Ecce Homo Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Ecce Homo
Název tohoto místa má s 20km vzdálenou závodní tratí ve Šternberku společné to,
že jako jedna z verzí dala tomuto závodu jméno.
Nejdříve něco důležitého ještě před vlastním popisem:
I v případě, že budete hledat způsobem "nejbližší" za jízdy, předem si akci připravte. Komunikace č. 46 je docela vytížená, nepříliš prostorná a nejezdí se po ní pomalu. Snažte se bezpečně odbočit na lesní cestu, kterou ukazuji v mapě nebo prostě přímo na souřadnice waypointu.
Od něj se ke keši i k objektu, jemuž je věnována, dostanete zcela bezpečně lesní cestičkou "zezadu", na silnici vůbec NENÍ nutno vstupovat. V žádném případě se nepokoušejte o "drive-in" zastavením na silnici - zvláště jízdou od Čabové hrozí, že auty, přijíždějícími za vámi a ZESPODU, nebudete včas viděni!
Jak si mnozí lovci snad všimli, věnoval jsem postupně mnoho času zvláštnímu městečku Dvorce a jeho památkám. Té úplně nejzvláštnější, jež k nim také ještě překvapivě patří, jej rovněž věnuji a tím i keš a pozvánku pro lovce. Je to zde nejzápadnější výběžek katastru Dvorců, jenž krom jiného pohltil třeba zaniklou obec Rejchartice. Zdůrazňuji to proto, že od centra městečka je tato památka nejvzdálenější – celých 4,8km.
Už jste tedy někdo někdy zapřemýšleli, kde se vzal název velmi známého závodu automobilů do vrchu Ecce Homo, konaného ve městě Šternberku? Já celé roky věděl jen to, že tato latinská slova znamenají Ejhle člověk. Až při zakládání keší ve Dvorcích a studiu jejich památek a širokého okolí jsem „objevil“, že ve výše udané vzdálenosti od centra se rovněž nachází „nějaké“ Ecce Homo. Začal jsem po tom jít a zprvu mne vůbec nenapadlo to spojovat s oním závodem evropského významu (European Hill Climb Championship). Našel jsem popis polohy této památky, byl jsem nasát atmosféru přímo na místě a až pak nastalo horečné shánění informací.
Nejprve: Na stránkách eccehomo.cz o závodu ECCE HOMO ve Šternberku se říká, že jeho pojmenování je podle dvou sousoší Ježíše Krista, z nichž jedno stojí pod kopcem a jedno na vrcholu stoupání, přičemž socha na kopci je datována rokem 1748. Podle jiného pramene je však silnice pojmenována až podle monumentu, jenž stojí mezi Čabovou (místní část Moravského Berouna) a Dvorci na Moravě, na nejvyšším bodě silnice mezi Olomoucí a Opavou, 633 metrů nad mořem. Tento bod silnice je zároveň sedlem Rozvodného vrchu (673m.n.m.), tyčícího se nad vesničkou Čabová. Na tomto místě stála dřevěná socha již od roku 1625. V roce 1710 byla nahrazena barokním pískovcovým monumentem (sloupem), který byl naposledy opraven v roce 1845. Není prý divu, že již samotný název kopce sváděl k vytváření různých legend o jeho vzniku.
A právě sem, ke zřejmě „původnější“ iniciaci názvu šternberských závodů, vás chci pozvat. K velmi zvláštnímu a v českých zemích nepříliš častému způsobu vyobrazení Ježíše. Název dostal tento barokní sloup, sloužící zároveň jako morový, podle slov „Ejhle člověk!“ římského místodržícího Piláta Pontského, která pronesl podle evangelia Janova (biblický verš Jan 19, 5) k davu lidí, jimž zmučeného Krista, zbičovaného třtinou, korunovaného trním a oděného do posměšného roucha, s třtinou v pravé ruce, škodolibě ukázal předtím, než jej římští žoldnéři odvedli k ukřižování na Golgotu. Kristovo utrpení bylo po dlouhá staletí s oblibou zpodobňováno malíři i sochaři a později se označení Ecce Homo vžilo pro umělecké ztvárnění Kristových soch s trnovou korunou, zpravidla sedícího, se třtinou v ruce. Původně se Ecce Homo jmenovala i silnice ze Šternberka do Dvorců, což můžete na mapy.cz najít v mapách z 19. století – do roku 1945 byl údajně název sloupu na všech mapách oblasti .
