VINNETOU Mystery Cache

6/6 2015 odešel můj největší filmový hrdina, který desítky let provázel několik generací filmových diváků. Vinnetou - Pierre Brice zemřel. Stalo se tak přesně po 50 letech od smrti Vinnetoua ve filmu Poslední výstřel. A tak k jeho poctě umísťuji krabici do míst, kam dojdete příjemnou procházkou.

Brice se narodil v roce 1929 ve šlechtické rodině jako Baron Pierre Louis de Bris. Byl dobrodruhem každým coulem. V 19 letech byl naverbován do armády a zúčastnil se bojů v Indočíně, své zážitky detailně popsal ve svých memoárech. Nebezpečí se rozhodně nevyhýbal a mnohokrát se pohyboval na hraně mezi životem a smrtí. Po návratu z války se i přes nevůli rodičů rozhodl stát hercem. Aby si vydělal na kurzy herectví, živil se jako taxikář, akrobat a model. Briceovi zpočátku herectví nešlo a začátky kariéry neměl vůbec jednoduché. Pro svou podobu byl urostlý mladík srovnáván s Delonem. Ten měl však podle tehdejších kritiků větší charisma i herecký talent.

Jeho sen stát se hercem se nakonec vyplnil - zahrál si v několika filmech a působil v divadle. Zlom ale přišel až v roce 1962. Překvapivě to však nebyla Francie, ale Německo, které mu otevřelo dveře k filmové slávě. Na začátku léta na filmovém festivalu v Berlíně se náhodou potkal s filmovým producentem Horstem Wendlandtem. Horstovi bylo okamžitě jasné, že je to právě Brice, koho potřebuje obsadit do svého chystaného filmu Poklad na Stříbrném jezeře.

Nikdo si zprvu nedokázal představit, jaký obrovský úspěch bude film mít. Když ve čtvrtém díle serie filmů Vinnetou zemřel, zvedla se nevídaná vlna protestů. Fanoušci nakonec přiměli produkci, aby bez ohledu na smrt náčelníka Apačů natáčela další mayovky.

Do Jugoslávie se Brice vrátil i po skončení natáčení, tentokrát s konvojem humanitární pomoci pro válkou zmítané země. Jeho cílem byla Bosna a Hercegovina. Nebylo lehké proniknout na válečné území a bez jeho účasti by se to nejspíš nikdy nepovedlo. Nejen, že se stal tváří celé akce, ale osobně se účastnil svého projektu. A když jejich konvoj na hranicích zastavili celníci a odmítali je pustit dál, ukázalo se, že jako propustka bude stačit pár autogramů od Vinnetoua.

Za svůj život Pierre vystřídal několik žen, ale většinu strávil se svojí jedinou manželkou Hellou. Ačkoliv Helliny stejně staré sestry o Pierra také usilovaly, on si ze tří na první pohled nerozeznatelných dívek vybral právě Hellu. Nikdy si nepořídili děti, zato vášnivě chovali psy.

K několika generacím českých diváků promlouval Vinnetou výhradně ústy herce Stanislava Fišera. Podle Karla Deniše se jednalo o „kongeniální souznění, kterého filmy v žádné jiné jazykové mutaci nedosáhly.“

Na Lexe Barkera vpomínal Brice se slzami v očích a pohladil jeho fotografii: "Byl to nejlepší herecký kolega, jakého jsem kdy měl - škoda, že odešel tak brzy".

Co ještě možná nevíte:
*Brice si zahráli i v historických filmech - například Zoro mstitel.
*Brice před natáčením nikdy nepřečetl jedinou mayovku.
*Když se Inču-čuna pral v řece s Old Shatterhandem, Brice měl v kánoi sice indiánskou košili, ale místo kalhot plavky. Bylo vedro. Kamera zabírala jen horní část těla.
* Filmoval s dvěma koni. Jeden byl na jezdecké kousky, druhý na akrobacii. Před natáčením Pierre neuměl jezdit na koni, díky filmům se z něj stal skvělý jezdec.
*Pierre měl původně tajné přání zahrát si Old Shatterhanda. To se mu nikdy nepodařilo. Ale ve snímku Peklo Manitoby si zahrál nakrátko ostříhaného kovboje a jeho pistolnickým protivníkem se stal právě Lex Barker.
* Jeho osudovou zemí se stalo Německo. V roce 1977 tu poznal blondýnku Hellu Krekel (65), kterou si později vzal.
*Brice také zpíval. Jako zpěvák se dlouho držel v hitparádě Bravo na třetím místě, za Rolling Stones a Beatles.
* „Mým největším životním štěstím je moje manželka,“ říkal.
* V Německu chtěl i žít, s chotí loni dostavěli vilu v Garmisch-Partenkirchenu. Nastěhovat se sem už nestihl...
* „Německo se stalo mým druhým domovem. Je to země, v níž chci zemřít,“ tvrdil.
* V roce 1992 dostal v Německu státní vyznamenání za upevňování německo-francouzského přátelství.

