Cache je umístěna na Slovanském ostrově - Žofíně, jednom z deseti pražských ostrovů na Vltavě. Ostrov je otevřen denně od 6:00 do 23:00. Jste-li postavy pod 170 cm, vezměte si s sebou vysokého kolegu. Poblíž je půjčovna lodiček použitelných pro letní odlov dalších keší. V této rušné lokalitě buďte, prosím, velmi opatrní při vyzvedávání / ukládání cache a dobře ji ukryjte. Doporučuji pro "odlov" ranní hodiny, kdy je ostrov relativně "liduprostý". (obr. Žofína r.1904, na nábřeží vlevo je vidět Žofínské lázně a starý most, které již dnes neexistují)
The cache is placed at Žofín, one from ten islands on Vltava (Moldau) river in Prague. The island is opened daily from 6:00 till 23:00. You need to be about 170 cm tall to reach the cache. The cache locality is extremely frequently visited place - close to the cache is a boat rental (You can use a boat to reach several local caches). So, be careful and wait for the right moment to get/place the cache, please. The best time for the cache hunting is morning, when the island is peopleless.
Žofín, oficiálně nazývaný Slovanský ostrov, je zřejmě nejznámější pražský ostrov. Ostrov má rozlohu 2.24 ha, je 350 m dlouhý a v nejširším místě meří 95 m. Jedním z předchůdců Žofína byl malý ostrůvek, kde roku 1495 stál mlýn a vodárna. Ostrov sám pak nejspíš vznikal až mezi 17. a 18. stoletím náplavami, které prinášela v průběhu času řeka. Nejdříve vznikaly malé ploché ostrůvky a ty se pak časem přirozeně spojovaly v celek. Lidská ruka do jeho tvorby zasáhla až po povodni roku 1784. Tehdy byl obehnán zdí a jeho zemina byla osázena stromy. Aby byl chráněn před vnějšími vlivy po celém jeho obvodu, byly plánovitě vysazeny topoly. (obr.- nalevo pohlednice vidíte lázně a v pozadí trakt Národního divadla).
Na tehdejším Barvířském ostrově (pozdějším Žofíně) existovaly již kolem roku 1800 dřevěné lázně, v dalších letech různě upravované, pro které byl později vybudován klasicistní komplex budov. Původní šířka ramene Vltavy byla v těchto místech (před úpravou nábřeží) přibližně dvojnásobná. Žofín byl také znám díky své plovárně, která se nacházela na straně ke Střeleckému ostrovu. Již začátkem 19. století se objevily koupací budky umístěné na vorech. Říční lázně, jak se tehdy plovárně říkalo, zde vznikly až v roce 1884 a měly zpočátku 50 kabin. Tradovalo se, že voda byla v těch místech nejčistší, zřejmě důsledkem silnějšího proudění řeky. Zajímavostí je, že v té době se ženy a muži koupali odděleně.
Od roku 1817 ostrov vlastnil barvír kuží Josef Ignác Saenger. V letech 1836 – 1837 nový majitel Václav Antonín Novotný nechal přestavět starý hostinec na restauraci. Od roku 1838 ostrov nese jméno podle rakouské arcivévodkyne Žofie, matky císare Františka Josefa I..
Zdejší park a restaurace byly tradičně dostaveníčkem středních a vyšších vrstev, na rozdíl od hostince na blízkém Střeleckém ostrově, jehož atmosféra byla lidovější. Na Žofín chodily také guvernantky se svými svěřenci, rodiny na nedělní procházku a dívky na vdávání v doprovodu gardedám, které zde hledaly příležitost k seznámení. "Námořnické oblečení" dětí zmíněných vrstev, zvané matrosky, bylo uniformní pro všechny věkové skupiny od tří do dvanácti let. Z mnoha událostí na ostrově vzpomeňme alespoň tyto: V roce 1841 zde byla poprvé, čtyři roky předtím než do Prahy přijel první vlak, předvedena dvěma anglickými inženýry malá parní lokomotiva s několika vagony, která jezdila na okruhu dlouhém 160 m. V roce 1848 se zde konal známý Slovanský sjezd. V roce 1884 ostrov vykoupila pražská obec a přestavěla hlavní budovu podle návrhu Jindřicha Fialky. Až do postavení Obecního domu fungoval ostrov jako centrum českého společenského života. V budově Žofína se společenské akce konají podnes.
