Tajemná Klenová
trocha z historie ...
Na zámku žila před dávnými časy krutá paní, o které se říkalo, že je ve spojení s ďáblem. Alespoň tak se to mezi lidmi povídalo. Paní prý byla krutá ke všem lidem. Služky říkaly, že se často z hraběnčiny komnaty ozývá pekelný smích. Stávalo se tak vždy, když paní někoho ztrestala. Mnohokrát byl člověk úplně nevinný, ale paní se jen nějak nezavděčil a již byl potrestán za neposlušnost.
Jednoho dne paní naslouchala učení mnichů. To se jí však příliš nelíbilo, a proto si nechala zavolat několik mnichů k sobě. Muži v kápích se snažili své myšlenky obhájit, ale marně. Paní se na ně rozhněvala a nechala je umučit k smrti.
Od těch dob se prý na zámku ozývá nářek a pláč. Jsou to prý duchové nevinných mnichů nespravedlivě odsouzených krutou paní, kteří jsou uvězněni ve věžích hradu...
Čas každého člověka se jednoho dne naplní, a tak paní po mnoha letech kruté vlády ulehla na smrtelné lože. Velice, převelice trpěla, než se přiblížila její smrt.
V těchto těžkých chvílích u ní seděla jedna ze služek. Té také paní svěřila své celoživotní tajemství. Vypověděla jí, jak se spolčila s ďáblem i jak pod jeho vlivem krutě a nemilosrdně zacházela s lidmi.
Na důkaz svého tvrzení dupla bosou nohou o zem. Náhle vyšlehly z prkenné podlahy plameny, ve kterých se objevila satanova tvář.
Do dnešních dob zůstala na smrt této paní památka. V podlaze vypálená stopa hraběnčiny nohy.
Jestli se tento příběh zakládá na pravdě, sami nevíme....?
Jedno je však jisté. Od pradávna se mezi místními starousedlíky traduje, že kolem hradu straší!
Vypráví se, když lidská noha v noci k hradu vstoupí, je slyšet prapodivné kvílení, které lidem až husí kůži nahání. To prý duše uvězněných mnichů, které zlá paní ztrestala, hledají klid a nemohou najít vysvobození. Lidské pokolení je ruší v klidném bloumání kolem hradu.
Při procházce kolem hradu Klenová jsem potkal starého pána a dal se s ním do řeči.
Vyprávěl, jak si jeden místní hoch ze zvědavosti v noci do lesa okolo Klenové vyrazil. Posilněn deseti panáčky v místní hospůdce vyrazil k lesu. Ráno ho však našli u místní sýpky vyděšeného na kost, s prošedivělou kšticí...
Od té doby se lesnímu porostu místní raději vyhýbají i od děsivých zvuků je klid.
Duše mnichů prý může vysvobodit jen člověk poctivý s čistým svědomím a dobrým srdcem. Ten bez úhony projde celým lesem a světlušky mu na cestu posvítí. K uvězněným duším dovedou a pomohou celou zlou kletbu prolomit. Jenže takových lidí je dnes už málo.
Pokrčil starý pán rameny a odchází.
Jestě se pootočí a dodává : „ Jo mladej a ty světlušky, když tě povedou, barvu také mění. Když barvu pekla uvidíš, pak pozor dej !! Jestli tvá duše čistá je - tak tam hledej !!!
Tři duše tu hledají klid, zkus je tedy vysvobodit. Odměnou ti bude tajemný poklad prozrazen. “
Jak toto dořekl zmizel ...
Buď mě zachvátila geoslepota, nebo ….???
Je tedy na každém z vás, kdo má pro strach uděláno a kačerské srdce čisté, ten může na výpravu směle vyrazit.
Pořádnou baterku, zapisníček s tužkou a hodně odvahy si přibalte sebou.
Vaše dobrodružná cesta, dlouhá necelé 2 km, začíná po setmění na výchozích souřadnicích...
Tajemná CWG jsou určena pouze pro nálezce pokladu. Měňte, prosím, jen od 1 nicku - 1 kus za kus, ať si co nejvíce kačerů může odnést něco na památku.
Na památku si můžete vzít i kousek pokladu ...
Prosím nevstupujte do přilehlé části hradu. Nehlučte, neničte přírodu - buďme ohleduplní k této krásné památce.
Děkujeme a ať se Vám noční procházka za pokladem líbí...