Mlýn Fáčkúv má původ velmi starý, je totiž zapsán již kolem roku 1562 jako mlýn Turkův u nového obecního rybníka Šťastnovského, zřízeného na louce Pijavičníku a darovaného před tím obci roku 1559 Jáchymem z Hradce.
Rod Fáčků tu mlynařil po dvě staletí. V pozdější době r. 1880 došlo k přestavbě objektu na sídlo Ladislavem Brdíkem. Objekt byl posléze přestavěn i na pilu a továrnu na pletené zboží (firma V. J. Smrčky).Firma Viléma Smrčky byla po II. světové válce zkonfiskována.Po roce 1950 do sídla se vzácným interiérem (štuky, fresky, mozaiky, krby, výtvarně pojaté prvky, mozaikové parkety atd.) přikazoval místní národní výbor nájemníky - dělníky z blízkého státního statku, kteří nebyli místní, nebyli zvyklí na obvyklý stupeň civilizace a svým způsobem užívání cenný dům zničili.
Dům sice zůstal majetkem manželů Smrčkových, kteří zde nadále bydleli, ale MNV měl právo na „nadbytečné metry" jejich bydlení a proto mohl přikazovat byty dalším nájemcům.V sousedství tohoto sídla provozovala Marie Smrčková se svým manželem pilu a továrnu na pletené zboží. Když byly tyto provozy a sousední pozemky přikázány do vlastnictví státu, nepokračovaly už v původní výrobě. Proto také přestaly využívat energii získanou z vodní turbíny. Sídlo i oba původní provozy stojí totiž ve středu území, na kterém byl vybudován systém vzájemně důmyslně propojených rybníků, náhonů, stavidel a podzemních kanálů. Jimi se dal na mnoho způsobů regulovat pohyb vody tak, že se využívalo její energie, ale také se znemožňovalo zamokření budov a pozemků. Systém byl natolik účinný, že i sídlo čp. 334, postavené v roce 1912 uprostřed vodnatého terénu bylo ve velmi dobrém stavu.Noví majitelé jednotlivé prvky vodního systému zlikvidovali, nechali zchátrat a znečistit. V důsledku toho se porušil vodní režim území a voda začala vzlínat zdivem sídla rok od roku výše. Byl zničen lokální zdroj pitné vody a sídlo se muselo připojit na veřejný vodovod.
Marie Smrčková už nebyla schopna financovat všechny potřebné opravy, jejichž množství se stále zvětšovalo. Nájemné, které vybírala, bylo velmi nízké. Když její upozornění na výzvy příslušným podnikům a institucím nevedly k nápravě, vzdala své marné úsilí a sídlo s pozemky v r. 1970 prodala.Marie Smrčková zemřela 9. 10. 1986. Jejími jedinými dědičkami byly její dvě dcery, paní Eva Kraftová a paní Marcela Brabcová, které dostaly sídlo i pozemky zpět v restituci.
Letohrádek (původně letní sídlo) byl koupen na podzim roku 2008 v dezolátním stavu a od té doby na něm probíhá rekonstrukce.Od roku 2008 je zámeček s velikou pílí a úsilím šetrně obnovován do své původní dobové podoby.Kompletní rekonstrukce budovy, vybavení i venkovních prostor je realizována bez jakýchkoliv dotací, pouze svépomocí a za podpory rodiny a přátel.
K zámečku vede jedno z ramen léčivého pramene sv. Vojtěcha a v přilehlém parku je restaurovaná socha stejnojmeného světce.Z tohoto důvodu byl zámeček a původní letní sídlo Viléma Smrčky přejmenován na Letohrádek sv. Vojtěcha.Od 13. 6. 2014 je letohrádek otevřen pro veřejnost.
Otevírací doba:
Po 11:00 - 22:00
Út 11:00 - 22:00
St 11:00 - 22:00
Čt 11:00 - 22:00
Pá 11:00 - 23:00
So 11:00 - 23:00
Ne 11:00 - 22:00
Může se lišit v závislosti na počasí, ročním období a na uzavřené společnosti.