Už po narození měl zaděláno na dráhu úspěšného a bohatého muže. Na svět přišel 8. května 1919 Alexander Crichlow Barker jako potomek slavného a zámožného newyorského rodu. Mezi jeho předky byl třeba guvernér Barbadosu. Životní dráhu měl proto přesně danou: vynikající vzdělání, utužení těla i ducha ve sportu a nakonec výnosné místo v otcově stavební firmě. Jenže Alexander se vzepřel. Později tvrdil, že se už v pěti letech rozhodl, že bude hercem, ale trvalo dlouho, než k tomuto kroku našel odvahu. Mezitím nastoupil na prestižní univerzitu v Princetonu, kde budil pozornost nejen původem, ale také 193 centimetrů vysokou postavou a pohlednou tváří, která nezapřela aristokratický původ.

Divadlo hrál potají, přesto si ho v roce 1938 všimlo filmové studio Twentieth Century Fox a nabídlo mu smlouvu. Podle tehdejších zákonů ale nebyl ještě plnoletý a kontrakt za něj museli podepsat rodiče. Není těžké uhodnout, jak to dopadlo. Alexander byl donucen na kariéru herce protentokrát zapomenout. Vztek vůči vlastní rodině v něm ale bobtnal. Nakonec otci oznámil, že z univerzity definitivně odchází, aby mohl hrát divadlo. Rodina ho nemilosrdně vydědila a Alexander se najednou ocitl v neznámém světě, kde si musel sám vydělávat na obživu.

Živil se jako osvětlovač a kulisák a nakonec vstoupil do armády. Deset měsíců poté Japonci zaútočili na Pearl Harbor a USA vstoupily do války. Alexander bojoval v severní Africe a později na Sicílii, kde utrpěl zranění hlavy, kvůli němuž celý život trpěl úpornými migrénami. Později ho další střepina z granátu zasáhla do nohy. Za odvahu jej několikrát povýšili a brzy se stal nejmladším majorem široko daleko. Když ho velitelé na čas pustili domů, aby se zotavil, hned zamířil do Los Angeles, kde už jako Lex Barker natočil první film a armádě dal definitivně sbohem.

V roce 1949 tvůrci hledali nového Tarzana a vzpomněli si na urostlého blonďáka. A když se ukázalo, že umí krásně zařvat, bylo rozhodnuto. Dokonce ho na rozdíl od jeho předchůdců nemuseli dabovat. V dalších čtyřech letech se na liáně houpal v pěti filmech a zabodoval hlavně u dámské části obecenstva. Dál už ale pokračovat nechtěl. Oprávněně se bál, že bude už napořád lordem Greystokem.

Poprvé se oženil ještě v armádě. V roce 1942 si vzal dceru bohatého průmyslníka Constance Thurlow. Toto manželství však ztroskotalo, celkem byl pětkrát ženat.

V „potarzanovské" době se mu nedařilo ani pracovně, už o něj nebyl takový zájem, a tak si rád pomáhal berličkou v podobě alkoholu. Nakonec odjel do Evropy, kde se v roce 1960 náhodou dostal k roli v legendárním filmu Federica Felliniho Sladký život.

Když se ho producent na jednom večírku zeptal, jestli by si nechtěl zahrát ve westernu, který plánují Němci točit v Chorvatsku a kde hlavní roli indiána dostal Francouz, na absurdně znějící projekt kývl.

Lví podíl na tom měla jeho čtvrtá žena, švýcarská herečka Irene Labhart (*1937). Vzali se už v roce 1959 a o rok později se jim v Římě narodil syn Christopher. Úspěchu svého muže coby Old Shatterhanda se ale nedočkala. Potýkala se s leukémií, a když Lex natáčel Poklad na Stříbrném jezeře, spáchala sebevraždu. Podle všeho spolykala léky. Lex jednou vzpomínal na osudné ráno: „Zvonil telefon a já jsem se jí v posteli zeptal, jestli to vezme. Až pak jsem zjistil, že je mrtvá."