Nad vidíte nové nábřeží z roku 1906 v pohledu od železného mostu na Žofín směrem k Myslíkově ulici. V poměrně krátké době necelých deseti let se podařilo z nevzhledné příbřežní čtvrti, zastavěné starými domy ve spleti křivolakých uliček, vytvořit přehledný urbanistický komplex, navazující na již dohotovené nábřežní celky od Národního divadla a od Palackého mostu. Nábřeží se stalo chloubou tehdejší Prahy a záhy i oblíbeným korzem. Vlevo, na nároží ulice Na struze, vidíme zbořeniště domu čp. 227, na jehož místě zanedlouho vyroste nový objekt. Nový secesní dům na protilehlém nároží - První česká zajišťovací banka - dle projektu J. Stibrala a za sochařské spolupráce L. Šalouna, tvoří skutečně monumentální architektonický nástup fronty nábřeží z této strany.
U/na jižní části ostrova stávala skupina Šítkovských mlýnů, které nestály v cestě výstavbě nového nábřeží a zůstaly zachovány. Počítalo se však s tím, že budou zbořeny později - stalo se tak v roce 1927, kdy zde byla postavena budova SVU Mánes. Její průčelí však již navazovalo na linii zábradlí, končící původně, jak je vidět na snímku, u druhé řady oken starého objektu čp. 249. Budova uprostřed, čp. 251, byl válcový mlýn. Soudě dle nápisů na obou stranách měl nejspíš dva majitele, A. Kopeckého a J. Vávru. O poctivé a solidní práci stavitelů mlýnů svědčí skutečnost, že při bourání se jen s velkými obtížemi podařilo rozrušit jejich velmi pevné základy. Zároveň bylo třeba vytáhnout několik stovek pilot, zaražených hluboko do říčního dna.
V roce 1918 se na Žofíně nacházelo sídlo Vojenského velitelství Národního výboru. Na jižním konci ostrova byla v roce 1930 v těsném sousedství Šítkovské vodárenské veže vybudována spolková budova SVU Mánes se známou výstavní síní a uměleckou kavárnou. Dne 15. března 1940 přišla velká zimní povodeň, rozsáhlé škody tehdy způsobily ledové kry. Most vedoucí na ostrov byl stržen, snímek neznámého autora vidíte níže; v roce 1948 byl Žofín spojen s pobřežím mostem zcela novým na stejném místě. O půlstoletí později - v roce 2002 - byl ostrov také zasažen katastrofálními povodněmi , které byly dle dochovaných výškových značek v Praze nejtěžší v novodobé historii. Objekty byly zaplaveny a po rekonstrukcích znovu zprovozněny v září 2003.
Já pamatuji Žofín i jeho plovárnu Slovanka v 70. a 80. letech minulého století. Za krásných slunečních dnů sem chodila spousta rodičů s dětmi, hrávali jsme si tehdy na hřišti co bylo v místech za sochou Boženy Němcové a později i na novém hřišti na druhém konci ostrova. Velmi oblíbeným dětským dopravním prostředkem byly tehdy koloběžky - kluci měli často modré, děvčata červené. Na ostrovních lavičkách rádi sedávali důchodci a pozorovali okolní ruch a krmili ptáčky, po cestách korzovali milenci. V místní zahradní restauraci prodávali zmrzlinu a točili pivo za 1,- Korunu. Na plovárně Slovanka jsem se jako kluk nejednou koupal, ještě se dobře pamatuji na vyndavání třísek z chodidel - takových říčních mol bylo v Praze v té době ještě několik. K zániku těchto nesmírně půvabných míst přispělo nejen vybudování vltavské kaskády, v důsledku čehož se voda v Praze silně ochladila, ale i stavební rozvoj hlavního města a také výstavba umělých koupališť a bazénů, kterým začali lidé dávat přednost před plovárnami na řece. Krásné časy se již nikdy nevrátí...
|