Svatý Vojtěch (okolo 957–997), v zahraničí známý spíše pod biřmovacím jménem Adalbert, byl druhý pražský biskup. Pocházel z rodu Slavníkovců.Vystupoval proti některým jevům v tehdejší společnosti, které se neslučovaly s církevním učením, zejména proti pohanství, obchodování s otroky, kněžskému manželství a velmi rozšířenému alkoholismu. Kromě toho se zasloužil o rozvoj domácího latinského písemnictví, zároveň však respektoval staroslověnskou kulturní tradici.Je mimo jiné pokládán za autora nejstarších českých a polských duchovních písní, např. známé písně Hospodine pomiluj ny. Jeho působení bylo komplikováno krizí českého státu, která se mimo jiné projevovala i rostoucími spory mezi Přemyslovci a Slavníkovci.Dvakrát pro spory s knížetem opustil zemi, druhý odchod, ke kterému došlo krátce před vyvražděním Slavníkovců, mu zachránil život a ukázal se být definitivním. Byl zabit, když jako misionář působil na území pohanských Prusů, a je proto Římskokatolickou církví považován za mučedníka.
V roce 999 byl Vojtěch papežem Silvestrem II. na žádost císaře Oty III. prohlášen za svatého.Vzápětí císař vykonal pouť k jeho hrobu a udělil polskému knížeti Boleslavovi Chrabrému významná privilegia. Část Vojtěchových ostatků pravděpodobně odvezl do Říma a nechal nad nimi vystavět chrám sv. Bartoloměje na Tiberském ostrově. Kolem jeho portálu býval v minulých staletích nápis, který oznamoval, že v tomto kostele spočívají dvě ruce sv. Vojtěcha, z nichž jedna držela arcibiskupskou berlu v Praze a druhá křtila v Uhrách sv. Štěpána.Od 11. století se svatý Vojtěch pokládá za druhého patrona české země po svatém Václavovi, stal se také hlavním patronem polské církve a Uher (roku 994 Vojtěch podle tradice pokřtil budoucího prvního uherského krále Štěpána I.). Papež Pavel VI. jej apoštolským listem Praga urbis z 26. listopadu 1965 prohlásil hlavním patronem pražské arcidiecéze (stolec sv. Vojtěcha).Vojtěchův nevlastní bratr Radim (Gaudencius) se roku 1000 stal prvním hnězdenským arcibiskupem.
Vojtěchův rádce Radla/Anastázius založil uherské opatství benediktinů Pannonhalma. Vojtěch se do své vlasti vrátil roku 1039, kdy kníže Břetislav I. podnikl válečnou výpravu do Polska a v Hnězdně slavnostně vyzvedl ostatky sv. Vojtěcha, sv. Radima a Pěti svatých bratří. Světcovy ostatky byly uloženy na Pražském hradě ve zvláštní kapli, přistavěné k rotundě sv.Víta. Kníže Spytihněv II. zde později založil novou baziliku a dal ji zasvětit společně sv. Vítu, sv. Václavu i sv. Vojtěchu. Roku 1143 byla z ostatků oddělena lebka a byla uložena v relikviáři. Podle této lebky byla upravena jiná lebka, která se dostala do Cách, jako svatovojtěšská relikvie.Svátek sv. Vojtěcha připadá na 23. duben.
K samotné keši :
Stage 1,2 N49° 15.991
E015° 15.095
A = počet hlavních nosných sloupů na hlavní budově
B = počet kalíšků na hlavní fontáně
Stage 3 N49° 15.933
E015° 15.021
C = počet laviček u malé fontány
D = počet úhlů na malé fontáně
Stage 4 N49° 15.977
E015° 15.029
E = počet kamenných kalichů na cestě
20150620_165732
F =jaký tvar mají lavičky na cestě
a) obdélník (7)
b) kruh (8)
c) oblouk (9)
Stage 5 N49° 16.019
E015° 15.046
G = počet kamenných soch na betonovém mostě
Stage 6 N49° 16.029
E015° 15.007
H = počet hrotů v kruhovém symbolu
Stage 7 N49° 16.100
E015° 15.090
XYZ = kód pro otevření zámku (listing)
Zjištěné hodnoty dosaďte do následujícího vzorce :
FINAL = N49° (A-B)(B+G).(BxC)(E)(F)
E015° (F-E)(D-C).(G)(H-C)(D\A)
CHOĎTE POUZE PO CESTÁCH I KDYŽ VÁS NAVIGACE POVEDE JINAM!!!