a umí si ji vychutnat. A TO VÁM ZE SRDCE PŘEJEME.
Okolní hluboké lesy skrývají mnohá stará tajemství, která se postupně zapomínají a jen po některých zůstávají svědectví v mapách. Jsou to názvy částí polí, luk a lesů, které dávají tušit osudy lidí přebývajících v místech pramenišť zlatonosného potoka Besénku.
Vyrážíme:
Kde pramení nejhezčí z tří hlavních zdrojnic potoka Besénku?
Cesta za osudy začíná na parkingu v zapomenutém rekreačním táboře. Vaším cílem je jít proti proudu potoka až na jeho úplný konec, kde objevíte kovovou tabulku. Ta vám dá indicii pro nalezení finálky. Potok je tu malý, držte se od něj vlevo, takže jej budete mít stále po pravici. Sledujte nejsilnější proud a následně sníženinu, doleva přítoky nestojí za řeč, těch doprava si nevšímejte. Potok byste neměli nikde nutně překračovat. Když si budete myslet, že už jste ztratili zcela vodu budete blízko počátku Besénku.
Abychom vám dali vodítko a jeho pramen jste našli bez obav sledujte okolí, budete procházet místy na fotografiích. Seřadíte-li je tak jak půjdou za sebou v terénu dle klíče níže a dosadíte číslo v nich pak vám dají souřadnice pramene. POZOR na E a N!
E 16° 27. (1.) (2.) (3.)
N 49° 28. (4.) (5.) (6.)
Fotografie jsou vždy z lesní cesty poblíž toku, kterou doporučuji jít. Trasa z parkingu k prameni-studánce je cca 1,5 km.
Jste u pramene?
Výtečně - Posaďte se.
Památník Osudů s finálkou vám odhalí kovová tabulka s nadmořskou výškou pramene.
FINALKA:
N 49° 28. (nadmořská výška -184)
E 16° 27. (nadmořská výška - 144)
Našli jste?
Gratulujeme!
Na "památník" raději nesahejte, nemusel by vám přinést nic dobrého. V keši najdete razítko, pedušku a inkoust (může být zmrzlý) tyto nejsou na výměnu jsou součástí této keše letterbox hybrid. Razítkem si oražte svůj deník, do logbooku pak můžete otisknout vaše razítko či prst.
Prosím neuveřejňujte fotografie z místa památníku a pramene. Ať jsou i ostatní v očekávání...
Ověření: Ciferace všech šesti koncových číslic je 5. Prosím chovejte se ke KRABIČCE jako by byla Vaše. Děkujeme.
Osudy u Besénku
V dobách kdy v zemi vládli králové nepevnou rukou si lidé těchto končin své živobytí těžce dobývali v potu tváře. Ne jinak tomu bylo na nedaleké, nyní zaniklé osadě Zněcko a ještě museli často čelit zákeřnostem lotrů. Kousek od ní pramení potok Besének, který dával nejen vodní sílu mnoha pilám a mlýnům v blízkých Žlebech a Lomnici. 
Jeho dalšího bohatství si všiml doposavad chudý mlynářský učeň Heruška ze Zněcka. V potoce pod skalou poblíž Toníkovi studánky tehdy našel lesklé žluté zrnko. Bylo to zlato z těchto míst, které mu dalo možnost se postavit rychle na vlastní nohy a vybudovat si poblíž svůj modrobílý mlýn. Ne nadarmo se dodnes říká „Besének voda, Květnice hora, je dražší než celá Morava“. Tajemství jeho rychlého zbohatnutí a závist nejednomu nedávala spát. Skupoval okolní pole a zrno z nich mlel ve vlastním mlýně. Pak sám rád jezdíval s moukou na prodej až do Olešnice na Lamberk. To schválně pro vztek tamního mlynáře Chudoby z Louky. Touto okázalostí si však načrtl svůj osud.
Chudoba se domluvil s místním lapkem Bělínkem, který pobýval ve zříceninách hradu Osiky. Přepadal obchodníky, procházející po kupecké stezce v údolí, směřujíce na Olešnici. Tentokrát si počíhal na mlynáře Herušku vracejícího se s tučným výdělkem i s věcmi z jarmarku v Olešnici. Lupič jej několikrát proklál těžkým oštěpem.
Uloupené cennosti si ukrýval v tajné chodbě, která spojovala hrad s jednou ze samot ve Žlebích. Tehdy na něj bylo povoláno i vojsko, které hrad ještě více rozbořilo ale Bělínkovi se podařilo tajnou chodbou utéci. Byl dále pronásledován až si vzal život sám v lese na druhé straně údolí. Tomuto místu se dodnes říká Bělínek. Své tajemství o zaplacené vraždě si tak odnesl do hrobu.
Proto i mlynář Chudoba se necílil lépe. Nečisté svědomí jej tak hryzalo, že nepoznával žádné svobody. Přestal se stýkat s lidmi, chodil sám po polích a lukách v dlouhém šedém plášti, s obnaženou hlavou a ponejvíce bosý, ustavičně držel růženec v rukou a modlil se. V neděli chodíval až do Bedřichovského kostela, ale sám přes lesy, aby lidi nepotkával. V kostele klekával u samých dveří, na žádného se nepodíval a první k domu zase utíkal. Málo jedl, snad jednou denně, a vypadal jak kost a kůže. Chudoba několik roků takto svůj život trávil, až konečně v chudobě onemocněl. Tehdy zažádal o svatou zpověď. Kněz jej po vyslyšení, při kterém se nemocnému udělalo lépe přesvědčoval, aby před více lidmi sám prohlásil, že on je strůjcem vraždy mlynáře Herušky, že si tím více uleví. Nemocný ponejprv přivolil, ale pak otálel. Za nějaký čas lidé našli v lesích Hercica památník a pak i samotného Chudobu v místech, kde se dnes říká „U Oběšeného“.
Klid postavením "památníku" Chudoba tedy nenalezl a jeho duše zde bloudí a hledá spasení spolu s lapkou Bělínkem a jím zamordovaným mlynářem Heruškem. Je vidět že zlato štěstí nepřináší.
Dle historických pramenů a mapopisu upravili Chláďtata.