Když si veverka zranila nožičku, nemohli už na stromě bydlet, a tak se rozhodli, že se odstěhují. A odstěhovali se.
Nikdo nevěděl kam, zapomněli říct svou novou adresu. Ale ostatní obyvatelé stromu je chtěli navštívit, ale nevěděli, kam mají jít. A hledejte veverky!!!
Sojka (bývalá sousedka veverek) přece jen něco věděla. Pamatovala si jejich poslední rozhovor. Nedával jí smysl, ale ostatním ho řekla.
Noel: Zpět se nemůžeme vrátit.
Ema: V lednu ladíme stěhování.
Noel: Máš pravdu, inu lavici koupíme, až se přestěhujeme.
Ema: Nezapomeň zabalit jed na mravence.
Noel: Zjisti počty řidičů, kteří nám se stěhováním pomůžou.
Ema: Znám přesně počty řidičů, bude jich moc. Máme hodně věcí.
Noel: Co myslíš, přijde na návštěvu třeba kos Max?
Ema: Zvala jsem ho, opět se neozval.
Noel: Nesmíš sedět, řikám ti to stále a pozvi ho znova.
Ema: Ve sprše stůj klidně, ať nenacákáš.
Noel: Ještě musíš natrhat řimbabu pod stromem, je z ní výborný čaj.
Ema: Pořád ti říkám, cvič pořádně: Leh, sed, mlask, hop, dup a znova.
Noel: Minula jsi kosa a nepozdravila, nediv se, že nepřijde.
Ema: Nejde věty s pozdravem pořád opakovat dokola.
Ema: Mravenec mě kouše stále.
Sýkorky, kos Max, straky a včely si rozhovor vyslechli, ale nebyli z toho moudří. Jen kačer pod stromem chvíli přemýšlel a pak zavelel: „Jdeme. Ale slyšel jsem, že tam občas zlobí signál.“