Jenštejnská tajemství Mystery Cache

Jenštejn je znám především díky svému hradu a slavnému majiteli Janu z Jenštejna. Nalezneme zde ale i další zajímavosti. Jste-li pozorní, k souřadnicím se dostanete velmi snadno. Při odlovu, prosím, dávejte pozor na okolí, neriskujte prozrazení krabky! Ať se vám cache líbí

Málokdo ví, že v Jenštejně máme také podzemní chodby, které velmi lákají. Podívat se do nich ale zatím nemůžeme, protože jsou pod nánosy bahna či zástavbou. Dlouhodobě je zkoumal spisovatel Miloš Štraub. Jedna taková chodba ústí z rybníka naproti ulici V Katovičkách a má vést až do Vinoře….Miloš Štraub ve své knize píše (zkráceno):
„Později jsme Jenštejnu vyrvali další kus tajemství v podobě dvou podzemních chodeb. Jednu pan Vydra zaznamenal ihned na okraji Jenštejna, jak míří do hlavní chodby mezi Prosekem a Starou Boleslaví, druhou jsme objevili společně. Šlo o známou jeskyni u vodní hladiny Jenštejnského rybníka naproti uličky V Katovičkách, o které jsme před lety uvažovali, že vede do Vodní jeskyně ve Vinoři... S místním kronikářem, p. Kovandou, jsme přešli po cestě k většímu rybníku, kde v protějším svahu u samé vodní hladiny zel otvor. Byl to vchod do chodby, kdysi údajně ústící za jezírko v zámeckém parku ve Vinoři. Nejspíš se měla spojovat s chodbou, kterou jsme v 60. letech prošli, ale asi po dvanácti či patnácti metrech končila umělým závalem, stejně jako ve vinořské Vodní jeskyni. Teprve nedávno jsme s Vaškem vyslechli vyprávění o tom, jak za II.světové války němečtí vojáci vytahovali z jeskyně u rybníka železná vrata. Kronikář Václav Kovanda přerušil mé myšlenky: Jako kluci jsme se do té jeskyně naproti plavili v neckách. Bylo to pro nás dobrodružství….“

O výsledky svého vlastního bádání se s redakcí Jenštejnského občasníku podělila společnost Agartha, která o něm napsala i na svoje webové stránky:
„Využili jsme jarního víkendu, kdy se v Jenštejně vypouštěl rybník. Právě ten rybník, o němž pan Štraub, i místní kronikář pan Kovanda popisuje, jak do rybníku ústily chodby. Postupně jsme spatřili tři ústí otvorů pod břehy rybníku. V prvním byla naplavenina až po klenbu a dále dle slov místního pána by případné pokračování stejně bylo přerušeno postavenou a napříč procházející kanalizací podél okraje rybníku. Pohlédli jsme tedy po nafocení prostory klenuté dutiny přes vypuštěný rybník a spatřili další, větší klenutý otvor, v němž byla tma. Brodili jsme se bahnitým dnem k otvoru a první nedočkavci s nízkými holinkami se již hrnuli dovnitř. V zápětí však vycouvali, protože dno klesalo do měkkého bahna a v kalné vodě by záhy skončili po pás. Já měl holinky vysoké a tak nebyl problém, brodit se opatrně vodou s bahnitým dnem pod nízkou klenbou dále.
Chodba byla poměrně úzká a bylo nutno jít v předklonu, ve dvou místech byla zpevněna starší vyzdívkou včetně klenby. Pozvolna se lomila ve tvaru písmene „S“ a na konci byla čelba se stejným povrchem, tedy stopami ručního ražení chodby, jako v přední části, tedy jednolité ukončení chodby, žádný zával, žádná zazdívka, a bohužel nutno konstatovat - žádné pokračování, a tedy, žádná spojovací dálková chodba. I přes nevábný zápach stojaté vody a nejisté bahnité měkké dno to byl zajímavý zážitek a jsem rád, že se mohlo jednoznačně prokázat, zda šlo o pokračující chodbu alespoň v tomto případě. Maximálně to mohla být napájecí štola rybníku, u čelby na konci chodby byl náznak pramene. Závěr by tedy nepotěšil ani pana Štrauba, ale naděje umírá poslední a kdoví, jak to tehdy všechno vlastně bylo a kudy skutečné chodby vedly nebo nevedly. Do rybníku asi nevedly.“

Další průzkum provedla rovněž Agartha, chodba ústí za/pod nově opraveným domem do stráně naproti hradu :
"Kluci již měli polohu sklepa zjištěnu při minulé návštěvě Jenštejna a nás zbývající do něho zavedli. Byla to nádhera, vstoupili jsme starými prkennými dveřmi vyššího zchátralého domu do podzemní vytesané síně, kde po několika metrech byla vidět pravidelně vytesaná prohlubeň tvaru obdelníku s vodou téměř po okraj. Obešli jsme ji a pokračovali mírně se stáčející klenutou chodbou, po několika metrech chodba zatočila ostře v pravo, kde po dalších několika metrech byl vidět tesaný otvor ve zdi původního pokračování, ale v něm pravděpodobně zával. Místo by odpovídalo možná propojení s blízkou studnou, do níž lze takřka nahlédnout ze shora od silnice nad těmito domy. Přesto nás tento podzemní prostor, sklep, velmi nadchl - mít jej tak pod svým domem...
Zajímavou akcí by mohlo být, tento zával uvolnit, odebrat a zjistit, co se skrývá za ním a také při troše času využít alternativních detekčních metod přímo na místě. Pokud se k tomu může někdo z laskavých čtenářů vyjádřit přesněji, budeme rádi. Zatím však existence tohoto sklepa nic neprokázala o původních dálkových spojovacích chodbách, jak se zde tradují."