,,V jezírku v zámeckém parku v Blansku žijí želvy!"
Přesně takto zněla zpráva, která se asi před rokem objevila v blanenských novinách. Zpráva se rychle šířila po celém městě, a co chvíli se u zámeckého jezírka objevil nějaký ten zvědavec, aby se na tyto tvorečky podíval na vlastní oči.
I ke mne se tato zpráva donesla, ale já nad ní v té době již jen mávl rukou. Zatímco ostatní si želv začali všímat až po upozornění v médiích, já už dávno věděl, že tam žije celá rodinka těchto obrněných tvorečků. A že to nejsou želvičky jen tak ledajaké!
Dříve, než se u jezírka začali objevovat zvědavci, byl jsem se tam jednou, při procházce podzimním zámeckým parkem, podívat i já. Již nějakou dobu mi v hlavě vrtala jedna zapeklitá mysterka, ale ne a ne přijít na řešení. V té době ještě bylo celkem teplo, sluníčko svítilo, jen tu a tam se u hladiny objevil nějaký stín. Z prvu jsem tomu nevěnoval pozornost, ale když jsem se lépe podíval, nevypadalo to jako obyčejná okrasná ryba, kterých je v podobných zámeckých jezírkách mnoho. Po chvíli se na hladině objevila malá hlavička. ,,Blanenská lochneska?" pomyslel jsem si. Dřív, než jsem si stvoření stihl lépe prohlédnout, zmizelo pod hladinou a již se neukázalo.
Druhý den jsem k vodě zamířil již cíleně. Hledal jsem opět ten podivný stín, ale nic jsem neviděl.
V tom jsem ze škvíry mezi kameny u břehu zaslechl tiché volání. Ohlédl jsem se, ale nikde nikdo nebyl. Hlásek přesto nepřestával volat. Nakoukl jsem tedy mezi kameny u břehu, a můj zrak padl na malý krunýřek, ze kterého koukaly čtyři ve vzduchu se pohybující nožičky.
,,Žádná lochneska - poldinka!" ,,Jaká já jsem poldinka?" ozvalo se z hloubi krunýře. ,,Copak ty jsi nikdy neměl přirodopis? Já jsem želva nádherná, abys věděl!" Pak tiše špitla: ,,Mohl bys mne, prosím, vytáhnout?" Natáhl jsem ruku do škvíry, a malou želvičku vysvobodil. Vytáhla z krunýřku hlavu, a zvědavě si mne začala prohlížet. ,,Děkuji, že jsi mne vytáhl. Chtěla jsem se trochu ohřát, ale nedávala jsem pozor, skulila se a zaklínila se mezi kameny. Ráda bych se ti odvděčila, ale nevím jak." ,,Ale to není nutné," mávl jsem s úsměvem rukou. ,,Ale já ti to přeci musím oplatit," nedala se odbýt, ,,zachránil jsi mi život." ,,Dobrá," řekl jsem, ,,když jinak nedáš, mohla by jsi mi pomoci alespoň s touto hádankou. Když ji vyluštím, dostanu souřadnice pokladu."
Odříkal jsem želvě celé zadání, ani ta však z toho příliš moudrá nebyla. ,,To jsou divné hádanky," zavrtěla hlavou. ,,Pokud ale hledáš poklad, o jednom bych věděla. Není to ale tak jednoduché. Chceš-li ho najít, budeš muset vstoupit do koryta Palavského potoka. Musíš to však udělat tam, kde se potokem může nazývat naposled, než se z něj stane součást Svitavy. V těch místech se pak vydej proti jeho proudu, do temných hlubin pod Blanskem. Již brzy přijde první zkouška - schod, po němž následuje několik set metrů v předklonu, v obklopení osminohých. Dojdeš-li tímto tunelem až na místo, kde se opět budeš moci rovně postavit, budeš již téměř u našeho pokladu.
Tam tě ale čeká poslední, nejtěžší test. Po levé ruce najdeš klíček - ten si vezmi. Z okraje prohlubně už uvidíš můj poklad, ale aby jsi ho mohl držet v rukách, musíš projít vodou a překonat strmý sráz. Zvládneš-li i ten, už ti nebude stát nic v cestě. A nezapomeň pak klíček vrátit, kam patří!"
Nechal jsem si celou cestu ještě jednou zopakovat, abych si ji zapamatoval správně, a poté želvičku ponořil do vody.
,,A nezapomeň," zavolala ještě z jezírka, ,,že čím více lidí bude mít z našeho pokladu radost, tím šťastnější budeme i my!" Pak zmizela pod hladinu, a já se vydal domů.
Druhého dne jsem zamířil k místu, o kterém mi má nová kamarádka vyprávěla. Cesta nebyla jednoduchá, ale po pár stech metrech v předklonu, průchodu vodou a vydrápání se po šikmém spádu lapače jsem skutečně nalezl malou krabičku s drobnostmi, které tu želvy uschovaly.
A protože jsem nezapomněl na slib, který jsem dal blanenské želvě, rozhodl jsem se o tento poklad podělit i s vámi.
Pro jeho získání musíte tak jako já nalézt místo, kde potok Palava přestává být sám sebou a vlévá se do řeky Svitavy. Tam najdete jediný vchod do podzemí, kde i na vás čeká ona malá krabička.
Pro ty z vás, kteří si nepotrpí na ,,osminohé" a tmu, je tu již několik let fungující "lite" verze od juramara - Underground Blansko. I tam můžete pár těchto vícenohých potvůrek potkat, ale ve srovnání s touto keší je to nic 
Vstup do podzemí je na dost frekventovaném místě. Snažte se prosím chovat nenápadně.
Mějte na paměti, že celý odlov podstupujete na vlastní nebezpečí a zbytečně neriskujte. Do podzemí nedoporučuji vstupovat osamoceně, vždy se raději s někým domluvte (pokud nikoho neseženete, není problém se domluvit na odlov se mnou - to ale neznamená, že vám keš donesu!).
Pokud cestou ke krabičce potkáte nějakou z blanenských želv, netrapte je. Vyfoťte si je, podívejte se na ně, ale jinak si jich nevšímejte.
V lozích ani fotkách prosím zbytečně nespoilujte, ať nekazíte radost z odlovu kačerům po vás.
Za sebe i blanenské želvy vám děkuji a přeji příjemný lov 