S henryovkou a medvědobijkou se na plátně proháněl až do roku 1968. V Evropě se z něj stala megahvězda, ale doma v Americe o něm už nikdo nevěděl. Přesto se tam koncem 60. let vrátil, aby se pokusil o comeback. Marně.

V roce 1972 zaujal jen rozvodem s bývalou miss Španělska Carmen Cervera (*1943), kterým ukončil sedmileté manželství. A i tentokrát se zařídil podle životního kréda „být sám je jako být mrtvý". Sotva několik měsíců po rozvodu se po jeho boku objevila herečka Karen Kondazian (*1950). Brzy se zasnoubili a schylovalo se k šesté Lexově svatbě.

Na tu už ale nedošlo. Zemřel tři dny po 54. narozeninách, když šel centrem New Yorku za svou láskou. Srdce mu vypovědělo službu přímo na ulici. Identifikovali ho až podle hodinek, kde měl vyryté jméno.

Co ještě možná nevíte:
* Měl starší sestru Fredericu Amelii (1917–1980).
* Kvůli zranění z války měl místo části lebky stříbrnou destičku.
* Ve westernu Peklo Manitoby (1965) se opět sešel s Pierrem Bricem, ale nehráli postavy Old Shatterhanda a Vinnetoua.
* Kromě angličtiny ovládal i francouzštinu, němčinu a italštinu.
* Za každou mayovku dostal zhruba čtvrt milionu marek.
* V roce 1966 se v Německu stal nejpopulárnějším zahraničním hercem.
* Jeho ostatky odvezla pátá manželka Carmen Cervera do Španělska.
* Syn Christopher se pokoušel jít v otcových stopách. V 90. letech si zahrál v několika divadelních představeních, kde po boku Pierra Brice ztvárnil postavu Old Shatterhanda. Později začal obchodovat s nemovitostmi.

Fanoušci Vinnetoua, alespoň toho filmového, ho nenáviděli. Právě on totiž ve filmu Poslední výstřel náčelníka Apačů zabil. Zřejmě nejvíce nenáviděného filmového padoucha ztvárnil italský herec Rik Battaglia.

Právě role "kata" Vinnetoua ho provázela celý život. "Nikdy mi neodpustili, že jsem zabil Vinnetoua. Dostával jsem výhružky smrtí. Dokonce se na mě zlobili i malé děti," řekl před časem Bildu Battaglia. Ten však toho, že roli padoucha vzal, nikdy nelitoval, protože se prý na něj ještě více lepily holky.

V posteli se mu prý vystřídalo přes tisíc žen, poslední chvíle strávil s o pětačtyřicet let mladší Antonellou.

Battaglia kromě role padoucha Rollinse ve Vinnetouovi - Poslední výstřel hrál i v dalších mayovkách - Odl Shatterhand, Poklad Aztéků, Pyramida boha Slunce, Poklad Inků, Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti a Žut. Ve většině z nich ztvárnil padoucha, jedinou výjimkou byl klaďas kapitán Mendozza ve filmu Old Firehand.

Bez Martina Böttchera bychom si mayovky asi nedokázali ani představit. Právě tento hudební skladatel si získal nesmrtelnost s nezapomenutelnou a podmanivou hudbou, kterou zkomponoval k mayovkám. Jeho hudba doprovází deset snímků z této rozsáhlé filmové série. Vedle toho "německý Morricone" skládal, v 50. a 60. letech minulého století, také hudbu k četným německým krimi filmům a později i televizním seriálům, z nichž některé jsme mohli vidět i u nás, jako např. Hájovna Falkenau, Farář Braun nebo Derrick. Je nositelem Spolkového kříže za zásluhy, jenž obdržel za celoživotní dílo, jakož i dalších ocenění za hudební přínos ve filmovém průmyslu.

Pokud jste již shlédli video, nic nebrání v odlovu. Terén platí jen pro několik posledních metrů, jinak je to 2. Navigace tam "poletuje", používejte hint. Krabici jsem na start slušně vybavil, dále je to na vás - dodržujte, prosím, fér výměnu a krabici dobře urovnejte a sponou na boku uzavřete ať z ní mohou mít radost i kačeři po vás.

Pokud vám vyjdou čísla dvouciferná, proveďte ciferaci.
Jak se jmenoval kůň Vinnetoua? - počet písmen A
Jak je nazývána puška Vinnetoua? - počet písmen B (slovo puška nebrat v úvahu)
Jak se jmenoval kůň Old Shatterhanda? - počet písmen C
Kolik ran bylo možno bez dobíjení vystřelit z Henryovky? D
Kolik ran bylo možno bez dobíjení vystřelit z Medvědobijky? E