Kostel sv. Stanislava
Hlavní dominantou města je kostel sv. Stanislava se štíhlou věží, která svítí daleko do kraje. Jako první vítá návštěvníky z celého okolí její elegantní silueta.
Kostel sv.Stanislava byl založen v polovině 14. století. Renesanční přestavba proběhla v 80. letech 16. století. Vedlejší loď kostela, zvaná kaple sv. Josefa, byla postavena v roce 1725. Oltář nechal zhotovit svobodný pán Maxmilián Arnošt z Vlašimi na přelomu 17. a 18. stol. Z tohoto období pocházejí též kazatelna a křtitelnice. Oltářní obraz sv. Josefa namaloval Josef Stübner z Brna r.1849. Na levé straně presbytáře visí monumentální sochařské dílo – Kristus na kříži – od jemnického sochaře Jaroslava Šlesingera. Socha byla vysvěcena dne 18.9.1938.
V zadní části kostela najdeme do levé stěny vsazeny portrétní náhrobníky majitele panství Jindřicha Meziříčského z Lomnice a jeho ženy Anny Litwiczové z poloviny 16. století.
Každého, kdo přijde na jemnické náměstí, upoutá bílá věž kostela sv. Stanislava s červenou střechou. Věž má výšku 53 m a 63 cm. Ochoz je ve výšce 31 m. Pokud chcete vystoupit na kostelní věž, musíte zdolat 6 pater, tj. 136 schodů. Odměnou vám bude překrásný výhled daleko do kraje. Věž je přístupná návštěvníkům po domluvě se správcem kostela. Uvnitř věže jsou umístěny tři zvony pojmenované podle patronů jemnických kostelů: Jakub (12 q), Stanislav (17 q) a Vít (10 q).
Kostel sv. Víta
Gotický kostel sv.Víta patřil k františkánskému klášteru, který roku 1455 založili bratři Albrecht, Hynek a Štěpán z Lichtenburka. V říjnu téhož roku převzal provinční vikář oficiálně kapli s pozemkem od fundátorů nového kláštera. Na místě kostela tedy stála v polovině 15. století kaple sv. Víta. Je zřejmé, že toto místo bylo pro obyvatele od pradávna posvátné. Založení kláštera bývá také spojováno s vlivem misií sv. Jana Kapistrána. Františkánská komunita se těšila značné přízni okolní šlechty. Jedním z nejštědřejších příznivců byl Půta z Lichtenburka. Roku 1492 zde byl i pohřben. Svědčí o tom figurální náhrobní kámen zasazený do severní stěny kostela. Je na něm vytesán sv. Vít v životní velikosti.
Roku 1468 město i klášter vypálili a pobořili vojáci uherského krále Matyáše Korvína. Poničení kláštera otevřelo cestu k jeho přebudování. Kostel byl přestavěn v pozdně gotickém stylu a rozšířen o kapli Umučení Páně. Stavení konventu byla už zděná a patrová. K příslušenství náležela rozlehlá zahrada a studna. Dodnes je zachován vstup do podzemních chodeb. S jemnickými bosáky (františkány) je spojován i první městský vodovod. Na západní straně bývalé klášterní zahrady je zachován tzv.haltýř“, do kterého přetékala přebytečná voda z bohatého pramene. Měšťané odváděli vodu z této nádrže dřevěnými rourami do města.
Roku 1529 se stal novým pánem na Jemnici luterán Jindřich Meziříčský z Lomnice. Téhož roku vydal zákaz kázání v klášterním kostele. V roce 1546 obyvatelé města napadli klášter a mnichy vyhnali. Roku 1560 už byl klášter pustý. Františkáni se do Jemnice vrátili až roku 1675. Kvůli finančním nesnázím rozhodl olomoucký biskup o konečném zrušení kláštera. Stavení konventu se časem úplně rozpadla. Zůstal zachován jen kostel sv.Víta. O sto let později se jemnický farář Josef Šabatka zasloužil o stavební úpravu kostela. Jemu vděčíme za vznik překrásné fresky „Nanebevzetí sv. Víta“, kterou namaloval Jan Josef Winterhalder. Fresková výmalba kaple Umučení Páně pochází z konce 19.století. Za josefínských reforem byl kostel zrušen jako „nepotřebný polní chrám“. Chrámovou stavbu vykoupila v dražbě hraběnka Daunová a darovala ji městu.
Kostel sv. Jakuba
Dominantu nejstarší části Jemnice zvanou Podolí tvoří kostel sv. Jakuba, který dnes stojí na místě původního knížecího dvorce. Důkazy nám podal sondážní výzkum z roku 1974, který odhalil půdorys románské rotundy. Původní dvorec s rotundou byl vystavěn někdy na přelomu 11. a 12. století. Kamenná rotunda měla vnitřní průměr 650 cm a výšku 700 cm. Podkovovitá apsida měla hloubku 300 cm. Zbytky zděného paláce se dodnes zachovaly v obvodové zdi kostela. Před rokem 1515 bylo k paláci přistavěno pozdněgotické kněžiště a rotunda začala sloužit jako sakristie. Zbořena byla ze statických důvodů koncem 18.století. Věž pak sloužila jako zvonice.
Roku 1832 kostel vyhořel, původní trámový strop byl nahrazen klenbou. Presbytář je zaklenut síťovou žebrovou klenbou. Pole mezi žebry jsou vyzdobena nástěnnými malbami představujícími 28 církevních postav. Z původní výbavy zůstalo zachováno jen pozdně-gotické pastoforium z roku 1518. Hlavní oltář byl pořízen v roce 1836. Obraz namaloval Matyáš Šťastný z Brna. Postranní oltář věnoval r. 1853 sólista vídeňské opery Anderle. Barokní obrazy sv. Veroniky a sv. Františka Serafínského darovala kostelu Gabriela Pallavicini
K samotné keši:
Na úvodních souřadnicích keš nehledejte!
Pokud odpovíte na všechny otázky správně, přivedou vás souřadnice finálky na místo, odkud uvidíte všechny tři věže - samozřejmě v závislosti na ročním období a rozbujelosti vegetace.
Sv. Stanislav, kterého roku 1079 přímo v kostele při slavení mše zavraždil král Boleslav II., je patronem:
Ukrajiny (A = 3)
Polska (A = 4)
Slovenska (A = 5)
Kult mučedníka Sv. Víta se v Čechách rozšířil hlavně za sv. Václava, který mu zasvětil hlavní pražský chrám a uložil zde rámě sv. Víta, jež mu daroval Jindřich I. Ptáčník. Sv. Vít se narodil na:
Korsice (B = 6)
Sardinii (B = 7)
Sicílii (B = 8)
Sv. apošol Jakub byl synem Zabedea a Salome, starší bratr evangelisty Jana; stejně jako Petr a Ondřej byl i on rybářem na Genezaretském jezeře. Spolu s nimi náležel ke skupince důvěrně blízkých Kristových apoštolů. Sv. Jakub Větší je uctíván jako patron:
Španělska (C = 1)
Portugalska (C = 2)
Itálie (C = 3)
Vzorec pro výpočet finálky:
(Závorky mezi sebou nenásobte, pouze dosazujte.)
N 49° 01. (A) (C+4) (B)
E 015° 33. (B) (C) (A)