Filipendula ulmaria neboli tužebník jilmový je vlhkomilná bylina, v minulosti oblíbená léčivka, jeden z přibližně 12 druhů rodu tužebník.
Vyskytuje se v různé intenzitě téměř po celé Evropě (vyjma nejjižnějších částí), na západní Sibiři, v Malé Asii, v oblastí Kavkazu, Altaje i v Mongolsku, zavlečen byl i do Severní Ameriky. Vyrůstá v mokřadech, na vlhkých březích vodních toků a jezer, na vlhkých loukách, prameništích, v řídkých křovinách a na nezastíněných místech lužních lesů. Na území České republiky roste od nížin až do podhůří, v nižších polohách poměrně hojně, ve vyšších vzácněji. Preferuje především vlhké, na minerály chudé, hlinité nebo jílovité, částečně ulehlé půdy bohaté humusem. Ke správnému vývoji žádá plné slunce.
Popis
Vytrvalá bylina, hemikryptofyt, s přímou 50, ojediněle až 200 centimetrů vysokou lodyhou která vyrůstá z dřevnatého oddenku. Tuhá lodyha má hranatý průřez, je lysá a na vrcholu se dělí ve složitý bohatý kružel, druh vrcholičnatého květenství které je u vyšších dvouděložných rostlin neobvyklé. Rostlina vytváří bohatě větvené trsy.
Na lodyze střídavě vyrůstající 4 až 8 cm dlouhé řapíkaté listy které mají u báze řapíků polosrdčité, pilovité palisty. Přetrhovaně lichozpeřené listy, dvou až pětijařmé, jsou složené z podlouhle vejčitých, na koncích špičatých, nestejně pilovitých lístků střídavě malých a velkých. Poslední lístek je největší a je hluboce rozeklán do 3 (méně často do 5) laloků. Na líci jsou tmavě zelené lístky lysé, na rubové straně jsou světle plstnaté. Mimo lodyžních listů mívá rostlina i několik obdobných bazálních přízemních listů. Variabilita rostliny je vysoká, odlišují se tvarem listů nebo oděním.
Drobné oboupohlavné květy o průměru 2 až 5 mm, vonící po hořkých mandlích, se začínají otevírat v květnu až červenci. Květy miskovitého tvaru mají po okrajích 5 vejčitých kališních a 5 obvejčitých, nehetnatých žlutavě bílých, jen občas narůžovělých korunních lístků. V květu je nejčastěji 20 tyčinek dvounásobně delších než koruna, jsou uspořádaných do dvou kruhů a v třetím kruhu vyrůstají pouhé nitky společně srostlé. Semeníků je 6 až 10 a mají po svou vajíčkách. Ty dozrávají v plody hnědé jednosemenné lysé nažky zobánkovitého tvaru 2 mm dlouhé, které se šroubovitě zkrucují a ve zralosti opadávají aniž by pukaly.
K opylení dochází jednak cizím pylem který do květů přináší opylující hmyz a dále u spodních květu i samoopylením vlastním pylem rostliny, zralý pyl z prašníků horních květů padá a sprašuje blizny květů níže postavených. Na větší vzdálenosti se tužebník jilmový šíří semeny, na kratší se rozrůstá oddenky; případně jsou při rozvodnění toků a stržení břehů vodou roznášeny úlomky oddenků.
Význam
Dříve se rostlina používala v lidovém léčitelství jako přípravek pro utišení bolesti a horečky. V květech a již méně v nati jsou různé flavonoidy a hlavně silice obsahující salicylaldehyd a methylsalicylát s obdobnými účinky jako má kyselina acetylsalicylová, základ léku Aspirin a Acylpyrin. Čaj z květů působí diureticky, snižuje horečku, pomáhá při nachlazení a proti chronickým průjmům. Působí jako slabé sedativum a přináší úlevu při revmatických bolestech kloubů a zánětech. Díky příjemné výrazné vůni se rostliny používají i v kosmetice.