Na břehu osamělé mořské zátočiny uvízl mladý pár, říkejme mu třeba Jeníček a Mařenka. Jak se tam dostali, nevím, proč tam byli, tuším. Kvůli své lásce a touze po samotě sebou nevzali žádnou technickou vymoženost, jakou je například mobil, ale měli sebou Jendova oblíbeného mastifa a Mánina holuba. Při romantické procházce po pobřeží se k nim přidala malá opička, kterou si jejich pes neuvěřitelně oblíbil. Při dovádění v mořských vlnách se spřátelili s dugongem, který je vždy doprovázel při jejich vodních hrátkách. Čas běžel jako zajíc, takže zanedlouho začali pomýšlet na záchranu. Vzpomněli si na poštovního holuba, který byl symbolem jejich lásky, talismanem, bez kterého neudělali ani krok. S těžkým srdcem přivázali holubovi na krk psaníčko s žádostí o záchranu a poslali ho domů, ale netušili, že ho cestou uloví dravý raroh, takže se jejich vzkaz nikdy nikam nedostane. Jeníček malomyslně bloumal po písku jako velbloud, kterému se ztratila karavana. Vzpomínal si na dětství a pohádky, třeba tu O perníkové chaloupce, a napadlo ho najít nějaké světýlko. Ale hledejte světýlko u mořské zátoky, kde je spousta písku, ale žádný maják, ani strom, na který by se za účelem rozhlížení po světýlkách dalo vylézt. Když už se situace začala jevit beznadějnou, zničehonic přistál na pobřeží vrtulník a Jenda s Mařkou na něj civěli jako tele na nová vrata. Kde se tam vzal? Kdo ho poslal? Co tam dělá? Přátelé, odpovědi na tyhle otázky jsou námětem na úplně jiný příběh. Hlavní je, že jako ve správné pohádce byli oba zachráněni a jestli neumřeli, tak žijí dodnes.
Zvířátka skrývají cestu k souřadnicím.
N 49° VO.MZT E 018° OD.HHV
POZOR!!! V keši není tužka.