|
PERUN
Nejvyšší bůh slovanského pantheonu, hromovládce a vládce bouří, pán blesku. Jeho jméno bývá odvozeno od kořene per- práti, bíti a zesilující koncovky – un, čili doslova „ten, kdo silně pere“. Perun svým postavením a atributy v mnoha rysech odpovídá jiným bohům bouře (Zeus, Indra, Thor….). Perunovy býval obětován býk, zasvěcen dub a snad též kosatec, nazývaný u jižních a části východních Slovanů perunika. V Perunovo svatyni v Novgorodě plál oheň z dubového dřeva, který nesměl nikdy vyhasnout. Atributem Perunovým byla sekyra, která podobně, jako u Dia či Jova symbolizovala blesk, kterým bůh vládl. To zvláště vyniká v pozdní církevní zprávě, která hovoří o letící ohnivé sekeře. V 11. a 12. století se na Rusi vyráběly miniaturní Perunovo sekyrky, jako ochranné amulety.
Perunovi byl nejspíše zasvěcen obřad zaznamenaný v Srbsku a v Makedonii- děvčata ozdobená květy prosí u hlavního dubu vsi o úrodnost polí. Následuje oběť berana, v Makedonii býka, kterou provede k tomu určený hospodář. Pod obětním stolem leží dubové haluzky „do nichž Perun ne bije“. Krev oběti stékala do otvoru pod dubem, v době slavnosti si tou krví mládež označovala čela.
Volání bleskovládce Peruna
Nejvyšší z bohů,
co blesku vládneš.
A ohni též-
Máš pevnou ruku,
i tvrdý umíš být.
Vládce bohů.
V nebeském paláci svém bdím.
Nocí i dnem.
Nad vším, co děje se.
Tam, kde nepřítel můj povstane,
ohnivým bleskem ho srážím.
Ti, co za mnou kráčejí,
moji sílu mají.
Rozvážnou moudrost též.
Ukázněnou myslí spojujeme se spolu.
Kolo točí se.
A potom blesk se snese,
čelo osvítí.
Tak poznáváme se.
Blesk své mysli vrhni,
posvěť spojení naše.
Mé nepřátelé pokoř!
|