V Klánovickém lese, zvaném též Vidrholec, se před několika sty lety zabydlel veselý a dobrácký skřítek Quido. Byl sem totiž dovezen nechtěně jedním rytířem Morousem z Ďolíčku. A jak se to všechno přihodilo? Quido se narodil a prvních 77 let žil ve Strakonicích ve sklepě pod hradní kuchyní. Už od narození chodil s bratrem Tomášem a sestrou Violou do hradní spižírny na mls. Tam byla totiž spousta dobrůtek. Marmeláda, med, oříšky, čokoláda a další pochutiny. Ale pak mu jednou sousedovic skřítek Marek řekl, že nejvíc laskomin je na podlaze hradní krčmy U Vystřeleného voka. A tak se tam milý Quido vydal na průzkum. Došel tam po půldenním putování. Hned jak tam vlezl, zjistil, že je podlaha plná neokousaných kostí. A tak je začal dokusovat. To vám byla ale dobrota. Maso je holt maso. A takové pečené maso na ohni. Nic lepšího Quido do té doby nejedl. Jenomže takové pečené maso je hodně mastné a hlavně kořeněné a to chce něčím dobrým zapít. A tu skřítka napadlo, co kdyby to zapil tím, co pijí všichni okolo. A tak vylezl na stůl k jednomu spícímu rytíři a začal pít z jeho korbele. To byla ale dobrota! Do té doby nic tak skvělého Quido nepil. Byl to totiž Strakonický ležák, pěkně studený a pěkně uleželý. Quido si dal pár pořádných doušků. A najednou se mu chtělo strašně spát a všechno se s ním motalo, a tak slezl na lavici a vlezl do nějaké mošny, kde se uvelebil do složeného praporu a tvrdě usnul. Spal dlouho a dlouho. A co se zatím dělo během toho jeho spánku? Do té doby spící rytíř, který se jmenoval Morous z Ďolíčku, se probral, dopil pivo a vydal se na další cestu. Jel celou noc a půl dne k tomu, až dojel do lesa Vidrholce kousek od Prahy, kde se rozhodl, že si odpočine. Sesedl z koně a vyndal si z mošny složený zelenobílý prapor, který si dal pod hlavu a chtěl si zdřímnout. Tím však probudil Quida, který se rychle vysoukal z praporu ven a začal utíkat pod nejbližší pařez, kde se schoval. Morous na to koukal jako opařený. Dvakrát si promnul oči a pak usoudil, že se mu to jistě všechno jenom zdálo a že je jen hodně unavený z dlouhé cesty. Přeci nemohl vidět utíkat skřítka, ti existují jenom v pohádkách. Rychle usnul a další den odjel do Prahy, kde předal dopis králi Přemyslu Otakarovi II. A co bylo s Quidem? Najednou byl sám bez rodičů a sourozenců daleko od domova a hlavně v hustém lese. Do té doby znal jen kousek hradu ve Strakonicích. Bylo mu teprve 77 let, a ještě pořádně nic neuměl. Ale jelikož byl statečný, rychle se všemu naučil. Nejprve si postavil domeček. Byla to taková skrýš pod kamenem. Pod kamenem proto, že v lese bylo moc kanců a první domeček z mechu a kapradí mu ty potvory rozdupaly. Pak si do domečku udělal mechovou postel. Dobrý spánek je totiž základ. No a pak už jen od jara do podzimu nosil do své spíže zásoby. Takové maliny, lesní jahody, borůvky, ostružiny, jedlé houby, lískové oříšky, to se v zimě hodí. A rok s rokem utíkal, až je tu rok 2015. Milému Quidovi se stala taková příhoda. Quido se chytil za nohou do plechovky od rybiček, kterou vyhodili nepořádní lidé do lesa. A nemohl tu nohu vyndat. Šel jsem náhodou kolem a pomohl jsem mu. Pak jsme si povídali a stali jsme se dobrými kamarády. Když jsem Quidovi vyprávěl o Geocachingu, tak mně sám navrhl, že by měl rád kešku také u sebe doma a poznával tím pádem samé skvělé lidi. Je mu doma samotnému trošku smutno. No, přeci jenom několik set let s nikým nepromluvil. To už i skřítkům leze na mozek. A tak máte, milí kačeři, možnost přijít na návštěvu ke Quidovi. Prosím o slušné chování, Quido už je přeci jenom starší pán, vlastně skřítek. A prosím též o opatrnou manipulaci, ať mu neponičíte jeho domeček. I když teď má díky mně nový, bytelnější, plechový. Buďte na Quida hodní a chvíli si s ním pokecejte a pokud nebude doma, tak nezoufejte, třeba se Vám to poštěstí příště. Pokud mu dáte jako dáreček nějaký TB či CWG , bude mít velkou radost a až se s nimi pomazlí, tak Vám je určitě vrátí, aby jste je mohli převézt někam jinam a udělat radost i někomu jinému.
Všem Vám přeji já i skřítek Quido hodně štěstí a dobré nálady při hledání jeho domečku-).