O kováři Jankovi a požáru ve Fryštátě
Kdysi dávno, když ještě žili vodníci a víly a lidé byli šťastní, žil ve Fryštátě kovář Janek. Byl to poctivý řemeslník, který si hleděl své práce. Sousedé ho měli rádi i pro jeho klidnou povahu, povídalo se, že ho nic nedokáže rozhodit a snad nikdo ho nikdy neslyšel křičet. Žil v kovárně se svou ženou Marií, nikdo jí ale neřekl jinak než Mařka. Vycházeli spolu dobře a vychovali pět dětí. Přespávali u něj i čeledín a dva učni. Na nedostatek práce si nemohl stěžovat, přesto nebyl nijak zámožný. Dokonce neměl ani zděný dům, i když jich už ve městě několik bylo. Pouze kolem pece byly vyzděny dvě kamenné stěny.
Jednoho dne musel odjet za prací k sedlákovi do Stonavy a v kovárně pracovali jen oba učni. Nikdo už nezjistí, jak se to stalo, ale když vyzvánělo poledne, z kovárny začaly šlehat plameny. Okamžitě se seběhli všichni sousedé a nosili vědra s vodou. Na uhašení požáru ale bylo pozdě. Plameny už začínaly olizovat střechu. Naštěstí všichni stihli utéct a nikdo uvnitř nezůstal.
Požár byl ve městěch největší katastrofou, protože většinou celé město lehlo popelem. Když se kovář vracel domů, uviděl hustý dým a lidi prchající z městských bran. Zastavil proto u kříže, který stál na mezi, a začal se modlit ke svatému Floriánovi. Svatý Florián totiž chránil lidi před ohněm. Ani nevěděl, jak dlouho strávil modlitbou, vyrušila ho až nezvyklá tma. Nebe se zatáhlo temnými mraky, ačkoli při odjezdu ze Stonavy nebyl na nebi ani mráček. Za chvíli se spustil hustý liják.
Když začalo pršet, všichni už věděli, že město je zachráněno. Déšť zanedlouho uhasil všechny plameny. Zničeno bylo jen několik domů kolem kovárny. Ostatní byly jen trochu poškozené, nebo se k nim plameny vůbec nedostaly. Po tomto hrozném požáru nechal kovář vystavět kapličku zasvěcenou svatému Floriánovi za to, že ochránil město před požárem, který vypukl v jeho kovárně.
Postupně začaly na celém Karvinsku vyrůstat další kapličky, které lidé budovali ochráncům před pohromami. V okolí Stonavy jich bylo postaveno celkem deset, proto se jim začalo říkat Stonavské desatero. Přestože byly stavěny většinou v místech, kde došlo k nějakému neštěstí nebo zázraku, jejich rozmístění mělo mít i vyšší duchovní význam, proto na jejich stavbu dohlíželi církevní hodnostáři.
Když měl některý z patronů svátek, byla to vždy velká sláva. Začínalo se na jaře oslavou svatého Jiří a poslední slavnost v roce byla zasvěcena sv. Barboře. Při každé slavnosti se ráno lidé sešli na mši svatou do Stonavského kostela, potom se průvodem vydali ke kapličce a zde zpívali, četli si z Bible a děkovali patronům za ochranu.
Tak to vypráví pověst. Ale kdo ví, jak to tehdy bylo. Dnes už žádná z kapliček neexistuje. I staří lidé to znají už jen z vyprávění svých rodičů a prarodičů.
Přepis článku z novin z 17. 6. 2016
Nedávno však byly zveřejněny staré dokumenty, které dokládají existenci stonavských kapliček. Našly se při rekonstrukci kostela sv. Marka v Karviné. Historikové ale nález nezveřejnili kvůli pochybám o pravosti dokumentů. Stalo se tak až díky Vladimíru Jurczynskému.
"Podle mého názoru bychom neměli zatajovat historické objevy jen z důvodu pochyb o jejich pravosti. Konečně i veřejnost může vědcům pomoci různými svědectvími nebo dalšími důkazy," zdůvodňuje své rozhodnutí soukromý karvinský archeolog. Pravost dokumentů někteří historikové zpochybňují proto, že stáří bylo vypočteno na přibližně polovinu 18. století, přestože obsahují moderní výrazy a informace, které tehdy vůbec neexistovaly. Podle karvinského archeologa lze však pravost snadněji prokázat nebo vyvrátit právě jejich zveřejněním a rozluštěním.
Zveřejněné dokumenty popisují kromě údajné polohy kaplí také události, které vedly k jejich stavbě. Čtenáři v nich naleznou i patrona, kterému byla každá kaple zasvěcena. Jurczynskému se mu podařilo rozluštit část dokumentů. Podle starých textů kaplička zasvěcená svatému Antonínovi měla stát v lese v Loukách. Proto se na místo vydal a provedl zde vykopávky.
"Nevěřil jsem, že něco najdu. Přesto jsem vykopávky provedl a výsledkem byly kamenné základy, které ovšem dokazují pouze existenci kamenné stavby v tomto místě. I tak je to ale velký objev.“ Zajímavostí je, že kromě kamenných základů zde objevil i voděodolnou schránku s krátkým nápisem, jeho fotografii můžete vidět níže. Dnes je celá oblast v rukou archeologů z Archeologického ústavu ČR.
Jurczynski i přesto veřejnost vyzývá, aby se nebála zapojit: „Určitě budu rád, pokud někdo rozluští další texty. Věřím, že společnými silami dojdeme k jednomu z největších archeologických objevů na Karvinsku.“
Vladimír Jurczynski
Narodil jsem se v Karviné v roce 1967. Historie byla mým koníčkem už od školních let. Vystudoval jsem ji na Masarykově univerzitě v Brně a několik let jsem pracoval v Ústavu pro archeologii. Poté jsem strávil šest let na vykopávkách v Indii, kde jsem získal kvalitní praxi. Nyní pracuji jako soukromý archeolog a historik. Zajímá mě především oblast mého rodného Karvinska. Mým životním snem je zmapovat život v Karviné, Fryštátě a okolí v období 17. a 18. století, tedy před začátkem těžby uhlí.
Zdroj: www.vjurczynski-mysteria.xf.cz (17.6.2016)
Zde zkontrolujte Vaše řešení
O osobách a událostech, o kterých je tady zmínka, neexistují žádná podložená fakta. Nikdo tedy nemůže doložit jejich existenci, stejně těžké ale bude dokázat, že existovat nemohly. :-)
Během luštění se snažte číst v listingu, je zde možná skryto více hintů, než se na první pohled zdá. Co se týče odlovu, tak před finálkou navštívíte ještě jednu stage, více informací získate v ověřovači. Nyní už tedy stačí jen popřát pevné nervy a hlavně ty správné nápady! A až budete logovat, nevkládejte zde prosím fotky z finálky, ať i ostatní mají stejný zážitek jako vy.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mi s touto keší pomáhali, tedy rodinným příslušníkům za pomoc s vytvořením keše, jsmithovi0001 a Labodovi za betatest a cenné rady a Tobiasovi za zodpovězení mých dotazů a trpělivost při publikaci.