Krušné hory, jejich krajina i historie jako by byly stvořeny pro nepřeberné množství pověstí. Spoře osídlené neprostupné hvozdy, zrádné bažiny a rašeliniště s temnými potoky a tůněmi, bizarní skalní útvary, opuštěné šachty a zříceniny hradů, obestřené tajemstvím skrytých pokladů, občasné otřesy země – to vše spolu s tvrdými životními podmínkami obyvatel určovalo charakter krušnohorských pověstí. Nevysvětlitelné jevy, se kterými se lidé setkávali, jitřily fantazii vypravěčů, která jim přidávala na dramatičnosti a také často na morálním poslání. Tresty za chamtivost, zločiny, lži, nedodržení daného slibu či jen za zvědavost a povídavost byly často neúměrně tvrdé. Dobrým činům se dostávalo odměny. Příběhy jsou obvykle strašidelné, ale někdy i humorné a poetické.
Pověsti se většinou týkaly určitých míst, často i určitých osob, zvyků a kromě samých Krušných hor také romantického Poohří. Souvisely někdy i s konkrétními historickými událostmi, válkami, morovými ranami, lety hladu. Odloučeni od okolního světa za dlouhých horských zim si sousedé předávali vyslechnuté nebo vlastní příběhy, které se postupně stávaly společným majetkem a vytvářely živoucí vztah ke všemu, co tehdejšího člověka obklopovalo. Jeden ze sběratelů krušnohorských pověstí, učitel Hermann Brandl z Rotavy, uvedl svou knížku „Pověsti a historická vyprávění“ poeticky a s velkým porozuměním: „Pokolení se střídají, pověsti však věrně zůstávají“
Krušné hory jsou opuštěné. Opuštěnější než dřív, i když za nocí bývají posety světly, která nahradila oči vlků. Zdá se dokonce, že čím více v nich žije lidí, tím jsou prázdnější. Přesto je možné, že se také vám (tak jak se to stalo mě) u některého z opuštěných a poničených horských hřbitovů či u jednoho z mnoha tmavých jezírek, v tetelivém vzduchu, z kterého je cítit přicházející letní bouřka zjeví něco, co vás přesvědčí o tom, že Krušné hory jsou prázdné jenom zdánlivě. A pocit, který dokážete těžko sdělit se podobá se zápisky dávno mrtvého, po všech stránkách obdivuhodného letopisce Krušných hor Christiana Lehmanna,(1611 - 1688). Ten se před více jak třemi sty lety ptal sám sebe: „Co mám říci o dalekých, děsivých, vysokých, surových a nejistých lesích, hlubokých údolích, strašlivých statcích, ohradách na návrších, příšerných a hrozných stezkách, na nichž mívají svá rejdiště a kde straší zlí duchové a ďábelské masky v dobrodružných podobách hadů a velkých červů, medvědů a vlků, u každého budících hrůzu a strach?" Nejen tyto Lehmannovy zápisky, ale také každý řádek v barokních kronikách zapadlých horských far dýchá specifickou atmosférou, která byla tehdy vlastní asi jenom Krušným horám. Pouze z takového ovzduší mohly vyrůstat pověsti o démonických obyvatelích podzemních slují o děsivých zjeveních duchů, obývajících lesy a černá jezírka na hřebenech Krušných hor.
Mimo hrůzné části Krušných hor, popisované Lehmannem, můžeme pokládat za místa, na nichž se zdejší zjevení, podle lidové víry, nejraději ukazovala, například ta, kde byly postaveny hraniční kameny nebo smírčí kříže. Josef V. Scheybal, zabývající se různými projevy materiální i duchovní lidové kultury v severních Čechách o tom napsal: „Lidé měli ještě v osmnáctém století z těchto křížů posvátnou hrůzu, vyprávěli si, že u nich straší, že se v okolí ukazují světýlka, ohniví kocouři, skřítci, čubáčkové i ohniví muži, bezhlaví rytíři, mrtví zsinalí vojáci, jezdci i nedefinovatelné bílé postavy". Mezi strašidelná zákoutí Krušných hor však patřily také staré opuštěné štoly.
Na mnoha místech v Krušných horách byly schovány různé poklady. Každý dobrý člověk na světě, který se toulá po našich horách si zde může najít ten svůj. Byť materiální, nebo jenom vzpomínku v srdci. Jeden z pokladů se nachází na souřadnici
N50°16.součet všech bonusových čísel + 767 E012°46.737-součet všech bonusových čísel