! ! ! Důležitá upozornění ! ! !
Počítejte s tím, že se jistojistě umažete...
Nepřeceňujte své síly, ta terénní čtyři a půl hvězda tam neni pro srandu, raději lovte ve dvou, ale dá se v pohodě odlovit bez výbavy...
Občas bude u finálky ohradník s kravama, ale jen hodně výjimečně, ale odlovu to bránit nebude...
Přeji dobrý lov...
seiza
Info pro odlov keše
Stage 1 - výchozí bod
Smírčí kříž: v přední části podstavce kříže naleznete letopočet ve tvaru ABCD.
Další stage hledejte na: N 49° 36. (A+C)(C+1)(B-4) E 014° 23. (D-2)(C)(D-4)
Stage 2 - výpočet finálky
Smírčí kříž v Pivovarské hoře: ve středu pomníčku na hlavním a největším kameni je vytesáno a červeně natřeno "E" křížků.
Finální krabičku hledejte na souřadnicích: N 49° 36. (A+1)(C+4)(E) E 014° 23. (E-3)(C-A)(D)
Smírčí kříž v Pivovarské hoře
V polovině vzdálenosti mezi Rovinou a Počepicemi, poblíž stezky vedoucí ze Skuhrova na Vysoký Chlumec je k vidění opravdová vzácnost – jeden z nemnoha smírčích křížů na Sedlčansku. Jedná se o typ křížového kamene, který svým vzhledem připomíná pomníček. Nemá datování, o jeho stáří se můžeme pouze dohadovat. K jeho původu se vážou hned dvě odlišné pověsti.
Vydáme-li se k němu od Trubáčku, je třeba projít téměř celou cestu, která spojuje silnici vedoucí z Vysokého Chlumec do Počepic se silnicí vedoucí z Počepic do Roviny. Po levé straně budeme mít les a časem se na naši cestu napojí červená turistická značka. Chvíli po ní půjdeme, dokud nalevo nespatříme drobný kámen se ??? vytesanými křížky.
Podle první pověsti zde křížů, patrně dřevěných, kdysi stálo dvanáct a místu se říkalo „U dvanácti křížů“. Za třicetileté války tady údajně pochovali dvanáct vojáků a kříže vztyčili nad jejich hroby. Dvanáct dřevěných křížů bylo později nahrazeno jedním křížovým kamenem, který tu stojí dodnes.
Konkrétnější verze pověsti vztyčení křížů zasazuje do období 1647 až 1652 a dává je do souvislosti s událostí, kdy zde lidová regionální jednotka pod vedením nedrahovických Černínů napadla jednotku švédských vojenských vetřelců drancujících hrad a okolí Vysokého Chlumce.
Souvislost s třicetiletou válkou (1618-1648) není zcela nepravděpodobná. Veškerá velká bojiště se sice nalézala daleko od chlumeckého kraje, ale válečných útrap místní obyvatelé rozhodně ušetřeni nebyli. Krajem totiž procházely armády, císařské i nepřátelské, a vždy za sebou zanechaly zkázu. Vojáci vypalovali stavení i celé vesnice, zabíjeli místní obyvatele, loupili, drancovali, znásilňovali a nadělali obrovské škody na majetku i hospodářském zvířectvu.
Historické prameny se zmiňují zvláště o roce 1645, kdy se Švédové po krátkém boji zmocnili chlumeckého hradu a ihned se pustili do bohaté kořisti. Dlouho se však na Chlumci nezdrželi, protože museli pokračovat dál za svými vojenskými povinnostmi. Vše si však vynahradili nedlouho poté, krátce po památné bitvě u Jankova. Ta skončila naprostým vítězstvím Švédů a porážkou císařského vojska generála Götze. Tehdy se vítězní Švédové rozptýlili po celém kraji a brali nebo ničili vše, co jim přišlo do cesty. Na chlumeckém panství pak pokračovali ve zkáze započaté před bitvou. Velké škody utrpěli lidé z Roviny. Ta byla před třicetiletou válkou jednou z nejlidnatějších obcí kraje. Švédové vydrancovali ves i celé její okolí. Trvalo několik desítek let, než se kraj z dlouhé války a řádění vojáků vzpamatoval.
Na druhou pověst ukazují události z let 1712 až 1717. Pověst vypráví, že v těchto místech došlo k potlačení selské vzpoury a postavit mohylu s křížky dostali za úkol vůdci vzbouřených sedláků z okolních obcí poté, co byli propuštěni z knížecího vězení.
Dostupné historické prameny sice nepopisují tuto konkrétní událost, nicméně o několika selských povstání, která na chlumeckém panství proběhla v 18. století, se ve starých kronikách dočteme.
Například v roce 1738 propukly selské bouře nejen na chlumeckém panství, ale i na mnoha místech Sedlecka, Voticka a Táborska. Vzbouřené sedláky u Vysokého Chlumce pokořil zemský hejtman hrabě Kolovrat s oddílem vojska, když dal čtyři vůdce sedláků veřejně zmrskat a mnoho dalších vsadit do vězení.
V selské bouře přerostlo také napětí mezi poddanými a úředníky Ferdinanda Filipa z Lobkowicz, který byl majitelem zdejších panství v období po roce 1739. Dlouhá léta žil v cizině, o svůj majetek se nestaral, a tak není divu, že jeho úředníci vesele hospodařili ve svůj vlastní prospěch a panství zadlužili. Nakonec musela zasáhnout rakouská vláda, která v roce 1777 za neschopného Ferdinanda ustanovila administrátorem všech panství jeho synovce Augusta.
Jaký je skutečný původ kříže v Pivovarské hoře, už dnes asi nezjistíme, stejně jako neposoudíme, co je pravdy na historkách přisuzujících místu tajemnou až děsuplnou moc. Dříve se raději lidé, bylo-li to možné, tomuto místu vyhnuli. Prý tam po setmění straší. Kdo na hejkaly a jemu podobné bytosti nevěří, ať se tam jde po soumraku podívat.