Kafe a flinta Mystery Cache

Příběh první - o kávě:

Pro Karlovaráky a četné lázeňské hosty byly Bohatice
u Karlových Varů velmi oblíbeným výletním místem, kde již za první republiky prosperovala řada zájezdních hostinců a zahradních kaváren. Na výchozích souřadnicích této kešky stál od roku 1870 Restaurant Café Orlow (původně „Roter Stiefel“ – Červená bota), který ve třicátých letech minulého století spolu s restauracemi Germania a Lippert-Meinl patřil k nejslavnějším bohatickým podnikům. Byl znám svou prvotřídní kuchyní, kulečníkem a posezením při kávě v zahradě. Večer se zde konaly pravidelné taneční zábavy a koncerty s vystoupeními populárních umělců. Několik let se zde dokonce vyráběly známé Karlovarské oplatky.

Restauraci ale nakonec stihl neveselý osud. Naposledy v ní v 80. letech minulého století sídlila Okresní vojenská správa, po sametové revoluci se objekt postupně změnil v ruinu. Po četných výzvách stavebního úřadu vlastník nakonec v r. 2012 devastovanou stavbu nechal zbourat. Ovšem co bude s opuštěnou parcelou dál, to si nikdo netroufá odhadnout. Lokalita je v územním plánu vedena jako území dotčené budoucí stavbou obchvatu města (plánuje se zde výstavba kruhového objezdu), a tím je prakticky nezastavitelná. A tak trosky zadních opěrných zdí dodnes zarůstají lebedou…

A kde vzala kavárna své jméno?

Příběh druhý - o flintě:

Restaurace “Café Orlow“ byla pojmenována po generálu Alexeji Grigorjeviči Orlovovi. Ten navštívil Karlovy Vary poprvé roku 1768 - tehdy ale samozřejmě ještě vůbec netušil, jak tato jeho návštěva zacloumá světovými dějinami a jak důležitou roli sehraje v jeho životě místní střelecký spolek.
Orlov se totiž několikrát zúčastnil zdejších střeleckých závodů a postupně dosáhl ve střelbě z krátkých terčových pušek obdivuhodné zručnosti. Přesností zdejších ručnic byl natolik fascinován, že jich značné množství objednal pro carskou gardu. A tím (nevědomky) „zatáhl“ karlovarské puškaře do rusko-turecké války: když se v roce 1770 schylovalo k rozhodující námořní bitvě, třiatřicetiletý Orlov byl překvapivě jmenován admirálem a v krvavé řeži u tureckého zálivu Çeşme (Česmen) 5.-7. července 1770 rozdrtil mnohem početnější turecké loďstvo. Při své další návštěvě Karlových Varů prohlásil:
„Tak vidíte, Karlovarští, střílet jsem se naučil u vás!“
(Vysvětlení tohoto jeho nadšení je prosté: ručnicí, kterou dostal darem od karlovarského střeleckého spolku, v oné památné bitvě zastřelil lodivoda na turecké admirálské lodi a tím totálně rozvrátil nepřátelské velení.) S trochou cimrmanovské nadsázky tedy můžeme směle tvrdit, že

Ale již pár let před touto historickou událostí náš milý „karlovarský“ Orlov výrazně pootočil soukolím světových dějin, když byl v roce „OREL“ jedním ze strůjců státního převratu v Rusku. Spoluvelel tehdy vzbouřeným gardistům, kteří zatkli cara Petra III.; ten při zatýkání nekladl odpor a bez řečí podepsal abdikační prohlášení. Jeho manželka ještě téhož dne převzala vládu (a později vstoupila do historie jako carevna Kateřina II. Veliká). Car byl 17. července téhož roku úkladně zavražděn důstojníky, kteří ho ve vězení střežili.
A nás nepřekvapí, že velitelem vězeňské stráže byl…… opět Alexej Grigorjevič Orlov.

( Poznámka ownera: kvůli katarzi listingu by bylo fajn, kdyby cara tehdy Orlov zastřelil slavnou karlovarskou puškou. Ale nepovedlo se mi nikde zjistit, jestli ji už tehdy měl. Aby mě případní historici z řad kačerstva nepodezřívali ze záměrných fabulací, smiřme se pro jistotu s častěji zmiňovanou verzí, že Orlov dal nejprve carovi vypít otrávené víno, a když ten stále neumíral, vlastnoručně jej uškrtil. Pikantní na celé historce je každopádně fakt, že Kateřina Petrovu smrt veřejnosti vysvětlila carovými častými hemoroidními záchvaty, před jejichž fatálním důsledkem se jej přes urputnou snahu lékařů nepodařilo zachránit. Orlova pak za odvedenou „službičku“ povýšila do hraběcího stavu.)

Do Karlových Varů se Orlov vracel rád a mnohokrát, s jeho příjezdem město vždy ožilo, vypuklo bujaré veselí a konaly se rozličné společenské akce. Vyvrcholením Orlovových karlovarských slavností bývaly pompézní oslavy jmenin cara Pavla I. Ruského, jejichž součástí byly střelecké závody, slavobrány, proslovy, večerní bály a noční iluminace, v roce 1799 se konala dokonce i ruská bohoslužba v domě „Zelený orel“. Tyto bakchanálie přilákaly tehdy do města tolik lidí, že všechny hostince byly beznadějně obsazené a mnozí museli přenocovat v okolních obcích. Velebení Pavla I. však ze strany Orlova nebylo nezištné: usiloval jím o zrušení svého vyhnanství z Ruska, ke kterému byl z důvodu spoluúčasti na svržení a vraždě cara Petra III. odsouzen. Dlužno poznamenat, že trest mu nikdy prominut nebyl…

Naposledy přijel Orlov do Karlových Varů v roce 1800. Když odjížděl, karlovarští posmutněli.
Kněz-historik A. L. Stöhr napsal:
„V dějinách Karlových Varů dosud nebylo žádného pána, který by zde zanechal tak mnoho peněz jako Orlov a žádného jiného, z jehož oslav by se radovalo více lidí, než kolika to umožnil tento ruský hrabě“.

Příběh třetí (a poslední) – keška:

O + O - O + O
O - O - O
O - O

O + O - O - O
O + O - O
O + O

---

(…kontrola pro jistotu?)

Až se na vypočtených souřadnicích pokocháte
zajímavým výhledem na karlovarskou čtvrť Drahovice,
Vaše intuitivní kačerské oko jistě poblíž odhalí i
koordináty finále.

K lovu nejsou zapotřebí žádné další pomůcky.
Prosím používejte výhradně mozek, hrubou sílu si šetřete na karlovarské D1/T5.
Prosím neryjte v zemi (tam keška není!),
nic nešroubujte, nelámejte, s ničím necloumejte,
mechanismus funguje opravdu lehce!!!

Použité zdroje a poděkování:
• „Orlow lákal na kávu a kulečník“, Antonín Foglar, KRL 11/2013
• „Rusové a Karlovy Vary aneb Car na kolonádě“, přednáška Stanislava Burachoviče, 27.11.2011, Alžbětiny lázně, sborník „XXI. Historický seminář Karla Nejdla“
• „Orlov v Bohaticích šel k zemi“, Karlovarský deník 29.5.2014
• palba.cz, historický portál
• cs.wikipedia.org
• neoznačené fotografie – archiv Antonína Foglara
• Děkuji Vlastíkovi a Vjacheslavovi za překlady listingů /EN, RU/