#2 – Genealogie – archivy
Síť archivů v České republice podléhá metodickému vedení Archivní správy Ministerstva vnitra České republiky. Nejdůležitějším archivem je Národní archiv, který uchovává fondy centrálních institucí České republiky, Československa a země České. Má 2 budovy, jednu v Dejvicích na třídě Milady Horákové, tam jsou uloženy materiály z doby před rokem 1848, druhou v archivním areálu na Chodovci, kde jsou ostatní dokumenty.
Největším archivem České republiky je Moravský zemský archiv v Brně, uchovávající základní dokumenty moravské státnosti.
Nejvýše v hierarchii stojí Státní oblastní archivy, ty jsou v Praze, Třeboni, Plzni, Litoměřicích a v Zámrsku, Moravský zemský archiv v Brně a Zemský archiv v Opavě, které uchovávají archiválie regionálních původců, poslední dva navíc i dokumenty z dob samostatné správy Moravy a Slezska.
Státní oblastní archivy uchovávají pro badatele nejdůležitější prameny – matriky a pozemkové knihy. Pouze z území Prahy jsou uloženy v Archivu hlavního města Prahy (na Chodovci) a kopie židovských matrik jsou v Národním archivu.
Státním oblastním archivům jsou podřízeny Státní okresní archivy pro obvody správních okresů. V Česku většina měst nemá vlastní archiv a archiválie odevzdává do příslušných státních oblastních archivů, výjimku tvoří jen největší města, z nichž nejdůležitější archiv má Praha (Archiv hlavního města Prahy).
Z dalších specialních archivů je třeba jmenovat Vojenský historický archiv, kde je možno pátrat třeba po příbuzných vojácích z 1 sv. války nebo po legionářích.
Situace archivů se v posledních letech velmi zlepšila, jsou umístěny v nových nebo rekonstruovaných budovách pěkně architektonicky řešených. Kde jsou ty doby, kdy archiv sídlil třeba ve zrušené věznici nebo klášteře...
Také vybavení badatelů se zlepšilo – původně bylo nutné se do archivu objednat, aby vůbec bylo místo, a potom s papírem a tužkou studovat knihy, v horším případě filmové svitky ve specielních čtečkách. Zhruba před 10 lety byla povolena vymoženost – můžeme si všechno nafotit a doma v klidu u počítače luštit, co lajdácký písař nebo farář či kostelník naškrabali. Velmi se tím snížila doba pobytu v badatelně. Navíc se lze v případě pochybnosti vrátit zpět k obrázku a překontrolovat zápis bez dlouhé cesty třeba přes půl republiky.
Největší novinkou posledních let je digitalizace, která je úžasná! Můžete pátrat a luštit doma v křesle s kávičkou, ale zase tomu něco chybí – typický zápach (nebo snad vůně?) starých knih a taky kontakt s ostatními badateli, navázání přátelství s těmi, kteří mají stejné předky a také sdílení podkladů i hotových prací.
Jak na keš
1. Babička si vzpomněla, že její babička se narodila v Roudnici nad Labem. Kam pojedete nebo v kterém digiarchivu budete pátrat? Spočítejte počet písmen města a máte A
2. Teta vyprávěla, jak byla jako malá holčička na svatbě strejdy v Tachově. Kam pojedete nebo v kterém digiarchivu budete pátrat? Spočítejte počet písmen města a máte B
3. Pradědeček prý měl být z Českých Budějovic. Kam pojedete nebo v kterém digiarchivu budete pátrat? Spočítejte počet písmen města a máte C
4. No a druhý pradědeček prý byl z Hradce Králové. Kam pojedete hledat? Určete hodnotu prvního písmena místa (A=1, B=2...) a proveďte ciferaci. Výsledek je D
souřadnice jsou:
N 50°35.(A)(B-B) E 013°36.(A+B-D)(A+B-C)(A-C)
Pro kontrolu: součet souřadnic je 47
Nezapomeňte si poznamenat bonusové číslo, snad se bude hodit.
V keši není tužka!