Na výpisu z matriky (Kroměříž – Panny Marie, roky 1900–1908) můžete vidět, že se Josef Silný narodil 26. ledna 1902 v Kroměříži, v domě č.p. 148.

Dvoupatrový dům se nacházel na Riegrově náměstí a v době jeho narození byl v majetku Jana Řezníčka a nezletilé Františky Řezníčkové. V roce 1926 se dům dostal do majetku rodiny Mazurových. Vzhledem k přečíslování domů v Kroměříži je jeho číslo popisné nyní samozřejmě jiné. Jeho otec Josef pocházel z Prostějova a v Kroměříži pracoval jako vrátný v hotelu. Matka Anna (rozená Doláková) pocházela z Dědkovic u Prostějova.

Josef Silný začal svou fotbalovou kariéru v Kroměříži na hřišti Hanácké Slávie zvaném Rejdiáda, později Rejdiště.

Hřiště Rejdiáda vybudované pro kroměřížskou mládež v roce 1887 pod Hanáckou sladovnou stále ještě existuje, i když jen jako součást školního areálu Základní školy Oskol (N 49°17.629', E 17°24.219').

V Hanácké Slávii Kroměříž působil v letech 1916 – 1923. Jeho výkony a zejména branková potence nemohla ujít funkcionářům dvou, v té době nejlepších republikových celků, AC Sparta Praha a SK Slavia Praha. Jejich zástupci se střídali v Kroměříži jak na běžícím pásu, přemlouvali Josefa, snažili se zalíbit jeho rodině i výborům Hanácké Slávie. Silnému to bylo však tak nějak jedno. Byl doma spokojený a nikam se mu nechtělo. Takže místo do Prahy nakonec zamířil na vojnu do Olomouce. Ale ani tam mu nedali pražští šíbři pokoj, jeden letenský špion dokonce pronikl v důstojnické uniformě do kasáren a zarecitoval mu báseň o krásách Prahy. Nakonec se ho zeptal, zda li by radši nechtěl vojákovat v Praze místo v Olomouci. Silný nakonec s klidem flegmatika prohlásil „Co by ne...“ a byl tak vzápětí převelen do hlavního města.

Na Spartě si už mnuli prsty, jaký skvělý tah se jim povedl. Když si jeli Silného vyzvednout do kasáren na Smíchově, tak jako by se tam po něm slehla zem. Špatné tušení začalo nabývat reálných obrysů, když zjistili, že je v kasárnách na Pohořelci. Tam se tušení změnilo v černou můru. Slávističtí bafuňáři byli mnohem pohotovější, pro milého Josefa si přijeli hned k vlaku z Olomouce a odtud ho odvezli přímo na stadion Slavie. Takhle tedy začala Silného epizoda u letenských rivalů a funkcionáři Sparty mohli tak akorát zpytovat vlastní svědomí. Silný působil v pražské Slávii v letech 1923 – 26.

Sparta po odchodu několika hráčů potřebovala před odjezdem na turné v roce 1926 do Ameriky posílit a to zejména v útoku. Volba tak padla znovu na Josefa Silného a tentokrát byla Sparta úspěšnější. A Silný tak přestoupil do rudého týmu za na tehdejší dobu neuvěřitelnou sumu 60 000,- Kč. Cestování do Ameriky a po ní, bylo tehdy velmi únavné a po namáhavé cestě navíc čekal sparťany souboj většinou s anglickými či skotskými profesionálními kluby. Přesto z dvanácti utkání sedm vyhráli a poraženi byli jen dvakrát.

V roce 1930 se Jožka zúčastnil se Spartou turné do Francie a ve vánočním zápase s mužstvem Olympique Marseille vyhráli 4:0. Shodou okolností žil v té době mladší bratr mého dědečka světoběžník Karel i se svou bosenskou manželkou Lujzou v Marseille. Podle textu pohlednice, kterou strýček Karel poslal mému dědečkovi se zřejmě můj dědeček s Jožkou Silným znal. Možná proto si na konci své kariéry jako hrající trenér Hanácké Slávie Kroměříž velmi dobře nejen fotbalově rozuměl se svým o generaci mladším spoluhráčem - mým otcem.

Jožka Silný se uměl prosadit na jakémkoli terénu, proti jakémukoli soupeři. Byl to tank, který se nebál jít do čtyř soupeřů najednou a nejen jít, ale i projít a vstřelit branku. Měl neuvěřitelný tah na bránu, miloval tlačenici ve vápně. Pálil ze všech pozic, z každého úhlu, z každé šance. A málokdy netrefil. Dokázal si svou pozici vybojovat, setřást dotěrné obránce a dostat se do té nejlepší pozice.

Josef vydržel v rudém dresu až do roku 1933 a odehrál ve Spartě 379 utkání a vstřelil v nich 375 branek, z toho 76 ligových a jako první v historii nastřílel během své kariéry více než sto ligových gólů a stal se tak prvním členem Klubu ligových kanonýrů.

Ve Spartě získal dva mistrovské tituly a vítězství ve Středoevropském poháru v roce 1927. Josef Silný se stal samozřejmě i oporou národního týmu, v jehož dresu nastoupil k padesáti utkáním a vstřelil v nich 28 branek. Podílel se na titulu vicemistrů světa při šampionátu v roce 1934, kdy ve svých 32 letech reprezentoval naposledy.

Ze Sparty přestoupil v do francouzského týmu SC Nimes, kde působil v letech 1933 – 1934, poté hrál ve vršovických Bohemians (1934 – 1935). Kariéru zakončil jako hrající trenér ve svém prvním klubu v Hanácké Slávii Kroměříž, kde vydržel kopat až do svých neuvěřitelných padesáti let.

Jožka Silný zemřel ve svém rodném městě dne 15.5.1981 a je pochován spolu se svou manželkou na kroměřížském hřbitově.

Hráčská kariéra: Hanácká Slavia Kroměříž (1916 – 1923 ), SK Slavia Praha (1923 – 1926), AC Sparta Praha (1926 – 1933), SC Nimes ( 1933 – 1934), Bohemians Praha (1934 – 1935), Hanácká Slavia Kroměříž, hráč, později hrající trenér ( 1935 – 1952)

Reprezentace: 50 utkání, 28 branek.

Největší úspěchy: Mistr ligy 1925 ( s SK Slavia Praha), 1927, 1932 ( AC Sparta Praha ), vítěz Středoevropského poháru 1927, vicemistr světa 1934. Ve své kariéře vstřelil celkem 113 ligových branek a stal se prvním členem Klubu ligových kanonýrů.

Zdroje :

• Vítězslav Houška, 50. Slavných sparťanů ; Český klub : Praha, 2008. ISBN 978-80-86922-11-9 .
• Vítězslav Houška, Železná Sparta; Olympia : Praha 1992. ISBN: 978-80-7376-305-3 .
• uspořádali Jiří Kříž a Vladimír Vidimský, Ta hanácká, ta to válí--; TJ Slavia Kroměříž, 1970. 32 s.
• Rodinné stránky s rodokmenem ownera na serveru WWW.MyHeritage.com
• PEŘINKA František Vácslav, Dějiny města Kroměříže; Kroměříž: Obecní rada města Kroměříže 1913