Na turistika.cz se připomíná, že konec 17. a začátek 18. století byly obdobím válek, kdy krajem procházela polská a jiná vojska na pomoc Vídni, napadené Turky, a kronikář k tomu psal, že „Ustavičná válka přispěla ke zdivočení lidí. Lupiči, mezi nimi propuštění a uprchlí vojáci, činili cesty nejisté, bylo velké nebezpečí rozšíření různých nemocí a nákaz“. Radní města Dvorců se tehdy dohodli a roku 1710 postavili u cesty na hranicích s katastrem města Berouna u Rozvodného vrchu pískovcový barokní sloup Ecce Homo se sedícím Spasitelem s trnovou korunou. Když se roku 1714 morová nákaza přiblížila ke Dvorcům, ustavili radní tzv. Dvoreckou fortnu z mladých občanů, která měla za úkol střežit od 1.1. do 18.2. a 18.7. do 30.12.1714 u městských bran, aby se žádný nemocný do města nedostal a zabránili tak, že se morová nákaza Dvorcům vyhnula.
Nezapomeňme však – před rokem 1945 byly tyto končiny Sudetami s převážně německým obyvatelstvem. Po jeho vysídlení se na barokní památku zapomnělo, zarostla křovinami a stromy a stala se také terčem pro některé milovníky střelby…
O její existenci vědělo jen několik pamětníků a to, že sloup stojí na hlavním evropském rozvodí, oddělujícího úmoří Baltského a Černého moře (odtud též název kopce Rozvodný vrch), a dále že Kristus drží v ruce stylizovanou třtinu, přispělo k dlouho udržovanému omylu, že místo něj sedí na sloupu římský bůh moří Neptun nebo také Poseidon, vládce moří (zatímco kašna se skutečnou sochou Neptuna, opředená pověstmi, dominuje samotnému náměstí městečka Dvorce). Zásluhou občanského sdružení Vlastenecký poutník, Ecce homo, Matice slezské, Klubu za starý Bruntál, okolních obcí, mnoha občanů a Českými lesy Šternberk, byla památka restaurována v dílně olomouckého sochaře Hořínka. Za značného zájmu veřejnosti byl pak barokní morový sloup se sochou 8.5.2002 slavnostně odhalen a posvěcen. Bohužel, v roce 2004 byl tento cenný, téměř třísetletý originál sochy Krista z podstavce UKRADEN a již se jej nepodařilo vypátrat. Jen díky velkému úsilí dvoreckých občanů a přátel historie a turistiky byla v Olomouci zhotovena věrná replika, znovu usazená na vrchol sloupu, která místo dotváří dodnes. V okolí památky má prý vyrůst park Ecce homo, který bude součástí Naučné stezky J. E. Purkyně.
Přední strana podstavce sloupu nese dva nápisy a jelikož je pořizovali tehdejší Němci, jsou samozřejmě německé. Oba jsou psány z mého pohledu nepříliš povedenou němčinou, ale takové to tehdy už bylo - mluvilo se nářečím a lidé - i ti, co tesali nápisy - nebyli právě nejgramotnější (například v našem životickém kostele je na šest set let starém zvonu slovo Amen odlito pozpátku). Druhou pro mne zvláštní věcí je skutečnost, viděná u těchto starých nápisů už často: moc se s tím psaním nepatlali, nacpali slovo vedle slova a kdybych ten jazyk neovládal, stěží bych poznal, kde jedno slovo končí a kde další začíná. Napsali (vytesali) to podobně, jako když šetřím místo při psaní SMS :-) – bez mezer a každé slovo s velkým počátečním písmenem.
S horním nápisem je to mnohem horší, než se spodním - je vydrolený a některá slova se nedají už ani odvodit. Zde mi pomohly stránky jistého rakouského vysídlence:
Dies Opfer nim von mier
Aus Demuth würt es geben
Zu streiten fier und fier
Umb das ewige Leben.
Pokus o překlad této opravdu archaické němčiny by mohl znít:
"Tuto oběť přijmi ode mne, z pokory bude třeba zápasit dál a dál o život věčný".
Spodní (delší) nápis je zachovalejší, má více slov a proto se dá snadněji odvodit, co není úplně čitelné:
Dem gekrönten Schmertzhaften König Christi Iesu unserem Heiland und Seeligmacher zu Ehren ist dieses Trauergerist zu ewigem Andencken aufgerichtet umb die vorbeyrisende gotsförchtige Christen dess bitren Leidens und Sterbens unseres Erlösers zu erinnern und selbte wenigstens zu einem mitleidenden Seifzer zu bewegen.
Neboli "Korunovanému bolestnému králi Kristu Ježíši, našemu Spasiteli a Blahopůsobiteli, byl tento smuteční sloup zřízen na věčnou památku, aby kolemjdoucím bohabojným křesťanům připomínal hořké utrpení a umírání našeho Vykupitele a aby tytéž pohnula aspoň k soucitnému povzdechu."
Additional Hints
(Decrypt)
Gnz, xqr oly cenil mnqav cvyve buenqxl
Buenqxn mzvmryn - ivm sbgbuvag
Qrxyvx m oevqyvpr